Čís. 7841.

Na základě právoplatného exekučního titulu lze vésti exekuci k vydobytí peněžité pohledávky, třebas táž pohledávka byla přihlášena k vyrovnání dlužníka na Slovensku, dlužníkem uznána a vyrovnání právoplatně potvrzeno.
(Rozh. ze dne 3. března 1928, R 1 1109/27.)
Soud prvé stolice (okresní soud v Litomyšli) povolil exekuci proti dlužníku (firmě v Rimavské Sobotě) k vydobytí peněžité pohledávky na základě rozsudku okresního soudu v Litomyšli. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Vymáhající strana v návrhu uvedla, že vyrovnacím ediktem sedrie v Rim. Sobotě ze dne 27. března 1926 bylo o jmění dlužníka zahájeno vyrovnací řízení, jež bylo potvrzeno právoplatným usnesením sedrie v Rimavské Sobotě ze dne 26. července 1926, že přihlásila dne 19. dubna 1926 k tomuto vyrovnacímu řízení pohledávku 3890 Kč s přísl. a že tato pohledávka byl ve vyrovnacím řízení uznána. Podle práva na Slovensku a Podkarpatské Rusi platného, § 31 zák. čl. 54:1912 (uvoz. zákon k zák. čl. 1:1911) tvoří konečné usnesení o mimokonkursním nuceném vyrovnání exekuční titul ohledně — Čís. 7841 —
357
celé k nucenému vyrovnání přihlášené a usnesením tím určené pohledávky za podmínek § 62 min. nař. čís. 4070/1915. Podle tohoto § jest proti dlužníku přípustnou uhražovací exekuce na základě vyrovnání právoplatně schváleného a výtahu z tabelárního výkazu, z něhož vysvítá, že dlužník přihlášenou pohledávku nepopřel. Bylo-li však vyrovnání uzavřeno s výhradou obživnutí původní pohledávky, vztahuje se tato vykonatelnost na celou přihlášenou pohledávku, která nebyla dlužníkem popřena. Poněvadž dlužník celou přihlášenou pohledávku vymáhající strany uznal, jsou podle citovaných uherských zákonných předpisů dány předpoklady pro její vykonatelnost ohledně zbytku obživlého následkem tvrzeného opožděného zapravení splátek. Má proto vymáhající strana ohledně celého zbytku pohledávky ve schváleném soudním vyrovnání dostatečný titul exekuční a mohla vésti přímo exekuci na základě soudně schváleného vyrovnání. Titul exekuční záležející v rozsudku zanikl tím, že dlužník ve vyrovnacím řízení pohledávku uznal a po schváleném vyrovnání může vymáhající strana žádati za exekuci jen na základě tabelárního výkazu přímo u vyrovnacího soudu.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jde jen o otázku, zda rozsudek ze dne 1, dubna 1926, jenž nabyl právní moci a jest tedy podle § 1 čís. 1 ex. ř. exekučním titulem, zanikl tím, že dlužník uznal pohledávku vymáhající věřitelky ve vyrovnacím řízení, zahájeném o jeho jmění dne 27. března 1926 u sedrie v Rimavské Sobotě, k němuž ji vymáhající věřitelka přihlásila a když vyrovnání bylo usnesením ze dne 26. července 1926 právoplatně potvrzeno, tak že byly dány podmínky § 62 min. nař. čís. 4070/1915, podle něhož mohla vymáhající věřitelka vésti exekuci tiž na základě právoplatně schváleného vyrovnání a tabelárního výkazu. Rekursní soud neprávem k této otázce přisvědčuje. Není zákonného předpisu, podle něhož by právoplatný exekuční titul, zde rozsudek, pozbyl své účinnosti proto, že tomu, kdo tohoto exekučního titulu nabyl, poskytuje zákon možnost vymáhati pohledávku také na základě jiného exekučního titulu, jehož vznik tkví ve zvláštnosti řízení, které bylo jeho původem. Bylo by protismyslným, by věřitel, dobyvší pravoplatný rozsudek, nesměl na jeho základě vésti exekuci proto, poněvadž dlužník ve vyrovnacím řízení pohledávku jeho uznal, ale mohl by ho plně využiti, kdyby dlužník ve vyrovnání pohledávku popřel. Účelem a smyslem zákonného ustanovení upravujícího· exekuční titul ve smyslu § 62 slov. vyr. řádu jest jen, by se uspořilo vymáhání pohledávky sporem, když byla ve vyrovnacím řízení dlužníkem uznána a vyrovnání schváleno, nikoli však, by exekuční titul, který tu již byl, měl pozbýti své účinnosti. Lze tedy vésti exekuci na základě rozsudku a jest k jejímu povolení příslušným podle § 4 čís. 1 ex. ř. soud, u něhož byl spor v prvé stolici zahájen, zde tedy okresní soud v Litomyšli. Tím arci není dotčena otázka, jaký vliv mělo vyrovnací řízení na vymáhanou pohledávku. Rozhodným bude tu obsah schváleného vyrovnání.

Citace:

č. 7841. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 384-385.