Otcovrah.

Dne 6. srpna 1925 pozdě večer byla v Bratislavě objevena vražda, kterou spáchal s neobyčejnou bezcitností 18letý Eugen Kadlečík s dvěma najatými společníky, 24letým Michalem Tomanovičem a 23letým Karlem Dalyakem. Příšerný zločin, jeho provedení, příčiny a důvody jsou typické pro dnešní poměry u mládeže vůbec. Rodiče vrahovi mu odepřeli dáti peněz na hýření a on neváhal při nahodilém setkání zjednati si pomocníky na odstranění svých dobrodinců, nevlastního otce a vlastní matky, kteří se o něj pečlivě starali. Nevlastní otec František Hartman byl prokuristou Slovenské pojišťovny a oženil se r. 1920 s Hartmanovou, která byla rozvedená a měla syna Eugena Kadlečíka. Syn působil svým pěstounům nemálo starostí. Od mládí byl nezbeda, do první třídy gymnasia chodil dva roky a když se nechtěl učit, byl dán na učení do obchodu, ale nikde dlouho nevydržel. Nejraději se toulal a bavil a doma kradl peníze. Krátce před vraždou odcizil rodičům 2000 Kč, ale nebyl trestán, ježto otčím trestní oznámení odvolal. Zato se odvděčil zkažený mladík svým rodičům hrozným způsobem.
Ve čtvrtek 6. srpna večer zaslechla žena policejního inspektora Niklase, která bydlí v témž domě, jako Hartmanovi, slabé volání o pomoc. Zavolala muže a ten s domovníkem násilím otevřel dveře bytu Hartmanova. Nalezli Terezii Hartmanovou svázanou a těžce zraněnou na hlavě. V malém pokojíku pro služku našli Frant. Hartmana, rovněž svázaného, avšak zardoušeného.
Když se dostavili detektivové a policejní úředníci, udala těžce zraněná Hartmanová, že ji přepadl její syn Eugen Kadlečík ještě s jedním mužem, kterého nezná. Těžce zraněná paní byla dopravena do státní nemocnice a po jejím synovi zahájeno bylo pátrání. Bratr Hartmanové, obchodník Bodanec, se ihned vydal s detektivy do zábavního Prátru u veletrhu, kde uviděli Eugena, bezstarostně se bavícího v malém cirku. Bodanec ukázal detektivům Kadlečíka a inspektor Durec ho v zápětí zatkl a spoutal. Kadlečík, tak překvapený, nejprve strašně zbledl, ale potom se choval netečně a nechtěl zprvu ani odpovídat. Na policejním ředitelství ho podrobil výslechu vrchní komisař Kabona a tomu se přiznal, že vraždu spáchal se dvěma společníky a vylíčil obšírně její provedení.
Ježto matka mu nechtěla dávat peněz na toulky, chtěl se jich zmocnit, jak již dříve několikrát učinil, násilím. Rozhodl se, že přepadne otčíma i matku, sváže je, zmocní se peněz a odjede do ciziny. Nechtěl prý rodičům ublížit. V zábavním koutku veletrhů se seznámil několik dní před vraždou se dvěma mladíky, kterým slíbil po 500 Kč, pomohou-li mu. Počítal, že doma je asi 5000 Kč, z nichž chtěl dáti 1000 Kč oběma pomocníkům a se 4000 Kč ujeti do ciziny. Ku přepadení Hartmanových mělo dojíti již ve středu 5. srpna, ale z pomocníků dostavil se toho dne pouze jeden a ten odešel, když se ho domovník zeptal, co hledá. Také ve čtvrtek ráno, kdy měli přijít a přepadnout spící manžele ještě v posteli, čekal Kadlečík na své pomocníky, ale marně. Přišli teprve dopoledne a umluvili celý plán. Před polednem přišel jeden z mladíků a Kadlečík ho ukryl na záchodě. Když za půl hodiny vyšla Hartmanová z kuchyně do předsíně, vyšel znenadání mladík ze záchodu a hodil jí na hlavu přehoz z pohovky. Kadlečík mu při tom pomáhal a chtěli Hartmanovou spoutat. Ale Hartmanová, mladá ještě a silná žena, se bránila a křičela o pomoc. Proto ji oba škrtili a odvlekli ji do kuchyně, kde ji svázali. Protože se stále vzpírala a bránila, udeřili ji několikráte do hlavy válečkem na nudle a pak přinesl nezdárný syn paličku na klepání masa, kterou udeřil svou vlastní matku několikráte do hlavy, když se chtěla z pout vysvobodit. Proto se Hartmanová rozhodla, jak později udala při výslechu, předstírati raději, že je mrtva, a ležela bez hnutí v koupelně v kaluži krve, která se jí stále řinula z hlavy.
Když odstranili matku, zavolal Kadlečík druhého mladíka, čekajícího na ulici. Čekali pak všichni tři na otčíma. Když po 2. hodině odpol. přišel František Hartman domů, vrhli se v předsíni na něj, svázali ho drátem a uškrtili ručníkem.
Kadlečík slíbil, jak už řečeno, oběma svým pomocníkům po 500 Kč, ale nemohl svého slibu splnit, ježto našel doma jen menší částku peněz, a na oba pomocníky nepřipadlo ani 100 Kč. Vzali proto ještě různé zlaté skvosty, řetízky, hodinky, prsteny a cestovní kufřík, do něhož uložili různé šatstvo zavražděného Hartmana a s kořistí odešli. Kadlečík, který se lhostejně ke všemu přiznával, tvrdil, že se sám zavraždění Hartmana nezúčastnil, že je to dílo jeho pomocníků, kterých podle jména nezná a neví ani, kde bydlí. Věděl jen, že ve středu pracovali v přístavě a že každý dostal 50 Kč denní mzdy.
Policie ještě téhož dne začala pátrat po okolí přístavních domků a po půlnoci byl nalezen dozorce, u něhož oba mladíci, jichž popis byl částečně znám, pracovali. Dozorce věděl jen tolik, že oba pocházejí z Karlovy Vsi anebo Děvína u Bratislavy. Proto odjeli policejní úředníci autem do Děvína, tam však hledali marně. Vrátili se do Bratislavy a na Podhradí navštívili dům, kde spává mnoho nahodilých noclehářů. Když se přeptávali, upozornil je někdo, že dva mladíci, na něž se popis hodí, bydlí v nedalekém domku u kamenolomu. A tam je také našli. Oba mladíci sice zapírali, ale byli zatčeni, a když policie provedla domovní prohlídku, nalezla pod posteli kufřík, jenž byl uloupen z bytu Hartmanova a v němž byly odcizené šaty a skvosty. Oba byli dopraveni na policii, kde se zjistilo, že starší je Michal Tomanovič, narozený roku 1902 v Biskupicích u Bratislavy, a druhý Karel Dalyak, narozený r. 1903 v Košicích.
Druhého dne dopoledne se dostavila do bytu Hartmanova soudní komise, která zjistila, že ve dveřích bytu, které vedou na chodbu, jsou rozbity tři malé tabulky skla. Rozbila je Hartmanová, když volala o pomoc. Na podlaze byly všude krvavé skvrny, při dveřích předsíně našla komise dráty, kterými byl Hartman spoután. Mrtvola Hartmanova byla nalezena v pokojíku pro služku úplně zkrvavená a svázaná drátem. Mrtvola byla ofotografována a dopravena do pathologického ústavu. Byt byl zapečetěn.
Terezie Hartmanová byla ve státní nemocnici bratislavské a s počátku byl její stav velmi vážný, ježto měla 16 ran, způsobených válečkem a paličkou. Vypověděla o synovi, že kradl doma peníze. Hartman ho vydržoval, ale nechtěl trpěti jeho kousků. Svému strýci odcizil Eugen jednou větší částku peněz a utekl do Prahy, kde peníze prohýřil, byl tam zatčen a jen na žádost rodičů a strýce byl propuštěn. O jeho cynismu svědčí nejen provedení vraždy, ale i to, že když odcházel odpoledne z bytu, kde ležela mrtvola jeho otčíma a těžce zraněná matka, o níž se domníval, že je také mrtva, pískal si na schodech vesele a šel rovnou do hostince.
Všichni tři si počínali při vraždě velmi rafinovaně a plánovitě. Hned po činu odešli Tomanovič a Doljak se převléci, aby zahladili stopy na sobě.
Před porotou se Kadlečík k činu doznal, popíral však, že by byl chtěl rodiče zavražditi. Chtěl se jich jen „zmocniti“, svázati je, vybrati peníze a odejeti přes Vídeň do Francie.
Po výslechu Kadlečíkově vyslechnut byl obžalovaný Tomanovič, jenž se jevil ze všech nejpravdomluvnějším. Přiznává se ke všemu, popisuje průběh činu a pouze v určitých momentech si odporuje s Kadlečíkem. Je to hlavně otázka, jak byl Hartman uškrcen.
Pak byl vyslýchán elegantní, ale prohnaný Dalyak. Ten se snažil přesunout všechnu vinu na Tomanoviče a za iniciátora každého zlého kroku označuje Kadlečíka. Konfrontace neměla valného výsledku, ježto každý tvrdil své.
Terezie Hartmanová, matka Evžena Kadlečíka, vylíčila trampoty, jež jí působil syn, označuje ho jako zloděje, před nímž si nebyla jista. „Štranek jim na krk, zlodějom!“ zakončila svou řeč. Když byla konfrontována se synem, beze všeho pohnutí domlouvala mu: „Tak, tak, tak jsi nám to spravil, nie že si zloděj, ale ještě jsi i otca zabil.“ Přeje si, aby byli všichni co nejpřísněji potrestáni.
Z trestních lístků obžalovaných vysvítá, že Dalyak byl již trestán pro nedokonanou loupež, kterou spáchal někde na Ostravsku. Tomanovič seděl také tři měsíce pro krádež. Kadlečík jednou v Brně udělal v kterémsi baru útratu nad tisíc korun a nemohl ji zaplatit, po druhé se dopustil podvodu, ježto v Bratislavě udělal ve vinárně větší útratu než mohl zaplatit. Po každé byl odsouzen do vězení na šest týdnů.
Porotcům byly po čtyřdenním líčení dány otázky na zločin vraždy, na zločin úmyslného usmrcení člověka, na zločin těžkého tělesného ublížení s výsledkem smrtelným a na zločin loupeže vedle příslušných otázek právních (dle trestního řádu platného na Slovensku).
Porota uznala vinným Eugena Kadlečíka zločinem těžkého ublížení, kterého se dopustil na své matce, pomahatelstvím na vraždě otčíma Hartmana a zločinem loupeže; Michala Tomanoviče zločinem těžkého tělesného ublížení a zločinem úmyslného usmrcení člověka a loupeže; Karla Dalyaka zločinem účasti na vraždě a loupeže.
Porotní soud vyměřil pak obžalovaným tyto tresty: Kadlečíkovi devět roků káznice, Tomanovičovi osm roků káznice a Dalyakovi šest roků káznice. U všech byla též uznána jako trest vedlejší ztráta volebního práva a úřadu na pět roků. Obvinění rozsudek přijali.

Citace:

Otcovrah. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, s. 175-178.