Čís. 7776.

Prázdninovými věcmi (§ 224 čís. 5 c. ř. s.) jsou spory ze služebních smluv nejen, když vznikly ještě za trvání služebního poměru, nýbrž i spory o odškodnění pro předčasné zrušení služebního poměru.
(Rozh. ze dne 11. února 1928, R I 40/28.)
Žalobu obuvnického dělníka proti zaměstnavateli o zaplacení 600 Kč procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud odmítl odvolání jako opožděné. Důvody: Předmětem žaloby jest nárok z námezdní smlouvy mezi obuvnickým dělníkem a jeho zaměstnavatelem, obuvnickým mistrem. Jde tedy o věc feriální ve smyslu § 224 čís. 5 c. ř. s. Podle § 225 druhý odstavec c. ř. s. soudní prázdniny nepřekážejí tu počátku ani uplynutí lhůt. Názor odvolatele, že jde o případ § 225 prvý odstavec c. ř. s. není správný, protože ustanovení to vztahuje se na případy jiné mimo věci feriální. Ježto napadený rozsudek byl doručen žalobci dne 2. srpna 1927, uplynula lhůta odvolací dnem 17. srpna 1927, takže Odvolání jeho podané teprve dne 7. září 1927 jest podle § 464 c. ř. s. pozdě podané, a mělo býti již v prvé stolici podle § 468 c. ř. s. odmítnuto. Ježto se tak nestalo, bylo odmítnutí vysloveno v odvolací stolici podle § 471 čís. 4 c. ř. s.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody:
Nadhazuje-li stěžovatel otázku přípustnosti rekursu, lze ho odkázati na jasné ustanovení § 519 čís. 1 c. ř. s. Ale rekurs není opodstatněn. Neprávem pokládá za věci prázdninové spory ze smluv služebních jenom tehdy, když vznikly ještě za trvání služebního poměru. Tento názor nemá oporu ani v doslovu zákona ani v jeho účelu. Neprávem se dovolává stěžovatel slov zákona § 224 čís. 5 c. ř. s., kde se za věci prázdninové prohlašují spory ze smluv námezdních mezi zaměstnavateli a čeledíny nebo jinými osobami ve služební smlouvě, dále pak spory mezi jinakými zaměstnavateli a jimi zaměstnanými dílovedoucími, pomocníky, dělníky atd. Slova »postavenými« a »zaměstnanými«, mají označiti, jak zřejmo z poslední věty, jen smluvní vztah stran, ježto při sporech lodního mužstva se na skutečné zaměstnání ani zvlášť váha neklade. Ale zejména účel zákona, by spory ze smluv služebních byly vyřízeny rychle v zájmu zaměstnanců jako strany hospodářsky slabší, by netrpěla vleklostí sporu jejich výživa, svědčí nutně, že právě spory o náhradu škody pro předčasné zrušení smlouvy jest pokládati za věci prázdninové, ježto v takovém případě jest ohrožení existence zaměstnance a jeho rodiny větší, než vede-li se spor ještě za trvání zaměstnání, když zaměstnanec mzdu ještě dostává. Mínění stěžovatelovo, že proti jeho názoru nesvědčí § 37 zákona o živn. soudech, protože prý upravuje jinou otázku, jest mylné, ježto i toto ustanovení zákona vychází ze stejného účele, by spory tam vyjmenované byly zjednodušeny a řízení zkráceno.

Citace:

č. 7776. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 261-262.