Čís. 5650.

Z okolnosti, že nižší soudy uznaly, že jsou podmínky pro použití §§ 91 a 92 tr. zák. při výměře trestu; neplyne, že už proto měl býti obžalovanému povolen i podmíněný odklad výkonu trestu.
(Rozh. ze dne 26. června 1936, Zm IV 358/36.)
Nejvyšší soud přezkoumav trestní věc proti F. Z. a spol., obžalovaným pro zločin podle § 176 tr. z atd., zmateční stížnost obžalovaného F. Z. zčásti odmítl, zčásti zamítl.
Z důvodů:
Pro nepovolení podmíněného odkladu výkonu trestu uplatněná zmateční stížnost namítá, že měl býti povolen podmíněný odklad výkonu trestu, když nižší soudy uznaly, že jsou podmínky pro použití §§ 91 a 92 tr. z. Tato zmateční stížnost je bezzákladná. Zmateční stížnost přehlíží, že podkladem obou těchto výroků jsou různá ustanovení zákona založená též na podstatně různých hlediskách: v §§ 91 a 92 tr. z. jde jen o výměru trestu podle poměru jeho tíže vzhledem k trestní sazbě a zjištěným okolnostem přitěžujícím a polehčujícím, při otázce podmíněného odsouzení však ještě o odklad trestu již vyměřeného a o jeho případné nevykonání vůbec. Tu záleží na intensitě důvodů nasvědčujících polepšení, neboť podmíněné odsouzení má místo jen, je-li odůvodněna naděje, že se obžalovaný polepší bez výkonu trestu. S tohoto stanoviska závěry odvolacího soudu nejsou v rozporu.

Citace:

č. 5650. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 311-312.