Čís. 5633.

Trestného činu podle čl. III, čís. 3 zákona čís. 142/1868 ř. z. se může dopustiti z osob, které spolupůsobily při tisku trestného tiskopisu, pouze tiskař, jímž se rozumí podle § 5, odst. 1 tiskového zákona majitel tiskárny nebo jím ustanovený a úřadem schválený správce tiskárny.
Zvláštní ustanovení § 7 (§ 239) tr. zák. o trestní odpovědnosti všech osob, jež spolupůsobily při tisku trestného tiskopisu, týká se pouze trestných činů, spáchaných obsahem tiskopisu dolosně. Nešetření pořádkového předpisu § 17 tiskového zákona se trestá bez ohledu na to, zda a kdy bezpečnostní úřad o tiskopisu něco zařídil.
Zanedbání povinné pozornosti u tiskaře trestá se s hlediska přečinu podle čl. III, čís. 3 zákona čís. 142/1868 ř. z. již tehdy, nebylo-li šetřeno předpisu §§ 9 a 17 tiskového zákona, aniž záleží na tom, zda tiskař mohl či nemohl míti za to, že tiskopis nemá trestný obsah.
(Rozh. ze dne 16. června 1936, Zm II 103/36.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal právem o zmatečních stížnostech obžalovaných K. J., B. P. a J. M. do rozsudku krajského soudu trestního v Brně ze dne 10. prosince 1935, pokud jím byli jmenovaní obžalovaní uznáni vinnými přečinem zanedbání povinné péče podle čl. III, čís. 3 zákona čís. 142/1868 ř. z. ve znění § 42 zákona na ochranu republiky a obžalovaný J. M. mimo to přestupkem podle § 17 tiskového zákona, tak, že zmateční stížnost obžalovaného J. M. zamítl, naproti tomu vyhověl zmateční stížnosti obžalovaných K. J. a B. P., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný, pokud se vztahoval na tyto obžalované, a podle § 259, čís. 2 tr. ř. zprostil je obžaloby.
Z důvodů:
1. Ke zmateční stížnosti obžalovaných K. J. a B. P.:
Obžaloba stíhá jmenované obžalované proto, že ve smyslu § 7 tr. z. prý dolosně spolupůsobili při tisku letáku: »Všemu textilnímu dělnictvu, textilní mládeži«, zakládajícího svým obsahem skutkovou podstatu zločinu podle § 15, čís. 3 a přečinů podle § 15, čís. 2 a § 14, čís. 5 zák. čís. 50/1923 Sb. z. a n. Nalézací soud dospěl však napadeným rozsudkem k přesvědčení, že těmto obžalovaným nelze uvedené trestné činy pro nedostatek subjektivní stránky skutkové podstaty podle obecných pravidel zákona trestního přičítati, a uznal je vinnými pouze přečinem podle čl. III (správně čl. III, čís. 3) zák. čís. 142/1868 ř. z. ve znění § 42 zák. na ochranu republiky. Napadený rozsudek shledává zmíněný přečin v tom, že K. J. jako sazeč a korektor a B. P. jako tiskař nevynaložili takovou pozornost, aby se přesvědčili o závadnosti či nezávadnosti letáku.
Zjišťuje-li napadený rozsudek, že K. J., B. P. a J. M. jsou sice spolumajiteli tiskárny, že však obžalovaný M. je jako odpovědný zástupce tiskárny okresním úřadem schválen, uplatňuje zmateční stížnost právem, že trestní odpovědnost za přečin podle čl. III, čís. 3 zák. čís. 142/1868 ř. z. ve znění § 42 zák. na ochranu rep. stíhá pouze obžalovaného M. a nikoliv ostatní obžalované.
Nalézací soud přehlédl, že zvláštní ustanovení § 7 tr. z. o trestní odpovědnosti všech osob, jež spolupůsobily při tisku trestného tiskopisu, týká se pouze zločinů spáchaných obsahem tiskopisů dolosně (stejně § 239 tr. z. pro přečiny a přestupky), kdežto trestného činu podle čl. III, čís. 3 zák. čís. 142/1868 ř. z. se může dopustiti pouze tiskař v technickém slova smyslu. Pojem ten je pak vyložen v § 5 tisk. zákona, takže kde v tiskovém zákoně je uložena tiskaři nějaká povinnost nebo odpovědnost, rozumí se tím majetník tiskárny, neb zřídil-li maj etnik ke správě tiskárny správce od úřadu schváleného, rozumí se tento správce. Podle výslovného ustanovení § 5, odst. 2 tisk. zákona stíhá v případě zřízení odpovědného správce tiskárny trestní odpovědnost za porušení povinnosti tiskaře výlučně tohoto správce, jemuž jediné mají býti ukládány pokuty peněžité a vězení, pokuty peněžité ovšem vždy pod závazkem majitele tiskárny. Toto ustanovení § 5, odst. 2 tisk. zák. platí přirozeně i pro případy čl. III. zák. čís. 142/1868 ř. z., který nahradil dřívější příslušná ustanovení tiskového zákona. Poněvadž nalézací soud zjistil, že obžalovaný J. M. byl v době spáchání činu odpovědným a úřadem schváleným správcem tiskárny, porušil zákon v otázce, zda zjištěný čin obžalovaných K. J. a B. P. je aspoň přečinem podle čl. III, čís. 3 zák. čís. 142/1868 ř. z. ve znění § 42 zák. na ochranu republiky, když tyto obžalované uznal vinnými tímto přečinem (§ 281, čís. 9 a) tr. ř.).
Je-li takto rozsudek prvé stolice v uvedeném rozsahu stižen zmatkem čís. 9 a) § 281 tr. ř., bylo zmateční stížnosti obžalovaných K. J. a B. P., jejímiž ostatními vývody netřeba se zabývati, vyhověti, napadený rozsudek, pokud jde o tyto stěžovatele, jako zmatečný zrušiti a obžalované podle § 259, čís. 2 tr. ř. obžaloby úplně zprostili.
2. Ke zmateční stížnosti obžalovaného J. M.:
Zmateční stížnosti tohoto obžalovaného, uplatňující důvody zmatečnosti podle § 281, čís. 4, 9 a) tr. ř., nelze přiznali úspěch.
Zmatek čís. 4 § 281 tr. ř. spatřuje stížnost v zamítnutí návrhu obhajoby, aby byl učiněn dotaz na okresní úřad v B., zda nařídil zabavení tiskopisu v zákonné lhůtě 24 hodin po předložení k censuře. Podle rozhodného znění protokolu o hlavním přelíčení (§ 271 tr. ř.) byl důkaz dotazem na okresní úřad v B. vedep o tom, že, když leták k censuře došel, okresní úřad jeho obsah závadným neshledal a v zákonné lhůtě 24 hodin nic k zabavení letáku nepodnikl. Tento návrh byl nalézacím soudem právem zamítnut jako zbytečný. Podle § 17 tisk. zákona je tiskař povinen odevzdali bezpečnostnímu úřadu výtisk každého neperiodického tiskopisu (pokud ovšem nespadá pod výjimku § 9 tisk. zák. a neobsahuje více než pět tiskových archů), a to alespoň 24 hodin před rozdáváním nebo rozesíláním. Jde o předpis ryze pořádkový, jehož účelem jest udržovali pořádek ve věcech tiskových, umožniti bezpečnostním úřadům znalost všech tištěných neperiodických tiskopisů a umožniti jim včasné zabavení jich a tím zabránili páchání deliktů obsahem tiskopisů hned v prvním stadiu jejich vzniku (viz Liszt: Lehrbuch des österreichischen Pressrechtes, str. 153). Skutková podstata uvedeného přestupku tudíž nepředpokládá, aby tu bylo konkrétní nebezpečí spáchání trestného činu obsahem dotyčného tiskopisu. Nešetření pořádkového předpisu § 17 tisk. zák. trestá se proto bez ohledu na to, zda a kdy skutečně bezpečnostní úřad o tiskopisu něco zařídil. Je proto pro trestnost podle § 17 zák. tisk. naprosto nerozhodné, zda bezpečnostní úřad spatřoval v obsahu tiskopisu nějaký trestný čin, podnikl nějaké kroky k potlačení tiskopisu a zda tak učinil právě ve 24 hodinách před rozdáváním nebo rozesíláním tiskopisu.
Totéž platí však i s hlediska přečinu podle čl. III, čís. 3 zákona čís. 142/1868 ř. z., neboť tu se ovšem trestá u tiskaře zanedbání povinné pozornosti, pokud jde o trestný obsah tiskopisu, zakládající skutkovou podstatu zločinu nebo přečinu, aniž se však k trestnosti pachatele požaduje více než nešetření předpisů §§ 9 a 17 tisk. zák. (Liszt, Pressrecht, str. 246—248). Zda tiskař mohl či nemohl míti za to, že tiskopis nemá trestného obsahu, závisí tudíž jediné na tom, bylo-li uvedených formálních předpisů šetřeno čili nic. V záporném případě nezáleží na tom, zda a kdy byl tiskopis, o nějž jde, úřadem zabaven, poněvadž je tu nerozhodne, zda obsah tiskopisu mohl vzbuditi pozornost nebo dokonce podezření tiskařovo, jak bylo již vysloveno v rozh. čís. 2136 Sb. vid. n. s. pro obdobný případ rozšiřování způsobem zákonně zakázaným.

Citace:

č. 5633. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 279-282.