Psí historie.

(Odvolací senát v Brně.)
V neděli dne 2. srpna bylo v brněnském „Ostende“ u Komína živo. Sluníčko mile hřálo a zástupy Brňáků vytáhly k řece a utábořily se po obou stranách Svratky. Vyšel si i pan doktor C., aby po celotýdenní dřině osvěžil své znavené údy v chladných vlnách Svratky. Na cestě doprovázel ho jeho nerozlučný společník — pejsánek, vlastně pořádný hafan, „Rolf“. Došli až ke Komínu, pan doktor v houští na sebe natáhl koupací trikot a chystal se do vody. Rolfovi se zdálo, že pánovi to převlékání Strana 142.
trvá trochu dlouho, a proto nečekal a pustil se do vody. Když se ochladil, vyskočil z vody a neohlížeje se, u koho stojí, pořádně se otřepal.
A to neměl „Rolf“ dělati, poněvadž několik kapek, které ze svého kožichu vytřepal, zasáhlo paní Karolinu S., která se svojí manželskou autoritou a dvěma nadějnými ratolestmi se slunila na břehu. Paní Karolina vypískla, jako by ji byl někdo píchl vidličkou, a pak se rozkohoutila: „Zatracená bestie, pudeš pryč! Dybych věděla, kterýmu halamovi to psisko patří, já bych mu to vytmavila.“
V tom okamžiku vyšel pan doktor a milý „Rolf“ hned k němu, jako by u něho hledal ochrany. Teď už paní Karolina věděla, komu pes patří, a spustila: „Že jim není haňba, takový psisko s sebou tahat. Dyby se raděj ujali ňákýho chudáka, než takový voblezlý bestie.“
„Vy mně, paní, nebudete poroučet, co mám dělat a co ne. Rolf, sem pojď!“
Teď pochopil manžel paní Karoliny, že se musí do věci vložit sám: „Poslechnou, v oni břicháči jeden, moc se tu neroztahujou. Esli sem ešče jednou ta jejich bestie přinde, tak ju látnu čaganem, že už nedéchne!“
„Víte, s kým mluvíte? Já jsem doktor C...“
„A na to jim kašlu, esli sou dochtor nebo né. Ta bestie ke mně nesmí přít, nebo je maustót. A víc nemám co s nima mluvit!“
A na znamení, že domluvil, obrátil se k doktorovi zády. Když pak jeho drahá polovice chtěla panu doktorovi ještě odpovídat, přerušil ji: „Ale nech, stará, teho blázna kvandat, šak von přestane!“
Pan doktor se cítil uražen, zjistil si jméno pana Františka S. a žaloval. A tak se sešli u soudu. Svědci potvrdili žalobu a František S. dostal 48 hodin.
S rozsudkem nebyl pan S. spokojen a odvolal se. V minulých dnech bylo jednáno o tomto odvolání a rozsudek byl změněn potud, že pan S. zaplatí 100 Kč nepodmíněně a všecky útraty. František S. neříkal už nic, ale ve dveřích si ulevil: „Zatracená bestie, ta mně přišla draho!“

Citace:

Psí historie. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 12, s. 145-146.