Madla z cihelny.

Madla, dcera dělníka Antonína Melzera z Horšova Týna, v patnácti letech učinila si známost s 19letým Josefem Feierfeilem a za nějaký čas přistěhoval milenec svůj skrovný raneček do bytu jejích rodičů. Žili spolu, ale neoddáni. Narodily se jim tři děti. Madla dřela, ale Feierfeil mnoho o rodinu se nestaral. Starý Melzer dostal v létě 1925 práci v cihelně ve Svobodných Dvorech. Přestěhoval se tam a Madlu s dětmi vzal s sebou. Feierfeil byl právě na chmelu na Žatecku. Když se vrátil, nutil Madlu, aby šla zase k němu do Horšova Týna. Madla, která ho měla právě dost, nechtěla. Feierfeil, který přece jen měl ji a děti rád, třeba svým hrubým způsobem, našel si práci blíže, v Chlumci n. Cidl., a každou sobotu na neděli k Madle jezdil a stále chtěl, aby se k němu vrátila, a tak když Feierfeil 1. listopadu zase přijel, zamkla před ním dveře. Přišel opět druhého dne ráno, k desáté bodlině. Byl rozčilený a oči mu horečně svítily. Madla právě šla přes chodbu do komory. Feierfeil skočil po ní, chytili ji za krk a vykřiknuv: Teď je po všem! vytáhl z kapsy revolver a namířil jí na hlavu. Madla clonila se rukou, rána vyšla, z ruky vyřinula se krev. Madla utíkala. Feierfeil ještě třikráte za ní střelil. Dvakráte ji trefil do zad, jednou do levého ramene. Madla se skácela, omdlela. Myslil, že ji zabil. Odešel do chodby a střelil se do pravého spánku...
Jarní slunko v Dlouhé ulici svítí okny do porotní síně, ale Feierfeil, který tu sedí jako obžalovaný, vidí je jen levým okem. Na pravém oku má černou pásku. Výstřelem se o ně připravil. Projektil zaryl se mu do kosti lebeční a tam vězí podnes. Na Feierfeila je smutná podívaná, co chvíli omdlévá, je lidská troska. Nepamatuje se na výstup v cihelně. Následkem těžkého zranění ztratil úplně paměť pro ony okamžiky. Madlu měl rád a rozloučení těžce nesl neboť se mu stýskalo po dětech. Kolikráte prý za ní přijel do Svob. Dvorů, ale nebyla večer doma.
Proti němu svědčí jeho milá, matka tří dětí, Marie Merclová, a zlým, popudlivým hlasem očerňuje svého milence.
„Neměla jsem ho ráda“ — vyvrcholuje tragickou větu, po níž milenec propuká v pláč. Jediná věta odhaluje strašný poměr těchto dvou lidí — 6 let s ním bez manželství žije — tři děti s ním má — po letech řekne: neměla jsem ho ráda. „Proč jste s ním tedy žila?“ táže se v úžasu předseda soudu. „Byl zlý, hrubý, bil mne, pil, v karty hrál, vyhrožoval mně zabitím, proto jsem s ním žila“ — jako z gramofonu sype se monotonní odpověď.
I její otec, matka a mladší sestra obžalovanému pořádně „solí“.
Porota, jíž dány otázky na zločin pokusu vraždy a na těžké ublížení na těle, zamítla 10 hlasy vraždu, 11 hlasy přiznala těžké ublížení na těle.
Feierfeil nato odsouzen do těžkého žaláře na deset měsíců.

Citace:

Madla z cihelny. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 16, s. 191-191.