Záhadná houska.

(Okresní soud v Olomouci.)
Obvyklé „Zdar“ zaznělo v chodbě olomouckých jezdeckých kasáren po přečtení rozkazu, mužstvo popadlo šálky a hrnulo se ke kuchyni pro menáž. Měli toho večera kávu, salám a housky. Jelikož vojenské ovzduší je nadmíru zdravé a působí znamenitě na trávící orgán, zakousl se chutě do žemle svobodník Savyn, sedící u svého kavalce na kufru, v zápětí však vyprskl, neboť houska měla přepodivnou chuť. Přivoněl k ní a zjistil, že divně zapáchá.
„Franto, čuchni k té housce,“ pravil svému kamarádu, který tak učinil a znalecky prohlásil, že ta houska smrdí jako bývalé zednické sirky.
Savyn položil zbytek housky na desku nad hlavou kavalce a zbytek večeře s nemenší chutí snědl.
Troubili večerku. Světla ve světnicích zhasla a vše se ukládalo ke spánku. Savyn hodil ještě okem na desku, má-li vše v pořádku složeno, a ejhle! Něco tam svítilo. Podíval se blíže. K svému nemalému úžasu zjistil, že to svítí ten kousek nedojedené housky. A ježto byl jedním z pokrokových vojáků, hlásil se s onou houskou k raportu, kde mu byla odebrána a prostřednictvím posádkového velitelství předána byla městské radě k vyšetření a eventuelnímu potrestání dotyčného olomouckého pekaře, od kterého ihned přestal pluk housky odebírati.
Městská rada housku zapečetila do balíčku a poslala ji ústavu ke zkoumání potravin v Brně, který methodou Mitscherlichovou zjistil, že v housce je kvalitativní přítomnost většího množství fosforu.
V důsledku toho byl dotyčný pekař obžalován a minulý týden konalo se přelíčení, při kterém výrobce prohlásil, že je to pro něho nevysvětlitelno, ježto s fosforem nikdy nepracoval.
Soud pak pekaře pro nedostatek důkazů osvobodil, takže svítící houska zůstane navždy záhadou.

Citace:

Záhadná houska. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 14, s. 171-171.