Čís. 8089.

Ručení dráhy (zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák.).
Jde o příhodu v dopravě, byl-li prázdný vlak s otevřenými dveřmi u vozu posunován na peron hustě obsazený tlačícím se obecenstvem, čímž se stalo, že byl dveřmi zachycen cestující a přimáčknut na nosič, držící dvoranu.
(Rozh. ze dne 31. května 1928, Rv 1 1967/27.)
Žalobkyně chtěla nastoupiti do vlaku, jenž byl posunován do nádražní dvorany. Za velkého návalu cestujících, deroucích se do vlaku, dostala se žalobkyně v bezprostřední blízkost posunovaného vlaku, byla zachycena otevřenými dveřmi vagonu a přimáčknuta k sloupu, nesoucímu střechu dvorany, čímž utrpěla zranění. Žalobní nárok na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice důvodem z polovice po právu, odvolací soud nevyhověl odvolání ani té ani oné strany.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného, k dovolání žalobkyně uznal žalobní nárok důvodem zcela po právu.
Důvody:
Dovolání žalující strany je důvodné. Bylo-li příhodou v dopravě železnice způsobeno tělesné poškození neb usmrcení člověka, má se za to, že příhoda nastala zaviněním podniku nebo lidí, jichž v provozu užívá. Za zavinění těchto osob ručí podnik jako za své vlastní zavinění, podle §§ 1325 až 1327 obč. zák. (§ 1 zák. ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák). Železniční podnik ručí tedy zásadně za škodu z tělesného poškození nebo usmrcení člověka, bylo-li způsobeno příhodou v dopraví a nedokáže-li podnik některý z vyviňovacích důvodů § 2 cit. zák. Správní uznaly nižší soudy, že jde v souzené věci o příhodu v dopravě, zjistivše, že žalobkyně byla zachycena otevřenými dvířky jedoucího vlaku, který — Čís. 8090 —
793
byl prázdný a ze zadu tlačen do dvorany nádraží po koleji, u které stálo mnoho obecenstva, a že žalobkyně byla těmito dvířky přimáčknuta na železný nosič, který drží střechu dvorany. Příhodu v dopravě, to jest odchylku od normální dopravy, jest shledávati v tom, že prázdný vlak s otevřenými dveřmi jednoho vozu vjížděl na peron hustě obsazený tlačícím se obecenstvem. Ježto dále bylo zjištěno, že žalobkyně tímto způsobem byla zraněna, ručí žalovaná strana za škodu tím vzešlou. Že by žalobkyně sama byla zavinila příhodu v dopravě, tedy okolnost, že vlak s otevřenými dveřmi vjížděl do dvorany nádražní, žalovaná strana ani netvrdila. Namítá jen, že žalobkyně sama zavinila úraz. Leč tím neuplatňuje vyviňovací důvod § 2 cit. zák., který patrně má na mysli. Tím, že tvrdí, že úraz přivoděn byl vinou žalobkyně, popírá předpoklady § 1 cit. zák., totiž, že poranění žalobkyně (úraz) způsobeno bylo příhodou v dopravě; napadá tedy touto námitkou toliko zjištění nižších soudů, což jest v dovolacím řízení nepřípustno. Leč žalovaná strana neuplatnila ani žádný jiný z vyviňovacích důvodů § 2 cit. zák., neboť okolnost, o které se prvý soud zmiňuje, aniž by ji ovšem výslovně byl zjistil, že dvéře vozu, kterými byla žalobkyně zachycena, byla otevřena cestujícími naskakujícími do prázdného a ještě jedoucího vlaku, neopodstatňuje vyviňovací důvod, poněvadž naskakování a otvírání dvířek vozu mohlo býti zabráněno při dostatečném a důkladném dozoru a nebylo proto neodvratitelným jednáním těchto osob. Jsou tu tedy všechny předpoklady § 1 cit. zák. a proto ručí dráha za škodu, jež žalobkyni vznikla, a to za plnou škodu. Mylný jest názor nižších soudů, že žalobkyni stihá částečná vina, poněvadž měla ustoupiti z nebezpečné blízkosti blížícího se vlaku a tlačících se lidí do peronu a postaviti se mimo největší tlačenici. Neboť dráha může se sprostiti povinnosti k náhradě škody podle výslovného ustanovení § 2 zák. o ručení železnic jen, pokud dokáže, že příhoda v dopravě byla způsobena neodvratitelným jednáním třetí osoby, za jejíž zavinění neručí, nebo vinou poškozeného.

Citace:

Čís. 8089. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 820-821.