Authors:
= Váž. civ., 10 (1928), sv. 1
PDF

Čís. 8165.


Jazyková otázka..
Soudu nenáleží, by stížnost do usnesení vydaného pouze ve státním jazyku, domáhající se toho, by bylo vydáno též v jazyku menšinovém, odstupoval příslušnému dohlédacímu úřadu.


(Rozh. ze dne 22. června 1928, R II 206/28.)
Nejvyšší soud odmítl rekurs proti tomu, že usnesení rekursního soudu bylo vydáno jen ve státním jazyku.
Důvody:
Podle § 7 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 122 sb. z. a n. pokud se týče čl. 96 (1) vládního nařízení ze dne 3. února 1926, čís. 17 sb. z. a n. vyřizují spory o užití jazyka při soudech, úřadech, ústavech, podnicích a orgánech státních, jakož i při úřadech samosprávných a korporacích veřejných příslušné státní orgány dohlédací jako věci státní správy odděleně od věcí, ve které vzešly. Podle čl. 96 (2) uvedeného vládního nařízení strana, která má za to, že bylo porušeno její jazykové právo, může sobě stěžovati ve lhůtě tam uvedené u státního úřadu, jenž podle příslušných zákonů jest povolán vykonávati přímo dohlédací právo nad orgánem, do jehož opatření si stěžuje, pokud úřadu dohlédacímu také náleží rozhodovati o stížnostech. Shledá-li tento úřad, že není příslušným, odstoupí stížnost ihned příslušnému úřadu a zpraví o tom stěžovatele. Z toho jde, že tyto spory před soudy nepatří a že soudům ani nenáleží, by takové stížnosti odstupovaly příslušnému úřadu dohlédacímu (zde presidiu vrchního zemského soudu v Brně), a nezbylo proto, než rekurs v tomto bodě odmítnouti.
Citace:
č. 8165. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 943-944.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).