Čís. 5672.

Ke skutkové podstatě přestupku porušení úředního tajemství podle prvního a druhého odstavce § 5 zákona čís. 178/1924 Sb. z. a n.
Obecní úředník je »veřejným činitelem« podle § 6, odst. 1 tohoto zákona.
Ke skutkové podstatě podle § 5, odst. 1 a 2 zákona se nevyžaduje, aby obsah spisu vyjevil ten veřejný činitel, který provedl úřední výkon, týkající se onoho spisu.
Spisy podle § 5, odst. 2 je rozuměti i dopisy, jež došly soudu nebo úřadu, jenž vykonává veřejnou správu, avšak nebyly u nich ještě předmětem úředního jednání; takový dopis může býti spisem, o němž je podle § 5, odst. 2 zřejmo, že měl podle své povahy zůstati utajen; byly-li v něm tvrzeny určité okolnosti, nerozhoduje, že byl psán neznámou osobou.
Zájem státu na řádném a nerušeném vyšetřování trestných činů je »veřejným zájmem« podle § 5, odst. 1; podle něho vyžaduje se jen »ohrožení«, nikoli »porušení« veřejného zájmu neb oprávněného a vážného zájmu soukromého; je proto nerozhodné, že po vyšetření okolností v onom dopise tvrzených nedošlo k trestnímu stíhání osoby označené v dopise.
Soukromá osoba se nedopouští spoluviny (§ 5 tr. z.) na porušení úředního tajemství, sdělila-li dále obsah dopisu, jejž jí vyjevil veřejný činitel.
(Rozh. ze dne 14. září 1936, Zm I 1021/35.1)
Městskému úřadu v M. došel poštou z D. (z Německa) na stroji psaný dopis, podepsaný — rovněž strojem— jménem S. K. Pisatel sděloval, že československý státní příslušník J. F. je členem německé národně-socialistické strany dělnické a že jeho manželka A. F-ová, dojíždějící pravidelně měsíčně do D., je tam národně-socialisticky činná a že vším možným způsobem štve proti Československé republice. Obžalovaný J. R., úředník městského úřadu v M., jenž neměl nic společného s agendou podatelny, četl tento dopis v podatelně městského úřadu a později si učinil poznámky o jeho obsahu, vystřihl známky s poštovním razítkem s obálky onoho dopisu a pořídil si nákres poštovního podacího razítka. Potom obeznámil s obsahem dopisu obžalovaného V. Th., soukromého úředníka v M., který se nabídl, že vypátrá v Německu pisatele dopisu; za tím účelem mu obžalovaný J. R. odevzdal svoje poznámky a nákres poštovního razítka. V. Th. svěřil tyto pomůcky a provedení převzatého úkolu obžalovanému G. T.; tento obžalovaný prozradil obsah dopisu E. P-ovi. Obžalovaný G. T. byl pravoplatně odsouzen (předchozím rozsudkem nejvyššího soudu) pro zločin vojenské zrady podle § 6, čís. 2, odst. 3 zákona na ochr. rep. Druzí dva obžalovaní, J. R. a V. Th., byli prvým rozsudkem nalézacího soudu (viz rozh. čís. 5264 Sb. n. s.) uznáni vinnými jen přečinem podle § 17, čís. 1 zákona na ochr. rep. Po novém projednání věci v důsledku cit. rozh. n. s. uznal nalézací soud obžalovaného J. R. vinným přestupkem podle § 5, odst. 1 a 2 zákona čís. 178/1924 Sb. z. a n., obžalovaného V. Th. přestupkem spoluviny podle § 5 tr. zák. a § 5, odst. 1 a 2 cit. zákona.
Nejvyšší soud zmateční stížnost obžalovaného J. R. zamítl: zmateční stížnosti obžalovaného V. Th. vyhověl, rozsudek v odsuzující části týkající se tohoto obžalovaného zrušil jako zmatečný a zprostil obžalovaného V. Th. podle § 259, čís. 2 tr. ř. obžaloby pro přestupek podle § 5 tr. z. a § 5, odst. 1 a 2 zák. čís. 178/1924 Sb. z. a n., kterého se prý dopustil tím, že v dubnu 1934 v M. obsah dopisu obecního úřadu v M. sdělil G. T. a tím pomáhal a přispěl k bezpečnému vykonání skutku, zakládajícího u obžalovaného J. R. přestupek podle § 5, odst. 1 a 2 zák. čís. 178/1924 Sb. z. a n. Za použití § 290, odst. 1 tr. ř. zrušil nejvyšší soud jako zmatečný rozsudek ve výroku, jímž byl obžalovaný G. T. uznán vinným přestupkem podle § 5 tr. z. a § 5, odst. 1 a 2 zák. čís. 178/1924 Sb. z. a n., a v důsledku toho též ve výroku, že se obžalovanému vyměřuje trest se zřetelem na § 35 tr. zák. a zprostil obžalovaného G. T. podle § 259, čís. 2 tr. ř. obžaloby pro přestupek podle § 5 tr. z. a § 5, odst. 1 a 2 zák. čís. 178/1924 Sb. z. a n., jehož se prý dopustil tím, že obsah dopisu obecního úřadu v M., který mu byl sdělen V. Th-em, oznámil E. P-ovi a tím pomáhal a přispěl k bezpečnému vykonání skutku, zakládajícího u obžalovaného J. R. přestupek podle § 5, odst. 1 a 2 zák. čís. 178/1924 Sb. z. a n. Jinak ponechal nejvyšší soud výrok o trestu, jakož i výroky s tím souvisící nedotčeny.
Z důvodů:
Vývody věnovanými číselně uplatňovanému důvodu zmatečnosti podle § 281, čís. 9 c) — správně čís. 8 — tr. ř. snaží se stížnost J. R. dovoditi, že skutek, pro nějž stěžovatel byl uznán vinnými přestupkem podle § 5, odst. 1 a 2 zák. ze dne 3. července 1924, čís. 178 Sb. z. a n., nebyl vůbec předmětem obžaloby; leč neprávem.
Obžaloba je způsobem opodstatňujícím zmatek podle § 281, čís. 8 tr. ř. překročena jen tehdy, když byl obžalovaný uznán vinným skutkem, na nějž obžaloba ani původně nezněla, ani za hlavního líčení nebyla rozšířena. Předmětem obžaloby je konkretní skutek obžalovaného, t. j. účast obžalovaného na určitém příběhu, záležející v tomto případě v tom, že stěžovatel sdělil spoluobžalovanému V. Th. obsah určitého dopisu k obecnímu úřadu v M. došlého, a to dopisu, jehož obsah je v rozhodovacích důvodech rozsudku uveden. Důvody spisu obžalovacího se zmiňují o tomto dopisu a nemůže tedy býti pochybnosti o tom, že skutek, pro nějž stěžovatel byl uznán vinným zmíněným přestupkem, tvořil předmět obžaloby na stěžovatele podané. Skutečnost, že obžaloba nekvalifikovala tento skutek stěžovatelův jako přestupek podle § 5, odst. 1 a 2 zákona ze dne 3. července 1924, čís. 178 Sb. z. a n., nýbrž spatřovala v něm ve spojení s další, jí předpokládanou činností stěžovatelovou, zločin vojenské zrady podle § 6, čís. 2, odst. 3 zák. na ochr. rep. a zločin přípravy úkladů o republiku podle § 2, odst. 2 téhož zákona, nemůže na tom podle toho nic měniti. Dále nemůže na tom, že skutek, pro nějž stěžovatel byl uznán vinným uvedeným přestupkem, byl předmětem obžaloby na stěžovatele vznesené, nic měniti ani skutečnost stížností zdůrazňovaná, že obžaloba netvrdila, že stěžovatel vykonal skutek zde v úvahu přicházející jako veřejný činitel a že tu šlo o spis, jenž měl podle své povahy zůstati utajen. Totožnost skutku tvořícího předmět obžaloby není rušena tím, že skutek nabyl při hlavním líčení jiné tvářnosti tím, že pominuly obžalobou uplatňované skutkové složky a přibyly skutkové složky, jichž obžaloba neuplatňovala (rozh. č. 3863 a j. Sb. n. s.). Nalézací soud neshledal prokázaným, že stěžovatel vykonal kromě zmíněného skutku ještě další, obžalobou zřejmě předpokládanou činnost, která by ve spojení se svrchu uvedeným skutkem stěžovatelovým nebo sama o sobě zakládala zločin přípravy úkladů o republiku podle § 2, odst. 2 zák. na ochr. rep., a zprostil v důsledku toho stěžovatele podle § 259, čís. 2 tr. ř. obžaloby pro tento zločin. Zbývající část činnosti stěžovateli obžalobou za vinu kladené, t. j. skutek záležející v tom, že stěžovatel sdělil spoluobžalovanému Th. obsah zmíněného dopisu, zkoumal nalézací soud s hlediska zločinu vojenské zrady podle § 6, čís. 2, odst. 3 zák. na ochr. rep. a s hlediska přestupku podle § 5, odst. 1 a 2 zák. ze dne 3. července 1924, čís. 178 Sb. z. a n., a dospěl při tom k právnímu závěru, že tento skutek jeví jen znaky posléze zmíněného trestného činu. Z toho, co uvedeno, plyne, že nalézací soud nepřekročil obžalobu na stěžovatele podanou, uznal-li ho vinným zmíněným přestupkem, nýbrž že kvalifikoval jen odchylně od obžaloby skutek stěžovatelův, tvořící předmět obžaloby, přesněji řečeno část skutku stěžovatelova, tvořícího předmět obžaloby.
Vývody vztahujícími se k číselně uplatňovanému důvodu zmatečnosti podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. snaží se stížnost dovoditi, že jednání stěžovatelovo nezakládá ani skutkové podstaty přestupku podle § 5 cit. zák., poněvadž prý tu nejsou dány znaky tohoto přestupku.
Stížnosti nelze ani tu přiznati oprávnění. Pokud stížnost opírá tuto námitku o tvrzení, že stěžovatel četl dopis, o nějž tu jde, v podatelně obecního úřadu v M. jako osoba soukromá, neprovádí svými vývody
Trestní rozhodnutí XVIII. 22 důvod zmatečnosti podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. podle zákona, nedržíc se skutkového předpokladu rozsudku, že stěžovatel četl zmíněný dopis jako obecní úředník, t. j. jako úředník města M. (§ 288, odst. 2, č. 3 tr. ř.).
Další námitka stížností v tomto směru uplatňovaná, že stěžovatel nebyl, ač je úředníkem města M., povolán k úřednímu jednání, týkajícímu se uvedeného dopisu, je právně bezpodstatná; neboť ke skutkové podstatě přestupku podle § 5, odst. 1 a 2 zák. ze dne 3. července 1924, čís. 178 Sb. z. a n., se nevyhledává, aby čin byl vykonán veřejným činitelem, jenž vykonal úřední jednání tam předpokládané, nebo jemuž bylo vykonati nějaký úřední úkon vztahující se ke spisu, jehož obsah byl jím vyjeven, nýbrž stačí, byl-li skutek rázu v 1. nebo 2. odstavci posléze citovaného ustanovení uvedeného zákona vykonán veřejným činitelem ve smyslu § 6, odst. 1 téhož zákona. Že obecní úředník (zaměstnanec obce) náleží k veřejným činitelům v tomto ustanovení zákona uvedeným, však stížnost sama nepopírá.
Nelze souhlasiti s právním názorem stížnosti, že spisy ve smyslu § 5, odst. 2 posléze cit. zákona je rozuměti jen spisy o jednáních nebo rozhodnutích soudu nebo úřadu vykonávajícího veřejnou správu, nikoli i dopisy, jež došly k soudu nebo k úřadu, který vykonává veřejnou správu, avšak nebyly u nich ještě předmětem úředního jednání, nýbrž mají nebo mohou dáti teprve podnět k takovému jednání; neboť posléze uvedené ustanovení zákona, jehož se stížnost v tomto směru dovolává, nerozlišuje mezi zmíněnými druhy spisů, nýbrž mluví o spisech soudů a úřadů vykonávajících, veřejnou správu vůbec. Při tom dlužno vzhledem k vývodům stížnosti zdůrazniti, že i spisy, jež došly k soudu nebo k úřadu, jenž vykonává veřejnou správu, avšak nebyly u nich ještě předmětem úředního jednání nebo rozhodnutí, mohou býti takového rázu, že je zřejmo, že mají podle své povahy zůstati utajeny. Skutečnost stížností zdůrazňovaná, že podpis (S. K.) na zmíněném dopise se vyskytující je psán strojem, nemůže nic měniti na tom, že tento dopis, jenž došel k obecnímu úřadu v M., byl spisem tohoto úřadu, t. j. úřadu vykonávajícího veřejnou správu. Pokud pak stížnost opírá svou námitku, že tu nešlo vůbec o spis, jenž mohl podle své povahy sloužiti za podklad nějakého úředního jednání, o tvrzení, že tu šlo o dopis anonymní a že bylo na první pohled patrno, že obsahuje zřejmě neodůvodněné nařčení, neprovádí svými vývody zmatek podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. způsobem odpovídajícím zákonu, ježto vychází ze skutkových předpokladů rozsudkem nezjištěných (§ 288, odst. 2, čís. 3 tr. ř.).
Neprávem vytýká dále stížnost právní mylnost výroku rozsudkovému, že bylo zřejmo, že zmíněný, rozsudkem za spis obecního úřadu v M. pokládaný dopis měl podle své povahy zůstati utajen. Rozhodným pro posouzení věci v tomto směru jest obsah zmíněného dopisu. Uváží-li se, že rozsudek v rozhodovacích důvodech zjišťuje, že v uvedeném dopise bylo tvrzeno, že manželka člena N. S. D. A. P. Josefa F. v R., jež jezdí každý měsíc do D., bývá za svého pobytu v D. národně-socialisticky činná, že totiž tam štve vším možným způsobem proti Československé republice, a že tam opět pojede dne 3. dubna 1934, aby tam opět štvala, dlužno souhlasiti s názorem rozsudku, že bylo zřejmo, že tento spis měl podle své povahy zůstati utajen, aby nemohlo býti zmařeno nebo ztíženo případné vyšetřování trestného činu, z něhož byla manželka Josefa F. pisatelem dopisu viněna. Šlo tu o udání, jež sice pocházelo od osoby neznámé, v němž však byly tvrzeny určité okolnosti rázu v prvé větě 2. odstavce § 87 tr. ř. uvedeného, takže bylo při nejmenším počítati s možností, že bude úřadem k tomu povolaným, totiž státním zastupitelstvím v M. zařízeno, aby okolnosti ty byly vyšetřeny způsobem v § 87, odst. 2 tr. ř. uvedeným. Skutečnost, že obecní úřad v M. sám nebyl oprávněn učiniti toto opatření, nemůže nic měniti na tom, že bylo zřejmo, že dopis, o nějž tu jde, měl podle své povahy zůstati utajen. Obecní úřad v M. měl v tomto případě postupovati podle předpisu § 84 tr. ř. Tvrdí-li stížnost snažíc se dovoditi, že nebylo zřejmo, že zmíněný spis měl podle své povahy zůstati utajen, že dopis, o nějž tu jde, neměl pro četnictvo v M., jež pak okolnosti v dopise uvedené způsobem v § 87, odst. 2 tr. ř. naznačeným vyšetřovalo (a to z příkazu okresního úřadu v M., jemuž byl zmíněný dopis obecním úřadem v M. postoupen), vůbec žádného významu, že četnictvo v M. vědělo již dříve o všem, co je v dopise tvrzeno, tedy i o tom, že A. F-ová je podezřívána, že vyvíjí v D. protistátní činnost, že však mělo za to, že jde v tomto směru o denunciaci, již nelze přezkoumati, ba že bylo dokonce přesvědčeno, že tu jde o denunciaci, jež nemá věcného podkladu, neprovádí těmito svými vývody důvod zmatečnosti podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. po zákonu, ježto vychází ze skutkových předpokladů rozsudkem nezjištěných (§ 288, odst. 2, čís. 3 tr. ř.).
Konečně není stížnost v právu ani pokud se snaží dovoditi, že výrok rozsudku, že stěžovatel ohrozil svým činem veřejný zájem, spočívá na právním omylu. Rozsudek spatřuje, jak bylo jíž dříve poznamenáno, veřejný zájem, jejž stěžovatel svým činem ohrozil, nikoli v zájmu na obraně republiky, nýbrž v zájmu státu na řádném a nerušeném vyšetřování trestných činů, jež mají býti podle zákona stíhány veřejným, žalobcem. Právnímu názoru rozsudku, že činem stěžovatelovým byl tento veřejný zájem ohrožen, dlužno přisvědčiti. Skutečnost stížností zdůrazňovaná, že stěžovatel nevešel ani přímo ani nepřímo ve spojení s J. a A. F., jichž se dopis týkal, t. j. že nerušil ani přímo ani nepřímo vyšetřování okolností v dopise tvrzených, nemůže na tom nic měniti; neboť tato skutečnost poukazuje jen k tomu, že zmíněný veřejný zájem nebyl stěžovatelem porušen, nikoli i k tomu, že nebyl činem stěžovatelovým ani ohrožen. Veřejný zájem na řádném a nerušeném vyšetřování trestných činů, jež mají býti stíhány veřejným žalobcem, byl v tomto případě ohrožen — ustanovení § 5, odst. 1 a 2 zák. ze dne 3. července 1924, č. 178 Sb. z. a n. předpokládají jen ohrožení, nikoliv i skutečné porušení veřejného zájmu nebo oprávněného a vážného zájmu soukromého — již tím, že stěžovatel sdělil obsah dopisu spoluobžalovanému V. Th., soukromému úředníku v M.; neboť tím byla již tomuto poskytnuta možnost vykonati činnost, jíž mohlo býti řádné vyšetřování okolností
22* v dopise tvrzených zmařeno nebo ztíženo (včasným varováním manželů J. a A. F. nebo jiným způsobem). Zda spoluobžalovaný Th. takovou činnost skutečně vykonal či nikoli, je lhostejno; stačí, že mu byla stěžovatelem poskytnuta možnost ji vykonati. Skutečnost stížností zdůrazňovaná, že po vyšetření okolností ve zmíněném dopise tvrzených četnictvem nedošlo k stíhání A. F-ové pro trestnou činnost v dopise uvedenou, nepřipouští závěr, že stěžovatel neohrozil svým činem veřejný zájem rozsudkem předpokládaný; neboť z uvedené skutečnosti nelze nikterak dovozovati, že čin stěžovatelův nemohl míti za žádných okolností v zápětí zmaření nebo ztížení řádného vyšetření věci. Tvrdí-li konečně stížnost, že zmíněný veřejný zájem nemohl býti činem stěžovatelovým ohrožen již proto, že stěžovatel sdělil obsah zmíněného dopisu spoluobžalovaného Th. teprve v době, kdy bylo šetření četnictvem na základě tohoto dopisu zavedené již skončeno, nedoličuje tím zmatek podle § 281, čís. 9 a) tr. ř., podle zákona, ježto opírá svou námitku v tomto směru o skutkový předpoklad rozsudkem nezjištěný (§ 288, odst. 2, č. 3 tr. ř.).
Zmateční stížnost obžalovaného V. Th. napadá rozsudek soudu prvé stolice ve výroku odsuzujícím tohoto obžalovaného pro přestupek podle § 5 tr. ř. a § 5, odst. 1 a 2 zák. ze dne 3. července 1924, čís. 178 Sb. z. a n. číselně důvody zmatečnosti podle § 281, čís. 5, 9 a), b) a c) tr. ř.
Rozsudek spatřuje posléze uvedený trestný čin v tom, že stěžovatel pomáhal a přispěl k bezpečnému vykonání skutku obžalovaného J. R., zakládajícího přestupek podle § 5, odst. 1 a 2 cit. zákona z roku 1924, tím, že dověděv se od tohoto obžalovaného o obsahu zmíněného dopisu, sdělil jeho obsah obžalovanému G. T.
Stížnosti nelze upříti oprávněnost, pokud s hlediska důvodu zmatečnosti podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. namítá, že v uvedeném, stěžovatelem po trestném činu obžalovaného R. vykonaném skutku nelze spatřovati ani skutkové podstaty spoluviny podle § 5 (odst. 1) tr. z. na přestupku obžalovaným R. spáchaném, ani skutkové podstaty jiného trestného činu náležejícího před soud. Přestupek, jehož se obžalovaný R. podle rozsudku dopustil, byl dokonán, jakmile tento obžalovaný sdělil stěžovateli obsah dopisu. Vyjevil-li pak stěžovatel, jak rozsudek v rozhodovacích důvodech zjišťuje, později obsah tohoto dopisu obžalovaným R. mu sdělený obžalovanému T., nemohl se tím dopustiti spoluviny podle § 5 (odst. 1) tr. z. na trestném činu obžalovaným R. spáchaném; neboť spoluvina podle § 5 (odst. 1) tr. z. na trestném činu je pojmově možná jen před činem přímého pachatele (návod, po případě pomáhání) nebo při činu přímého pachatele (pomáhání), nikoli i po jeho činu. (Rozh. čís. 1980 a j. Sb. n. s.). Stěžovatel, jenž je podle skutkového zjištění rozsudkového soukromým (báňským) úředníkem, nikoli tedy veřejným činitelem po rozumu §§ 5, odst. 1, a 6, odst. 1 zákona ze dne 3. července 1924, čís. 178 Sb. z. a n., nedopustil se prostým vyjevením obsahu zmíněného dopisu obžalovanému T. ani jiného trestného činu náležejícího před soud.
Obžalovaný G. T. byl rozsudkem soudu prvé stolice rovněž uznán vinným přestupkem podle § 5 tr. z. a § 5, odst. 1 a 2 zákona ze dne 3. července 1924, čís. 178 Sb. z. a n. Skutkovou podstatu tohoto přestupku shledal rozsudek v tom, že obžalovaný T. pomáhal a přispěl k bezpečnému vykonání skutku obžalovaného J. R., zakládajícího přestupek podle § 5, odst. 1 a 2 posléze citovaného zákona, tím, že vyjevil obsah dopisu obžalovaným V. Th. mu sdělený jistému E. P. To, co bylo uvedeno o právní povaze stejného skutku obžalovaného Th., platí i o skutku obžalovaného T.; v tom, že tento obžalovaný, jenž je podle skutkového zjištění rozsudkového kožišníkem, vyjevil po trestném činu obžalovaným R. spáchaném obsah zmíněného dopisu P., nelze spatřovati ani skutkové podstaty spoluviny podle § 5 (odst. 1) tr. z. na trestném činu obžalovaným R. spáchaném, ani skutkové podstaty jiného trestného činu náležejícího před soud. Shledal-li nalézací soud přes to v prostém vyjevení obsahu zmíněného dopisu obžalovaným T. P-ovi přestupek podle § 5 tr. z. a § 5, odst. 1 a 2 zák. ze dne 3. července 1924, čís. 178 Sb. z. a n., zatížil tím svůj rozsudek na úkor obžalovaného T. zmatkem podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. Tento obžalovaný nepodal proti rozsudku zmateční stížnosti. K uvedenému hmotněprávnímu zmatku dlužno však podle § 290, odst. 1 tr. ř. přihlížeti tak, jako kdyby byl zmateční stížností obžalovaného T. uplatňován.

Pozn. redakce: Toto rozhodnutí souvisí skutkově a po stránce procesní s rozhodnutím čís. 5264 Sb. n. s. tr.

Citace:

Čís. 5672. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 355-361.