Matkovrah.

V malé obci u Trnavy, Voděradech, zemřel roku 1923 otec Dominika Bachratého. Majetek zanechal své ženě a po smrti jeho bydleli ve společné domácnosti stará Bachratá, její syn Dominik se svou manželkou Rozalií a dcera, provdaná Bilčíková. Od té doby, co otec zemřel, byly hádky v domě na denním pořádku. Stará Bachratá nechtěla připustit k žádné změně v domě a v poslední době byla tak neústupná, že loni v říjnu, když si chtěl syn Dominik dát do jizby lavici, i v tom mu zabraňovala. Neplatily prosby ani hrozby a život v takových poměrech neukazoval pěknou budoucnost. Zatrpklý chodil proto po domě syn Dominik a roztrpčení vzrostlo, když shledal, že z chléva někdo odtrhl desku. Když to ráno 17. října zpozoroval, vzal sekyru a šel, aby to spravil. Se sekyrkou v ruce šel proti humnu. V tom se tam střetl se svou matkou a dostali se do hádky; ve zlosti ohnal se Dominik Bachratý a udeřil matku čepelem do pravé strany kosti týlní, takže stařena klesla k zemi. A pak následovaly ještě další dvě rány. Vedle humna něco hrabal hošík provdané Bilčíkové, Ferdinand, a jeho kamarád ze sousedství Pavel Križan, kteří celý průběh činu viděli. Bilčík zůstal na místě, až přiběhli lidé, Križan po prvé ráně utekl. Stařena byla pak zanesena s krvácející hlavou do jizby, ležela osm dní, většinou v bezvědomí, stále naříkala a konečně zemřela.
Dominik Bachratý odpovídal se za svůj nepěkný čin před bratislavskou porotou. Žalovaný je 33letý rolník, muž střední postavy. Na otázku předsedy tab. soudce dra Kavečky odpovídá pomalu, vstává pomalu a je jako duchem nepřítomen. Pamatuje si prý jen, jak se rozzlobil a jak uviděl svou matku a dál o ničem neví. Korunními svědky jsou hoši Ferd. Вilčík a Pavel Križan. Ferdinand udává, že viděl strýce Dominika, jak kráčel se sekerou na ruce k humnu a když se potkal s babičkou, zasadil jí ránu do pravého boku. A když prý byla na zemi, obrátil ji prý na levý bok a dvakráte ji udeřil. Sám neví, oč se hádali vždycky a toho dne neviděl Dominika nahněvaného. Když již babička ležela na zemi, zakřičel prý vrah: „Tu máš vdovské právo“ a když na jeho křik vyběhla Bilčíková, zakřičel na ni: „Tam máš potvoru pochovanú a vyžívaj si s ňou vdovské právo!“
Pak byli vyslýcháni další svědci, jichž výpovědi nepřinesly nic závažného. Žena žalovaného vylíčila svého muže jako tichého a mírného, jenž byl k ní i k matce vždy laskavý. Naproti tomu sestra jeho a švakr Bilčík svědčili opačně. Líčili ho jako hašteřivého a s matkou prý byl vždy v nepřátelství.
Pak promluvili státní zástupce dr. Mauric a obhájce dr. Dvořák, jenž ve své účinné řeči vyzvedl zvláště tu okolnost, že po smrti starého Bachratého bylo provedeno pozůstalostní řízení a ustaveno, že každé dítě dostane kus vlastnictví mimo syna Dominika, který měl na zbytku statku hospodařit a matka jeho měla na to vdovské právo. Žalovaný s dohodou souhlasil, hospodařil jak nejlépe mohl, oženil se, měl dvě děti a nesvár vnesla do domu jeho sestra, provdaná Bilčíková, podpichující stále matku, aby prodala nemovitosti. To se jí také kus za kusem podařilo, takže z bohatého kdysi rolníka se stal žebrák. A v zoufalství provedl svůj čin.
Poněvadž porotci odpověděli, že žalovaný provedl čin v pomatenosti smyslů, soud vynesl rozsudek osvobozující a Bachratý byl ihned propuštěn na svobodu.

Citace:

Matkovrah. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, s. 173-173.