Čís. 8078.Dlužník sám není oprávněn uplatňovali žalobou proti třetí osobě bezúčinnost právního jednání nastavší proti věřitelům za předpokladů § 8 vyr. řádu.(Rozh. ze dne 24. května 1928, Rv I 1531/27.)Žalobce, o jehož jmění bylo zahájeno vyrovnací řízení, domáhal se na žalovaném, by byl proti věřitelům prohlášen bezúčinným smír, jejž uzavřel se žalovaným dne 30. března 1926. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchtodůvodů:Jde o otázku, zda jest dlužník sám oprávněn uplatňovati žalobou proti třetí osobě bezúčinnost právního jednání, nastavší proti věřitelům za předpokladů § 8 (3) vyr. ř. Zákon sám v § 8 vyr. ř. nepraví, kdo jest oprávněn tuto bezúčinnost uplatňovati. Jest proto miti za to, že tu platí obdobně ustanovení odpůrčího řádu, který byl vydán a nabyl účinnosti — Čís. 8079 —769současně s vyrovnacím řádem. Podle obdoby ustanovení tohoto zákona (§ 8 odp. řádu) jest každý z věřitelů oprávněn odporovati takovému jednání. Naproti tomu jest dlužníku samému oprávnění to odepříti, také již z toho důvodu, že jednání předsevzaté dlužníkem za předpokladů § 8 (3) vyr. řádu jest jen relativně bezúčinným, totiž toliko proti věřitelům, kdežto v poměru mezi dlužníkem a třetí osobou zůstává účinným (Bartsch-Pollak str. 855, Lehmann II. str. 59). Otázkou, zda jest také vyrovnací správce oprávněn k odporu, jak uvádí odvolací soud, netřeba se zabývati, když žalobu, o niž jde, vznesl toliko dlužník. V tom, že dlužník takového oprávnění nemá, shoduje se i nauka (Bartsch- Pollak str. 856, Lehmann II. str. 61, který právo to přiznává jen jednotlivým věřitelům, a Rintelen str. 533, který právo to dlužníkovi výslovně odpírá).