Nakladatelství falešných bankovek.

Jako další obviněný zasedl na lavici obžalovaných 37letý kaligraf Emil Palma, rozený Žižkovák, obviněný, že v roce 1919 a 1920, zaměstnán jsa v berlínské litografii Fr. Fuchse, pomáhal svému zaměstnavateli padělati 20markové bankovky a 20markové pokladniční poukázky.
Žaloba uvádí, že majitel litografie Fuchs ještě s jinými osobami již v r. 1919 začal dělat přípravy k padělání německých bankovek. Nijak se mu to však nechtělo dařit, a tu Fuchs požádal Palmu, jako znamenitého odborníka, aby jim zhotovil desky k tisknutí padesátimarkových státovek. Palma souhlasil a z přichystaného materiálu žádané desky zhotovil. Tisknutí bankovek obstaral si Fuchs s kamenotiskařem Eichlerem. Z padělků odevzdal pak Fuchs podle svého přiznání 250 archů (po 10 výtiscích) jakémusi Vilému Wetzlovi a dvěma jiným, s nimiž již dávno byl dohodnut a kteří ho v jeho „podniku“ finančně podpořili.
Padělky byly zkonsumovány a začlo se tedy nanovo. Fuchs opatřil 500 archů vodotiskového papíru a 1000 marek zálohy od jakéhosi V. Jozcsika, a zavázal se, že mu dodá bankovky na tomto papíru tištěné. Potiskl všechen papír padesátimarkovými padělky a z nich odevzdal Jozcsikovi 4500 kusů, jakémusi Bergzweigovi 1200 kusů, které tento prodával po desíti markách, a ještě několika jiným. Také Palma prý, jak tvrdil Fuchs, udal několik těchto padělků jako pravé.
Ale stále ještě se jim zdálo, že málo vydělávají a rozhodli se tedy, že budou dělat 20markové pokladní poukázky. Palma pro ně opět zhotovil tiskařské desky a Fuchs s Eichlerem tiskli a natiskli jich 7500 kusů. Palma s Eichlerem je uvedli do oběhu; Eichler byl při tom dopaden a odsouzen na 1 1/2 roku do žaláře.
A tisklo se vesele dál. Palma zhotovil opět desky padesátimarkových bankovek s datem 24. 6. 1919, opatřil papír a natiskli asi 500 archů po osmi exemplářích. Z těch koupila 4000 kusů jakási Berta Reissová a hned si objednala dalších 12 000 kusů. Palma zhotovil novou desku v opraveném vydání, poněvadž při prvním nákladu byla dívčí hlava nějak nepodařená, a natiskli asi 11 000 kusů, z nichž většinu odebrala opět Berta Reissová.
Tyto výtisky byly již docela zdařilé. Tak zdařilé, že německá říšská banka, která měla vědomost o tom, že nějaký neznámý a nepovolaný výrobce je zhotovuje, nařídila, aby tyto falsifikáty k vůli udržení důvěry v německou měnu byly všude přijímány právě tak bez pozastavení jako pravé...
Poněvadž Fuchsovi a jeho společníkům jejich „výtisky“ šly dobře na odbyt, začali v září r. 1920 tisknouti třetí náklad. Ale toto třetí vydání bylo nešťastné. Berlínská policie na to přišla, celou bandu pochytala a Palma jen tak, že uprchl z Berlína.
Ostatní byli souzeni a odsouzeni: Fuchs na 6 let do káznice, Eichler na 1 rok. Gessner na 2 1/2 roku a řada dalších k menším trestům.
Palma z Berlína odejel do Prahy, kam za ním přišla žádost berlínských úřadů za potrestání. Byl tehdy vzat do vazby, ale poněvadž spisy z Berlína dlouho nedocházely, byl podmíněně z vazby na slib propuštěn. Palma však daného slibu nedbal a odejel do Vídně, kde se začal zabývati svým uměním: falšoval tam rakouské bankovky, znějící na 50 000 rak. korun, a československé 20koruny. Byl však záhy dopaden a ve Vídni porotním soudem odsouzen do žaláře na 4 roky; tento trest byl mu později zvýšen na 6 roků. Palma po odpykání dvou třetin tohoto trestu byl podmínečně propuštěn a dodán do Československa.
Nyní usedl před pražskou porotu. Popírá, že se Fuchsovy padělatelské činnosti byť jen sebe méně zúčastnil. Žádných desek prý pro něho nedělal a o ničem nevěděl. Praví: „Fuchs mne udal ze msty; využil mé nepřítomnosti a uvalil na mě podezření. Měl proti mně zášť proto, poněvadž jsem ho na československém vyslanectví v Berlíně udal, že padělá čs. kolky. Na toto mé udání bylo mu 4 tisíce archů těchto kolků zabaveno a já dostal od ministerstva financí 500 marek odměny.“
Když je řeč o jeho útěku z Berlína, ohražuje se Palma proti slovu „útěk“. Dostal prý telegram od bratra z Prahy, že nevlastní jeho matka těžce onemocněla. Odjel tedy a v té době ještě vůbec prý nevěděl, že Fuchs a spol. jsou prozrazeni.
Svědků proti Palmoví celkem není; čtou se jen samé spisy a rozsudky berlínského soudu. Fuchs, tehdejší zaměstnavatel a spoluvinník Palmův, ve vězení v Berlíně zemřel.
Porota po krátké poradě odpověděla na otázku o padělání 50marek 5 hlasy ano, 7 hlasy ne. Na otázku o padělání 20marek odpověděla 9 hlasy ano, 3 ne, ale vyloučila provozování po živnostensku jakož i ohromnou škodu. Pohnutky nízké a nečestné přiznala porota 12 hlasy.
V důsledku tohoto rozhodnutí byl obžalovaný Emil Palma odsouzen na jeden rok doplňovacího žaláře. Obžalovaný trest přijal.
Soudu předsedal vrch. rada Dr. Hloušek, votanty byli vrch. radové Dr. Hladík a Dr. Červený, žalobu zastupoval stát. zástupce Dr. Šudoma, žalovaného hájil Dr. Fleischmann.

Citace:

Nakladatelství falešných bankovek. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 13, s. 154-154.