Kamenem do hlavy.

Loni 12. července přišel do hospody Matěje Vrány na Myjavě Jan Sládek. V této hospodě se zastaví každý kopaničiar na půl centilitru rumu a proto tam také vstoupil Sládek, ačkoliv neměl peněz. Ale spoléhal, že tam bude někdo známý. V hospodě byl také stařičký Jan Kňažský. Obědval a pil svoje deci rumu; snad se zmínil, snad ne, již se nepamatuje, že si toho dne vypůjčil ve Slovenské bance na Myjavě 3200 Kč na opravu domku někde na kopanicích. Snad také při placení zpozoroval Sládek peníze a příležitost ho svedla k tomu činu. Krátce potom, když se Kňažský najedl, odešel. Šel cestou z Myjavy na svou kopanici Poljanku pomalu, až najednou vedle lesíku Surovice se vyřítil na něho neznámý muž, udeřil ho kamenem do hlavy za ucho a do tváře a nechal starce ležet na zemi, vytrhnuv mu před tím peněženku. Uprchl k Myjavě. Stařec se za chvíli probral a u prvního obydlí ho omyli. Na útočníka se nepamatoval a věc oznámil četníkům.
Prvé dny se nemohlo přijít na pachatele, až později si vzpomněli občané z Myjavy, že Sládek toho odpoledne přiběhl odněkud celý udýchaný do hospody Vránovy a byl prý také u nějakého advokáta, krátce šlo mu o to, aby mohl dokázat, že toho odpoledne byl v Myjavě, když byla loupež provedena. Bylo také nápadné, že Sládek na kopanici v hospodě při zábavě jen tak rozhazoval peníze, platil kdekomu, ačkoliv bylo známo, že je v nouzi. V úterý nato byl pak zatčen. Četníkům se zprvu zdráhal přiznat, ale později se přiznal, tvrdě, že on i Kňažský byli opilí.
Sládek pro tento svůj čin byl postaven na podzim před bratislavskou porotu a osvobozen. Bylo nařízeno nové projednávání, ježto porotci na skutkovou otázku, zda čin provedl, zodpověděli záporně, ačkoliv se žalovaný sám k činu přiznal.
Nyní zasedl Sládek znovu před porotu a po otázkách předsedy dra Hoffmanna se celkem přiznal. Tvrdí pouze, že Kňažského nenapadl kamenem, nýbrž pěstí.
Když byl vyslýchán poškozený 72lety Kňažský, potvrdil on i lékařské svědectví, že údery byly způsobeny tupým, tvrdým předmětem.
Svědecky pak bylo zjištěno, jak „chytře“ snažil se Sládek opatřiti si alibi. Když přišel do Myjavy, šel k advokátovi Deutschovi, u něhož byli zaměstnáni jeho švagrové Babínci. Ti zpozorovali, když Sládek vběhl, jak je zadýchán, červený v obličeji a vložku na krku měl prý také v nepořádku. Když vyšli od advokáta a již zatím zvěst o loupeži se rozšířila, Sládek vyzval Babince, aby se vrátili k Deutschovi, by jim potvrdil, že v době, kdy byla loupež provedena, byli u něho. Pak se rozešli a když Sládek přišel domů, dal si oholiti vous a z uloupených peněz 500 Kč utratil do úterý, kdy byl zatčen. Zbytek měl uschován v chlévě a vrátil jej Kňažskému.
Po poradě odpověděli porotci na skutkovou otázku a na další tři kladně a proto byl žalovaný odsouzen do žaláře v trvání jednoho roku a ke ztrátě volebního práva na dobu tří let. Obžalovaný trest přijal.

Citace:

Kamenem do hlavy. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, s. 173-174.