Zajímavé rozhodnutí.

(Nejvyšší soud v Brně.)
V listopadu 1924 konaly se v Šebišovicích na Těšínsku volby do obecního zastupitelstva. Jak už to u voleb musí být, předstihovaly se všechny politické strany v získání sympatií u voličstva. Pracovalo se dům od domu, od jednoho k druhému a ovšem neposlední význam měly letáky. Četnictvu z vedlejší obce Dol. Domaslovic dostaly se různé závadné letáky do rukou a při pátrání zjistilo se, že o jejich rozšíření mezi lid pečovali zvláště Ludvík Filipec a Frant. Adámek. Četnictvo je tudíž udalo, v trestním oznámení věc vylíčilo, připojilo několik letáků a okresní soud v Mor. Ostravě v prosinci 1924 oba odsoudil k 10 Kč pokuty pro nedovolené rožšiřování letáků. Rozsudek stal se právoplatným a odsouzení ihned pokuty zaplatili.
Za půl roku však dostali Filipec i Adámek obžalovací spis. Státní zastupitelství je žalovalo podle zákona na ochranu republiky, že způsobem surovým a štvavým veřejně hanobili republiku tím, že rozšiřovali před obecními volbami letáky závadného obsahu. Žalovaní podali proti obžalobě námitky k vrchnímu zemskému soudu v Brně, avšak nepochodili. Obžaloba prohlášena za přípustnou a při hlavním přelíčení u krajského soudu v M. Ostravě byli oba obžalovaní přes svůj poukaz, že jsou již po druhé stíháni pro totéž svoje jednání, odsouzeni bezpodmínečně pro přečin rušení obecného míru podle zákona na ochranu republiky.
Proti tomuto odsuzujícímu rozsudku podali oba obžalovaní zmateční stížnost, v níž uplatňovali zvláště, že jich stíhání je podle zákona vůbec vyloučeno, jelikož již jednou byla věc soudně rozsouzena a není přípustno někoho stíhati dvakrát pro tentýž trestní čin. Poukazovali zvláště na to, že takové opětné stíhání a opětné potrestání pro tentýž trestní čin znamená ve svých důsledcích ohromné ohrožení bezpečnosti občana a velikou právní nejistotu, jelikož by státní zastupitelství mohlo několikrát za sebou přijití a vždy s jiné stránky pro tutéž věc občana stíhati.
Nejvyšší soud, zabývaje se nyní touto zmateční stížností, vyhověl jí, rozsudek I. instance zrušil a oba obžalované osvobodil. Ve svém odůvodnění prohlásil zásadu, že zavedením trestního řízení k určité obžalobě byla tato spotřebována, a bylo-li řízení s právní mocí skončeno, žalobní právo pominulo. Státní zastupitelství vyčerpalo a spotřebovalo svoje právo stíhací a nesmí se k témuž skutku ještě jednou vraceti. Právo stíhací tedy pominulo a obžalovaní nesmějí býti znovu stíháni a trestáni a proto musil býti už z tohoto důvodu rozsudek jako nezákonný zrušen a oba obžalovaní osvobozeni.

Citace:

Zajímavé rozhodnutí. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 13, s. 158-158.