Čís. 7988.

Ve smlouvě o rozsudím nutno uvésti právní poměry, z nichž by v budoucnosti mohly vzejíti spory, jež jest z vůle stran vyříditi rozsudím. Tomuto požadavku nevyhovuje předpis stanov družstva, podle něhož rozhoduje »při různosti mínění« zákon družstevní, zákon o bytovém fondů a zákon o stavebním ruchu po případě rozhodčí soud.
(Rozh. ze dne 20. dubna 1928, R II 113/28.)
Žalující družstvo domáhalo se na žalovaném svém členu zaplacení zápisného, členských a stavebních příspěvků a zapravení upsaných závodních podílů. Námitce věcné nepříslušnosti soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud námitku zamítl. Důvody: Soud procesní vyhověl námitce věcné nepříslušnosti dovolaného soudu, poněvadž rozhoduje podle § 33 stanov ve všech případech, o nichž se stanovy nezmiňují, při různosti mínění zákon družstevní, zákon o fondu bytovém, zákon o stavebním ruchu a po případě i soud rozhodčí. Avšak otázka o povinnostech členů, pokud se týkají placení zápisného, dále příspěvku a závodního podílu, jest v § 25 stanov výslovně upravena; o otázce té se stanovy zmiňují, pročež nejsou splněny předpoklady pro příslušnost soudu rozhodčího.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
O vlastním rozsahu působnosti rozhodčího soudu, jehož volba jest podle § 15 čís. 15 stanov žalujícího družstva vyhražena valné hromadě a jehož složení a způsob rozhodování upraven jest v § 31 stanov, není ve stanovách bližšího ustanovení. V § 33 jest pouze řečeno, že ve všech případech, o nichž se stanovy nezmiňují, rozhoduje při různosti mínění zákon družstevní, zákon o fondu bytovém, a zákon o stavebním ruchu, — Čís. 7989 —
614
po případě rozhodčí soud. Přisvědčiti jest rekursnímu soudu, že stanovy žalujícího družstva obsahují o závodních podílech, o stavebních a členských příspěvcích a o zápisném, o což vše v tomto sporu jde, předpisy v § 25 a že již proto není splněn předpoklad pro příslušnost rozhodčího soudu vytčený ve stanovách. Při tom jest nezávažno, že ve stanovách nejsou řešeny výslovně všechny námitky, které ve věci samé ohledně zažalovaných podílů, příspěvků a zápisného žalovaný vznáší a vznášeti může. To by žalovaný mohl vznesením jakékoliv věcné námitky vždy zvrátiti příslušnost řádných soudů, a byla by výhrada případů, o nichž se stanovy zmiňují, úplně zbytečnou. Ale i bez ohledu na tuto okolnost nebylo by lze vyhověti námitce nepříslušnosti dovolaného soudu. I smlouva o rozsudím musí býti po rozumu § 869 obč. zák. určitou, t. j. mají v ní býti po rozumu § 577 druhý odstavec c. ř. s. uvedeny ony právní poměry, z nichž by v budoucnosti mohly vzejíti spory, jež vůlí stran jest vyříditi před rozsudím. Tomu požadavku však předpis § 33 stanov nevyhovuje; není v něm uvedeno, že vztahuje se na budoucí spory mezi družstvem a jeho členy z poměru členského a že příslušnost rozhodčího soudu jest výlučná a ne snad pouze daná na vůli. Ze znění stanov, v nichž se mluví jen o rozhodování »při různosti mínění« a odkazuje se v prvé řadě na předpisy zákona družstevního, zákona o bytovém fondu a zákona o stavebním ruchu, jest usuzovati, že § 33 stanov jest pouhým předpisem, jímž má býti upraveno, jak mají orgánové družstva postupovati při vyvíjení své činnosti, a nikoliv předpisem imperativně stanovícím, jak zlomiti jest odpor členů svých povinností neplnících. Jaké předpisy o rozhodčích soudech mají jiná družstva, jest pro tento spor nezávažné. Námitkami týkajícími se věci samé nelze se obírati v tomto období sporu, kde jde jen o otázku příslušnosti.

Citace:

Čís. 7988. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 641-642.