Nemanželský otec vydával se za mrtvého.

Tragikomická historka odehrála se v Hannoversku. Jistý mladý dělník udržoval delší dobu známost s mladou hezkou dívčinou. Známost stala se brzy intimní a jak přečasto bývá, „nezůstala bez následků“. Dívka hleděla vstříc radostné události sice s obavami, ale přece jen s jistou důvěrou, že její milenec, nemanželský otec jejího příštího děťátka, ji neopustí; ale stalo se jinak.
Za nedlouho po onom dnu, kdy dívka své sladké tajemství milenci sdělila, obdržela od něj dopis, že nemůže k ní přijíti, poněvadž leží těžce nemocen v nemocnici. A netrvalo dlouho, a přišel druhý dopis, v němž správa nemocnice jí sdělovala, že její milý po dlouhém a těžkém utrpení vypustil ducha a zemřel.
Ubohá byla blízka zoufalství. Tolik se bála té těžké hodinky, jež jí měla nastati, jen tou jedinou nadějí se těšila, že její milý jí zůstane věrným a že v něm bude míti pevnou oporu a snad později docela manžela. A nyní taková hrozná zpráva, že zemřel v nemocnici, aniž by ona byla mohla býti u něj, neboť ve svém prvém dopise nenapsal jí, v které nemocnici vlastně leží.
Ale pak, když vzpamatovala se trochu ze svého zármutku, pojala jakousi nedůvěru. Snad hlas jejího srdce jí říkal, že její milý nezemřel, snad zpráva z nemocnice nezdála se jí býti tak sepsanou, jak úřední zprávy bývají — zkrátka chtěla se přesvědčiti, kdy a kde a jak její milý skutečně zemřel. Vydala se do nemocnice — a tam se dověděla, že zpráva je falšovaná. Hned potom zjistila, že domnělý mrtvý je živ a zdráv a že se raduje z toho, jak se pěkně krásno vyzul z otcovských svých povinností...
Dívka nemohla se těšiti z toho, že její milý je na živu, poněvadž viděla, že jeho láska k ní šla jenom až k tomu otcovství, a že od okamžiku, kdy se o něm dověděl, snažil se svého závazku k ní se za každou cenu zprostiti a veškerá pouta k ní ho vížící přetrhati, byť i třeba podvodem. Přemýšlela celá nešťastná, co má dělati, má-li ho jako podvodníka udati, anebo doufali, že se k ní přec ještě vrátí.
Než ještě se náležitě rozmyslila, byl již u ní detektiv, který již o celé věci byl podrobně informován. Správa nemocnice totiž podala na „zesnulého“ trestní oznámení a detektiv byl vyslán věc vyšetřiti a oklamanou milenku pozvati ke svědeckému výslechu.
Poslední jednání odehrálo se před kmetským soudem v Halberstadtu u Hannoveru. Obžalovaný milenec vymlouval se, že nechtěl se vyhnouti svým otcovským povinnostem, nýbrž že zprávu o svém úmrtí myslil jen jako nevinný žertík. Soud však takovým „žertům“ nechtěl rozuměti, uznal ho vinným těžkým falšováním dokumentů a odsoudil ho za to na jeden měsíc do vězení.
Nic mu tedy nebylo plátno, že „umřel“, otcovství a alimentům neujde.

Citace:

Nemanželský otec vydával se za mrtvého. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 14, s. 171-171.