Nový trik na staré babičky.

(Krajský soud v Olomouci.)
Reinhold Vydra je hlavním povoláním podvodník a vedlejším povoláním tkadlec, kterémužto poslednímu oboru je řádně vyučen. Neprovozuje však od let svoje řemeslo, které dávno zaměnil za povolání výnosnější, třebaže byl už pro ně víc než dvacetkráte trestán. Vydra je vynalézavý a ve svém nynějším povolání přijde vždy s něčím novým. A tak i v tomto případě, o němž dnes referujeme.
Bylo to právě asi před měsícem, kdy únorové slunce povylezlo z nízkých mraků a Strana 155.
uzřelo Reinholda Vydru, který využil pěkného počasí a „hasil“ si to rychlými kroky do Kněžpole, kde směle vrazil do příbytku výměnkářky Schieblové. Tato pletla punčochy a byla velmi překvapena touto nečekanou návštěvou, rovněž i kocour, který jí seděl na klíně, zlostně vyprskl a vyběhl na chodbu.
Vydra se hned posadil, pohladil si poněkud rozčechranou pěšinku na hlavě a s usměvavým pohledem zahovořil: „Stálé zdravíčko, paní Schieblová. Dojí dobře kravičky? Jistě že ano! A sama doma! Že ano? No, to nevadí! Víte, já jsem od pražské starobní pojišťovny. Už jste se nám dost naplatila a proto mne výbor pověřil, abych vám vyplatil premii 600 Kč. Tu máte tisícikorunu a vraťte mi 400 Kč.“
A teatrálním gestem vylovil ze své objemné tašky velikou bankovku a položil ji na stůl.
Schieblové se až hlava zatočila nad tímto neočekávaným darem a nad spatřením velké bankovky, na které v rozích byly číslice 1000. Jakživa tisícovku ani neviděla.
„Ale božíčku, to je štěstí, to je štěstí..." raduje se stařenka a šuká do vedlejší světnice, kde ve starých modlitebních knížkách má uloženy veškeré úspory.
Shání peníze a chvějící se rukou napočítala Vydrovi nazpět z tisícovky dvě stě korun československých; více doma neměla.
V tom se otevřely dveře. Přišla dcera Schieblové.
Vydra nápadně rychle shrábl 200 Kč se stolu a povídá: „Paní Schieblová, já moc pospíchám, já si pro ten zbytek přijdu zítra!" A už zmizel ze dveří.
Stále rozveselená stařenka svěřuje se s nenadálým štěstím své dceři, která na tisícovku nějak udiveně hleděla a v prstech ji převracela, načež ledově zchladila radost své matky: „Mami, vždyť ta už dávno neplatí.“
Byla to stará rakouská bankovka z éry Františka Josefa.
„I pro pána krále,“ zhrozila se stařenka a chutě běžela na četníky, kteří Vydru brzy dopadli a dodali ke krajskému soudu v Olomouci.
Celkem vzato, byl to nepatrný dvěstěkorunový podvůdek, spravedlnost však konstatuje, že je to recidiva, čili že to není jeho první delikt v tomto oboru, což je silnou přitěžující okolností. Tak se také stalo, že zásluhou této recidivy proměnil soud Vydrovi podvodně vylákaných 200 Kč v trest těžkého žaláře šesti měsíců.

Citace:

Nový trik na staré babičky. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 13, s. 158-159.