Čís. 5638.

Odvolací hlavní přelíčení je zmatečné (§ 384, čís. 6 tr. ř.), nebyl-li veřejný obhájce obžalovaného přítomen pří celém přelíčení.
Údaj bydliště a zaměstnání v cestovním pase je »podstatnou skutečností« ve smyslu § 394 tr. zák. a »důležitou okolností« po rozumu § 400 tr. zák. pro právo státu na kontrolu osob přecházejících hranice a pro stanovení místní příslušnosti úřadu oprávněného vydati cestovní pas. Paděláním veřejné listiny ve smyslu § 394 tr. zák. je i činnost podřízeného veřejného úředníka, který ve svém úředním postavení trestným způsobem připravuje vydání listiny, která se stane veřejnou listinou teprve podpisem osoby oprávněné k jejímu vydání; subjektivní stránka skutkové podstaty tohoto zločinu.
(Rozh. ze dne 17. června 1936, Zm IV 674/35.)
Nejvyšší soud přezkoumav trestní věc proti B. S. a spol., obžalovaným pro zločin padělání veřejné listiny atd., vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného J. F., uplatněné z důvodů zmatečnosti podle § 384, č. 6 tr. ř., zrušil rozsudek odvolacího soudu s celým přelíčením ohledně tohoto obžalovaného a nařídil nové odvolací hlavní přelíčení; dále vyhověl nejvyšší soud zmateční stížnosti veřejného žalobce, uplatněné z důvodu zmatečnosti podle § 385, č. 1 b) tr. ř., zrušil z tohoto důvodu rozsudky obou soudů nižších stolic, pokud byly vadné ve výrocích o kvalifikaci trestných činů jednotlivých obžalovaných a kvalifikoval jejich činy: u B. S. jako osminásobný zločin padělání veřejné listiny podle § 394 tr. z., spáchaný tak, že B. S. jako veřejný úředník zapsal proti pravdě podstatné skutečnosti do listin, které spisoval v této vlastnosti, u ostatních obžalovaných jednak jako zločin účastenství v padělání veřejné listiny podle § 69, č. 1, 394 tr. z., jednak jako zločin účastenství v padělání veřejné listiny podle § 69, č. 2, 394 tr. z.; v ostatních směrech byly všechny zmateční stížnosti zčásti odmítnuty, zčásti zamítnuty.
Z důvodů:
Obžalovaný J. F. uplatňuje proti rozsudku odvolacího soudu formální zmatek podle § 384, č. 6 tr. ř. námitkou, že odvolací líčení — pokud se právě při něm jednalo o jeho případech — bylo konáno v nepřítomnosti obhájcově, ač podle § 56, č. 1 tr. ř. byla obhajoba povinná.
Ustanovení § 56, č. 1 tr. ř. tu sice vůbec nepřichází v úvahu, neboť toto se týká jen obhajoby při hlavním líčení u soudu první stolice. Pro odvolací líčení však stanoví § 412, odst. 2 tr. ř., že v nepřítomnosti veřejného obhájce nelze je konati, není-li mu přítomen zvolený obhájce obžalovaného.
Podle zápisu o odvolacím líčení byl sice veřejný obhájce stěžovatelův při celém odvolacím líčení přítomen a pronesl při něm i ohledně stěžovatele obhajovací řeč. To však se nesrovnává se skutečností, neboť podle zprávy vyžádané nejvyšším soudem od vrchního soudu veřejný obhájce obžalovaného Dr. H. za hlavního odvolacího pojednávání byl nucen se vzdáliti. Na jeho místě byl podle této zprávy požádán jiný z přítomných tehdy advokátů o zastoupení a ten přednesl i za obžalovaného J. F. konečný návrh. Nemohlo však býti konaným šetřením zjištěno, který z přítomných advokátů zastupoval nepřítomného veřejného obhájce.
Podle § 415, posl. odst. tr. ř. a § 302, předposl. odst. tr. ř. bylo sice možno za vzdálivšího se veřejného obhájce ustanovili zástupce a pokračovali v přelíčení. Když však ani osoba tohoto zástupce nemůže býti zjištěna a když je patrno, že ani obžalovaný J. F., při odvolacím hlavním přelíčení přítomný, nevěděl, kdo zastupuje v jeho obhajobě veřejného obhájce, nemohl mu proto dát při hlavním odvolacím přelíčení případnou potřebnou informaci zvláště pro konečný návrh, neodpovídá taková obhajoba smyslu zákona o povinné obhajobě. Bylo proto v této části důvodné zmateční stížnosti vyhověno a rozsudek odvolacího soudu byl zrušen.
Ohledně činu uvedeného v rozsudku soudu první stolice pod A 2) vytýkají stěžovatelé obžalovaný I. S. a jeho obhájce, že údaj bydliště není důležitou součástí cestovního pasu. Už proto prý není toto jednání jmenovaného obžalovaného trestné a trpí prý proto napadený rozsudek zmatkem podle § 385, č. 1 a) tr. ř.
Poněvadž tu jde o přečin podle § 400, odst. 1 tr. z., zřejmě se tu vytýká, že údaj bydliště v cestovním pase není skutečnost důležitá pro něčí právo či právní poměr. Toto ustanovení nečiní rozdílu mezi právem státu a právem soukromým. Jak je níže dovoženo při zmateční stížnosti veřejného žalobce, je údaj bydliště potřebný v cestovním pase pro kontrolu osob přecházejících hranice republiky. Údaj ten je důležitý i pro stanovení místní příslušnosti úřadu oprávněného vydává ti cestovní pasy.
Dotýká se proto údaj bydliště v cestovním pase dozorčího práva státu nad přecházením hranic a v důsledku toho je tento údaj skutečností pro zmíněné právo státu důležitou.
Další námitka zmateční stížnosti popírající úmyslnost na tom základě, že obžalovaný potvrdil údaj bydliště jen z ochoty a nebyl si vědom jeho nepravdivosti, je úplně vyvrácena úsudkem odvolacího soudu dovoženým z toho, že obžalovaný věděl, že bydliště F. M. je v Ch., ba že se sám nabídl k zaopatření cestovního pasu. Je tudíž důvod zmatečnosíi podle § 385, č. 1 a) tr. ř. v této námitce uplatňován bezdůvodně.
Obhájce obžalovaných I. S., E. O. a H. N. namítal, že údaje byly vepsány do listiny v době, kdy listina nebyla ještě hotova a neměla ještě charakter veřejné listiny.
Všechny tyto námitky vyřizuje nej vyšší soud z důvodu souvislosti pohromadě s vyřízením zmateční stížnosti veřejného žalobce, jenž vytýká napadenému rozsudku důvod zmatečnosti podle § 385, č. 1 b), tr. ř. proto, že činy obžalovaného B. S., jimiž byl uznán vinným, nebyly kvalifikovány za zločin padělání veřejných listin podle § 393 tr. z., čin obžalovaného I. S. uvedený pod A 1) rozsudku soudu první stolice, dále činy obžalovaných H. N. a E. G., jimiž byli uznáni vinnými, — za účastenství na zločinu podle §§ 69, č. 1, 393 tr. z. a čin obžalovaného M. G. za účastenství na zločinu podle § 69, č. 2, § 393 tr. z.
Zmateční stížnosti veřejného žalobce nelze odepříti úspěch, pokud se domáhá kvalifikace přísnější, i když s navrhovanou kvalifikací podle § 393 tr. z. není možno souhlasiti. Zločinu podle § 393 tr. z. se dopustí veřejný úředník, který v oboru své veřejné působnosti vydá nepravou, nebo poruší pravou veřejnou listinu, vzejde-li anebo může-li z toho vzejíti někomu právní újma.
Podle zjištění nižších soudů byl obžalovaný B. S. u okresního úřadu v I. jako kancelářský pomocník pověřen připravovali vydání cestovních pasů a tyto sepsati. Jen to patřilo do oboru jeho působnosti, ale o vydání cestovních pasů nerozhodoval. To konal okresní hejtman nebo jeho náměstek, kteří jedině byli oprávněni je vydati. Poněvadž tedy nebylo oborem jeho působnosti i vydání cestovního pasu, nemůže u něho jiti o zločin padělání veřejné listiny podle § 393 tr. z., neboť ani o padělání pravého pasu po jeho řádném vystavení tu nejde.
Skutečnosti, na něž poukazuje veřejný žalobce ve své zmateční stížnosti s nesprávnou subsumpcí pod § 393 tr. z., však vyčerpávají u obžalovaného B. S. v případech, v nichž byl uznán vinným, skutkovou podstatu zločinu podle § 394 tr. z., stejně trestného jako je zločin podle § 393 tr. z., takže nutno přes nesprávné poznačení trestných činů ve zmateční stížnosti posouditi je podle obsahu věcných námitek zmateční stížnosti.
Zločin podle § 394 tr. z. spáchá veřejný úředník, který — odhlédne-li se od jiných případů v tomto § uvedených — zapíše proti pravdě nějakou podstatnou skutečnost do listiny, kterou spisuje ve vlastnosti veřejného úředníka.
Je zjištěno, že obžalovaný B. S. jako kancelářský pomocník okresního úřadu byl právě v této své funkci pověřen svými představenými manipulací spojenou s připravováním cestovních pasů. Z toho třeba, dovoditi právní závěr, že do cestovních pasů, jichž vydání připravoval, zapisoval údaje k jejich vystavení potřebné ve své úřední vlastnosti jako veřejný úředník. Poněvadž tato činnost spadá pod ustanovení § 394 tr. z., nesejde na toni, že při vystavování cestovních pasů konečné vyřízení bylo vyřízením okresního náčelníka nebo jeho zástupce, kteří jedině byli oprávněni vydávati cestovní pasy, co už spadá pod § 393 tr. z.; zákon stejně trestá i takovou činnost, jakou měl obžalovaný, neboť i on ve své úřední funkci vykonával přípravou vystavení veřejné listiny podstatnou část úředního výkonu, při čemž mu jako veřejnému úředníku bylo důvěřováno, že pro úředníka pověřeného vystavením cestovního pasu připraví tuto veřejnou listinu způsobem odpovídajícím zákonu a skutečným poměrům. Nesprávně bylo při veřejném líčení u nejvyššího soudu poukazováno obhájcem spoluviníků obžalovaného, že § 394 tr. z. předpokládá veřejnou listinu již vystavenou; v takovém případě nešlo by přece o sepsání listiny, ale o porušení již vystavené pravé veřejné listiny ve smyslu § 393 tr. z., takže § 394 tr. z. trestá zřetelně sepisování takové listiny, která se podpisem osoby k vystavení jejímu oprávněné stane veřejnou listinou.
Zbývá tedy dovoditi další náležitosti § 394 tr. z., zda šlo o podstatné skutečnosti, jež obžalovaný zapsal do cestovních pasů proti pravdě, a zda obžalovaný jednal úmyslně.
Cestovní pasy slouží k tomu, aby státní správa měla kontrolu osob překročujících hranice Československé republiky, jak je zřejmo z § 1 zák. ze dne 29. března 1928, č. 55 Sb. z. a n. K zaručení zmíněné přesné kontroly předpisuje proto § 3, odst. 1 cit. zák., že cestovní pas musí obsahovati kromě jiného též podstatné údaje o osobě, pro niž je vydán; mezi tyto údaje však patří i údaj bydliště a zaměstnání. Bez údaje zaměstnání a zvláště bydliště nejsou osobní údaje úplné a jen správné osobní údaje mohou poskytnouti záruku, že kontrola je přesná a že pasu nebude zneužito. Údaj bydliště a zaměstnání je důležitou pomůckou při šetření úřadu o totožnosti osoby, jmenovitě při zahájení tohoto šetření a při rozhodnutí, který úřad má totožnost osoby ověřiti. Cestovní pasy bez údaje zaměstnání nebo bydliště nebo s nesprávnými údaji těchto by proto mnohdy ztížily, případně i znemožnily přezkoumání totožnosti osob cestovními pasy se vykázavších.
Okolnost, že bydliště a zaměstnání lze změniti, je nerozhodná, neboť při správných údajích bydlišť a zaměstnání v době žádosti o pas a jeho vystavení lze pravidelně zjistiti i později tyto okolnosti, třebas změněné, a pak v šetření pokračovati.
Pokud jde o bydliště, sluší kromě toho podotknouti, že podle § 4, odst. 1 cit. zák. určuje se místní příslušnost úřadu pas vydávajícího podle řádného bydliště občana v tuzemsku bydlícího a o pas žádajícího. Je tedy bydliště osoby v cestovním pase popsané i z tohoto důvodu podstatným údajem o ní. Okolnost, že v případech neodkladných může podle § 4 cit. zák. i úřad dočasného pobytu vydati cestovní pas, jako výjimečná je nerozhodná pro posouzení podstatnosti údaje bydliště v cestovním pase. Právem proto shledal odvolací soud ve všech případech, v nichž byl obžalovaný B. S. uznán vinným, údaje bydliště, případně i zaměstnání za podstatné údaje o osobách v cestovních pasech popsaných.
Po subjektivní stránce se vyžaduje k naplnění zločinu padělání veřejných listin podle § 394 tr. z. úmysl, t. j. v konkrétním případě vědomí o podstatnosti jednotlivých do cestovního pasu uvedených okolností a o jich nepravdivosti a ovšem vůle je do pasu v tomto vědomí uvésti.
Ze zjištěné skutečnosti, že obžalovaný B. S. dlouhá léta vykonával agendu cestovních pasů, že měl k tomu potřebné vědomosti, a že se snažil v některých případech krýti své jednání nesprávnými zápisy i do spisů okresního úřadu, plyne, že dobře věděl o tom, že údaje ty jsou z důvodů výše uvedených podstatné.

Citace:

č. 5638. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 292-296.