Čís. 7858.

Exekuční řízení se konči již právoplatným příklepem, nikoliv teprve právoplatností rozvrhového usnesení, a nelze je napotom odložiti.
Pro povolení poznámky spornosti stačí, že byla tím, kdo byl vkladem do pozemkové knihy dotčen ve svém knihovním právu, podána žaloba o neplatnost vkladu a o obnovení dřívějšího stavu. Lhostejno, že jest odporováno nabytí vlastnického práva příklepem v exekuční dražbě.
(Rozh. ze dne 10. března 1928, R I 133/28.)
Soud prvé stolice zamítl návrhy dřívějšího vlastníka vydražených nemovitostí, by bylo odloženo pokračování v exekučním řízeni až do právoplatného rozhodnutí sporu a by bylo v pozemkové knize poznamenáno, že jest podána žaloba o zrušení udělení přiklepli a vkladu vlastnického práva k vydraženým nemovitostem. Důvody: Bylo již vydáno rozvrhové usnesení, řízení exekuční je již skončeno a skončené řízení nelze odložiti. Zamítá se i návrh strany žalující, by podání žaloby bylo poznamenáno v pozemkové knize při příslušných vkladech práva vlastnického pro jednotlivé vydražitele, neboť poznámka tato má býti ve skutečnosti poznámkou spornosti (§ 20 b) a 61 knih. zákona) a může se jí domáhati pouze ten, kdo se cítí dotčen ve svém právu knihovním; strana žalující nemá však knihovního práva v příslušných knihovních vložkách. Rekursní soud odložil pokračování v exekuci až do právoplatného rozhodnutí sporu a povolil knihovní poznámku, že jest podána žaloba o zrušení udělení příklepů a vkladů vlastnického práva. Důvody: Stížnost jest opodstatněna. Nelze souhlasiti s názorem prvého soudu, že vydáním rozvrhového usnesení je řízení exekuční skončeno, kdyžtě rozvrhové usnesení dosud nenabylo právní moci. Teprve až toto usnesení nabyde moci práva, bude řízení exekuční skončeno, jak výslovně též uvádí Dr. Neumann ve svém komentáři k ex. ř. 2 vyd. str. 165. Bylo proto v tomto směru stížnosti vyhověno a usnesení prvého soudu změněno. Rovněž nesprávně vykládá soud prvý i ustanovení § 61 knih. zák., jsa toho názoru, že se poznámky spornosti může domáhati jen ten, kdo dosud v knihách má právo knihovní. Kdyby tento názor měl býti správným, nemohl by si dřívější vlastník podavší žalobu proti vlastníku pozdějšímu poznámku spornosti vymoci. Ježto je nesporno, že stěžovatelka byla dřívější vlastníci nemovitostí, o něž jde, nelze jí upříti právo, by, podavši žalobu o neplatnost vkladu vlastnického práva pro jejího nástupce, domáhala se poznámky spornosti tohoto vkladu ve smyslu § 61 knih. zák. Slova »ve svém knihovním právu« v § 61 knih. zák. nutno vykládati tak, že knihovní právo žalobkyni musilo příslušeti, a nikoli že jí musí také ještě příslušeti v době podání žaloby.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu, pokud napadl usnesení rekursního soudu ohledně povolení odkladu exekuce, napadené usnesení v této části změnil a obnovil rozhodnutí prvého soudu; jinak dovolacímu rekursu nevyhověl.
Důvody:
S názorem rekursního soudu, že exekuční řízení skončeno jest teprve pravoplatností rozvrhového usnesení, nelze souhlasiti. Podstatným znakem exekučního řízení jest, že směřuje proti dlužníkovi jako straně povinné. Pravoplatným příklepem přestal dlužník býti stranou v řízení exekučním. Tím změnilo dosavadní řízení svou povahu jako řízení proti dlužníkovi a řízení, v němž jde o poměr mezi věřitelem a dlužníkem, a stalo se nadále, — přes to, že upraveno jest předpisy řádu exekučního, — řízením spíše úpadkovým, kde jde jen o rozdělení fondu získaného exekuční dražbou (viz sb. n. s. čís. 3386, 3702, 3703, 5367). Právem proto rozhodl prvý soud, že řízeni již skončené odložiti nelze a bylo jeho rozhodnutí obnoviti. Naproti tomu bezdůvodným jest dovolací rekurs proti povolení poznámky spornosti (§ 61 knih. zák.). Míní-li dovolací rekurent, že tato poznámka neměla býti povolena, protože nabytí vlastnického práva příklepem lze odporovati jen prostředky exekučního řádu, jest k tomu uvésti, že, jde-li o poznámku spornosti, stačí pro její povolení, že, jak tomu bylo i v projednávaném případě, byla tím, kdo vkladem do pozemkové knihy byl ve svém knihovním právu dotčen, podána žaloba o neplatnost vkladu a o obnovení dřívějšího stavu (§ 61 knih. zák.). Zkoumati oprávněnost, důvodnost žaloby při povolování poznámky nelze, rozhodnutí o tom ponechati nutno dotyčnému sporu.

Citace:

č. 7858. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 413-415.