Podmíněné odsouzení. (Zákon ze dne 17. října 1919, čís. 562 Sb. z. a n.) Vyjma případy § 288 čís. 3 a § 350 čís. 1 tr. ř., kdy nejvyšší soud rozhodne ve věci samé, nastávají následky s odsouzením spojené od tehdejška, t. j. od doby vynesení rozsudku prvé stolice. Není proto k vyloučení podmíněného odsouzení podle § 2 čís. 1 zákona potřebí právoplatného předchozího odsouzení. „Trestem“ v § 3 čís. 1 zákona není míněna dotyčná zákonná trestní sazba, nýbrž trest v konkrétním případě obžalovanému skutečně uložený. (Rozhodnutí nejv. soudu v Brně, Zm II 94-25.)