Čís. 5666.

Nepravdivou svědeckou výpovědí, učiněnou před veřejným úřadem a pojatou do zápisu o výslechu, nedopouští se svědek padělání veřejné listiny ve smyslu § 400, odst. 1 tr. zák.
(Rozh. ze dne 1. září 1936, Zm IV 75/36.)
Nejvyšší soud v trestní věci proti I. L. a spol., obžalovaným pro zločin padělání veřejné listiny podle § 400, odst. 2 tr. zák., vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného A. Z., směřující proti výroku o vině a uplatňující důvod zmatečnosti podle bodu 1 a) § 385 tr. ř., zrušil z tohoto důvodu zmatečnosti rozsudky obou soudů nižších stolic, pokud se týkaly tohoto obžalovaného, a hledíc k předpisu 4. odst. § 387 tr. ř. i pokud se týkaly obžalovaných I. L. a M. V., a všechny tyto obžalované podle § 326, čís. 1 tr. ř. zprostil obžaloby pro zločin padělání veřejné listiny podle § 400, odst. 2 tr. z.
Důvody:
Zmateční stížnosti obžalovaného A. Z., pokud uplatňuje věcný důvod zmatečnosti podle bodu 1 a) § 385 tr. ř., nelze upříti oprávnění. Podle skutkového stavu, zjištěného soudem první stolice a přijatého i odvolacím soudem, obžalovaní I. L. a M. V. udali při výslechu u oddělení finanční stráže v M. dne 7., resp. 8. října 1932, že 29. července 1932 v noci viděli v M. rumunské příslušníky S. a Č., které znali jako podloudníky, když tito vedli krávu podloudně z Rumunska dopravenou a že na dotaz jim udali, že krávu tu vedou pro A. Z. Na základě tohoto udání obžalovaných bylo později zavedeno proti A. Z. u okresního úřadu v R. trestní řízení pro zvěropolicejní přestupek a I. L. i M. V. byli tam vyslechnuti jako svědci bez přísahy; oba však své výpovědi, které učinili před finanční stráží do protokolu, odvolali a vysvětlovali to tím, že A. Z. u finanční stráže udali jen ze msty a že celé udání to je smyšlené.
Tato výpověď obžalovaných I. L. a M. V., učiněná u okresního úřadu v R., byla podle zjištění nižších soudů nepravdivá a byla učiněna v důsledku nátlaku obžalovaného A. Z., jemuž oba obžalovaní podlehli obávajíce se pomsty, kterou jim Z. hrozil.
Na základě tohoto skutkového stavu uznaly soudy nižších stolic obžalované I. L., M. V. i A. Z. vinnými přečinem padělání veřejné listiny podle § 400, odst. 1 tr. ř., shledavše skutkovou podstatu tohoto trestného činu v tom, že obžalovaní I. L. a M. V. jako svědci u okresního úřadu v R. vypověděli nepřísežně nepravdu a že tím úmyslně spolupůsobili k tomu, aby do veřejné listiny, totiž do protokolu z 12. června 1933 byla zapsána nepravdivá skutečnost, důležitá pro důchodkové řízení trestní a pro trestní řízení před okresním úřadem v R. proti A. Z. pro policejní přestupek; A. Z. pak, že svým nátlakem na obžalované I. L. a M. V. úmyslně k tomu spolupůsobil. Tento právní náhled soudů nižších stolic je mylný.
Za veřejnou listinu považuje se listina, kterou vydal úřad v oboru své působnosti v předepsané formě za účelem, aby tato listina sloužila vůči každému za důkaz práv a právních poměrů.
Protokol sepsaný u veřejného úřadu o výslechu svědka dokazuje však jen to, že osoba v něm pojmenovaná a podepsaná učinila ve své osobnosti výpověď v něm pojatou; nedokazuje však, že výpověď sama je obsahově pravdivá. Poněvadž tedy důkazní moc protokolu o výpovědi svědka se nevztahuje na pravdivost obsahu zapsané svědecké výpovědi, nevzniká padělání ve smyslu trestního zákona, jestliže svědek učiní nepravdivou výpověď a ta je do protokolu věrně zapsána.
Jednání obžalovaných nenaplňuje tedy skutkovou podstatu přečinu podle § 400, odst. 1 tr. z., a nelze v něm shledati ani skutkovou podstatu jiného trestného činu. Nadržování, za jaké by činnost obžalovaných I. L. a M. V. mohla býti považována, vztahovalo se pouze na přestupek, jak bylo nižšími soudy zjištěno, a tedy hledíc k předpisu § 374 tr. z. není v tomto případě trestné.
Nejvyšší soud proto vyhověl zmateční stížnosti a podle 1. odst. § 33 zrušil rozsudky obou nižších stolic a rozhodl ve věci, jak uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku.

Citace:

Čís. 5666. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 333-334.