Warning: The application is currently in its beta version.
Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 61 (1922). Praha: Právnická jednota v Praze, 411 s. + příloha
Authors:

Praktické případy

.
Smlouva kupní mezi manžely není smlouvou svatební a platnost dohody o zrušení nesplnené, byť písemné smlouvy takové není podmíněna notářskou formou.
Žalobkyně Anna T. byla vlastnicí nemovitostí zapsaných ve vl. č. 250 a 720 poz. kn. pro obec S. a provdala se 23. listopadu 1918 za žalovaného Karla T., postoupivši mu před tím smlouvou z 29. srpna 1918, sepsanou ve formě notářského spisu, polovici oněch nemovitostí za 4200 K proti tomu, že Karel T. převzal knihovní dluhy v částce 2050 K a že zbytek zapraví do půl roku pod hypotékou koupené polovice domku. Celý rok 1919 žalovaný dojížděl do S. k své manželce, pomáhaje ji při hospodářství, ale bydlel ve svém domku v jiné obci. Pro neshody, které pak mezi manžely vzešly, zavázal se žalovaný dne 22. března 1920, že žalobkyni postoupí nemovitosti ty zpět za stejných podmínek. Protože žalovaný po dobrém tento slib nechtěl splniti, podala Anna T. žalobu a navrhla, aby soud nalezl právem, že jest žalovaný povinnen podepsati na notářství listinu o zpětném postupu. Proti tomu namítal žalovaný, že vlastně jde zde o novou kupní smlouvu mezi manžely, jejíž platnost zase jest závislou na formě notářské, a že zbytek kupní ceny nemohl vyplatiti, protože dosud ne-prodal svůj domek. Kr. s. v Cli. žalobu zamítnul při čemž svůj rozsudek takto odůvodnil:
Předmětem jednání mezi stranami bylo zrušení smluv svatebních zřízených před notářem, šlo tu tedy o právní jednání, k jejichž platnosti jest třeba zřízení notářského spisu § 1 lit. a, b, zák. z 15. července 1871, č. 76 ř. z. Když tedy v tomto případě notářský spis zřízen nebyl, jest prohlášení resp. slib žalovaného, že nemovitosti své manželce zpět postoupí, nezávazné, poněvadž platná smlouva nevznikla pro nedostatek formy. V důsledku toho ovšem byla smlouva svatební z 29. srpna 1918 zrušena.
Vrchní s. z. v P. žalobě vyhověl a rozhodnutí to potvrdil i nejvyšší soud v Brně z těchto důvodů:
Dlužno především k tomu poukázati, že žalobkyně notářským spisem z 29. srpna 1918 postoupila svému ženichovi, nyní žalovanému manželi, polovici svých nemovitostí; za ujednanou kupní cenu 4200 Kč pro případ uskutečnění zamýšleného sňatku. Smlouva ta jest sice v notářském spise označena jako smlouva svatební a postupní, ale neobsahuje žádného jiného ustanovení, než-li obyčejná smlouva kupní, zejména nic nestanoví o věně neb o správě jmění a neupravuje majetkové poměry pro případ úmrtí jednoho manžela, ani ve sporu nebyly tvrzeny okolnosti, z kterých by se podávalo, že úmysl smluvních stran směřoval k tomu, aby touto smlouvou byly majetkoprávní poměry mezi manžely po dobu manželského svazku upraveny. Tuto smlouvu, byť i právní účinnost její byla závislou učiněna na uzavření sňatku manželského a byť i zamýšlené manželství dalo podnět k jejímu uzavření, nelze tudíž pokládati za smlouvu svatební ve smyslu § 1217 obč. z. Podle zjištění nebyla tato smlouva posud splněna a mohla tudíž souhlasnou vůlí stran býti zrušena, při čemž předpisy poplatkové zůstávají mimo úvahu. Zjištěná dohoda není novou smlouvou kupní, což vyplývá ze zjištění, že zpětní postoupení, jakožto následek zrušení smlouvy kupní, státi se mělo bez jakékoli náhrady a protože žalovaný kupní cenu v notářském spise stanovenou nezaplatil, není dohoda ta ani smlouvou darovací, tato dohoda o zrušení nesplněné smlouvy kupní není tudíž smlouvou, která by vyžadovala formy notářského spisu podle § 1 zákona ze dne 25. července 1871 č. 76 ř. z.
Rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně ze dne 10. října 1921 čj. Rv I 346/21-1.
JUDr. Edvard Strass.