Čís. 7743.

Zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n. o předchodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním. Smlouva uzavřená na základě usnesení obecního zastupitelstva, odporujícího nutkavým předpisům §§ 10 a 14 zákona čís. 329/1921 sb. z. a n., jest nicotná. Nesejde na tom, zda druhý smluvník (jeho zástupci) věděl, že ony zásady byly porušeny.
(Rozh. ze dne 2. února 1928, Rv I 701/27.)
Žalobě firmy proti obci U. o zaplacení za stavbu sekundérního vedení a transformační stanice bylo oběma nižšími soudy částečně vyhověno.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Dovolání nelze upříti oprávnění, pokud vytýká s hlediska dovolacího důvodu čís. 4 § 503 c. ř. s., že odvolací soud neposoudil věc správně po právní stránce v otázce, zda se mezi stranami platně uskutečnila sporná smlouva, pokud se týče tři smlouvy. Dovolání právem vytýká, že nesprávné posouzení právní v napadeném rozsudku spočívá v tom, že pokládá všechna v této věci učiněná usnesení obecního zastupitelství žalované obce za platná, a správně poukazuje, že tato otázka jest jádrem sporu, poněvadž smluvní závaznost obce předpokládá její pravoplatné usnesení. Podle § 14 finanční novely (zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n. o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním) musí, jde-li o nový podnik neb o zařízení v rozpočtu neuvedené, k jejichž úhradě bude třeba učiniti zápůjčku, zciziti kmenové jmění obecní, zvýšiti přirážky obecní k daním — Čís. 7743 —
150
přímým nebo nepřímým nejméně o 20%, nebo zavésti novou, nebo zvýšiti nejméně o jednu pětinu dosavadní samostatnou dávku obecní — nehledě k předpokládanému čistému výnosu — povšechný plán a rozpočet býti předložen finanční komisi, by je prozkoumala a o nich vyjádření podala, načež nutno je po dobu 14 dnů před schůzí obecního zastupitelstva vyložiti veřejně k nahlédnutí, což nutno veřejně vyhlásiti způsobem v obci obvyklým. Podá-li v této lhůtě námitky proti návrhu nejméně jedna desetina voličů zapsaných v posledním pravoplatném stálém seznamu voličském, jest usnesení obecního zastupitelstva o tom, zdali a jakým způsobem se má podnik nebo zařízení provésti, ve všech případech předložiti bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, by je schválil. § 10 téhož zákona stanoví, že vydání, která nejsou v rozpočtu (§ 8, odst. 2) obsažena, nesmějí býti učiněna, není-li současně právoplatně zabezpečena jejich úhrada. Návrh na vydání v rozpočtu neobsažené může vycházeli pouze od obecní rady a musí býti finanční komise požádána, by se o něm vyjádřila. Usnesení o takovém vydání bez současného zabezpečení úhrady jest neplatné a nesmí býti provedeno. Za škodu z jeho provedení ručí osobně starosta nebo náměstek, který je provádí, a ti členové obecní rady neb obecního zastupitelstva, kteří hlasovali pro usnesení nebo jeho provedení. Že v tomto případě, kde chystaná elektrisace nesporně byla podnikem, pokud se týče zařízením novým, v rozpočtu neuvedeným, nebylo dbáno závazných předpisů §§ 14 a 10 uvedeného zákona, ač toho vzhledem ke stavu věci bylo nezbytně třeba, bylo pravoplatně vysloveno usnesením okresní správní komise v T. ze dne 19. prosince 1923, intimovaným dne 24. prosince 1923, jímž usnesení obecního zastupitelstva žalované obce ze dne 10. září 1923 bylo zrušeno jako neplatné. Dlužno připustiti, že podle doslovu úvodní věty nálezu okresní správní komise výslovně bylo zrušeno pouze usnesení obecního zastupitelstva ze dne 10. září 1923. Avšak dovolání jest přisvědčiti, že vyslovená neplatnost zasahuje též usnesení obecního zastupitelstva žalované obce ze dne 10. října, 21. a 3. listopadu 1923, o něž žalobkyně v prvé řadě opírá žalobní nárok, nechť se již s dovolatelkou hájí názor, že, když bylo nadřízenou samosprávnou stolicí zrušeno řečené zásadní usnesení, pozbyla tím přirozeně platnosti i usnesení, týkající se podrobností výstavby elektrického vedení, nebo se vyvozuje tato neplatnost z toho, že uvedená další usnesení obecního zastupitelstva jsou stižena tímž důvodem neplatnosti jako ono dřívější usnesení, jež bylo výslovně zrušeno. Neboť, že při pozdějších usneseních bylo dbáno předpisů § 14 (10) finanční novely, nevyšlo na jevo a nebylo ve sporu vůbec ani tvrzeno. V prvém směru dlužno podotknouti, že podle odůvodnění zrušovacího nálezu okresní správní komise ve spojení s obsahem úřední vyhlášky obce U. ze dne 11. října 1923 a s obsahem stížností H. S. bylo zřejmým úmyslem okresní správní komise, vysloviti neplatnost veškerých usnesení ve věci elektrisace dosud učiněných s porušením zmíněných předpisů finanční novely. Je tedy podle těchto závazných předpisů a § 879 obč. zák. neplatné, po případě bylo výrokem příslušného úřadu samosprávného odstraněno jak usnesení — Čís. 7744 —
obecního zastupitelstva žalované obce ze dne 10. října 1923, kterým bylo usneseno zadání stavby sekundárního vedení žalobkyni, tak i usnesení ze dne 21. listopadu 1923, týkající se zadání stavby transformační stanice, a usnesení ze dne 3. listopadu 1923, týkající se poskytnutí odstupného žalobkyni v částce 4000 Kč. Není-li však platného usnesení, není ani platného projevu vůle a nevzniká platná smlouva, což vyplývá z ustanovení občanského zákona, jenž platí vedle podpůrných předpisů obecního zřízení a ustanovení je doplňujících pro smlouvy obcí a s ní sjednané. Tím pozbývá žalobní nárok, pokud se opírá o sjednané smlouvy, veškerého právního základu a nesejde ani na tom, zda žalobkyně, pokud se týče její zástupci věděli o oněch závadách, ač ovšem ze zjištění nižších soudů a z vlastního přednesu žalobkyně plyne, že tomu tak bylo aspoň, pokud jde o stížnost podanou H. S-em (srov. též plenární usnesení čís. 4321 a rozhodnutí čís. 5971 sb. n. s.). Že se žalobkyně za zjištěného stavu věci z důvodu smlouvy nemůže domáhati zaplacení zažalovaných částek, plyne ostatně i z úvahy, že žalovaná obec, by mohla vyhověti žádání obsaženému v žalobě, musela by se usnésti na výplatě požadovaného peníze, což by bylo usnesením podle § 10 zák. čís. 329/1921 sb. z. a n. neplatným, poněvadž by tu šlo o vydání v rozpočtu neobsažené bez současného zabezpečení úhrady. Pokud konečně žalobkyně opírá žalobní nárok též o právní důvod bezdůvodného obohacení, dovodil v příčině transformační stanice správně již odvolací soud, že o obohacení nelze mluviti, ano nebylo zjištěno, že žalovaná obec transformační stanice převzala nebo že jí nějak používá. V podstatě totéž platí i o sekundárním vedení, za něž soud druhé stolice — jak dolíčeno neprávem — přiznal žalobkyni odměnu z důvodu smlouvy, takže žalobní nárok ani s tohoto hlediska a to ani z části nelze uznati důvodným.

Citace:

č. 7743. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 177-179.