Čís. 8095.

Představenstvu okresní nemocenské pojišťovny přísluší správa a zastupování nemocenské pojišťovny až na věci, jež jsou zákonem nebo stanovami výslovně vyhrazeny usnesením valné hromady nebo společné schůze představenstva s dozorčím výborem. Vedoucí úředník okresní nemocenské pojišťovny není oprávněn za ni jednati.
(Rozh. ze dne 1. června 1928, Rv I 1408/27.)
Žalovaná okresní nemocenská pojišťovna vedla proti žalující firmě exekuci k vydobytí dlužných pojišťovacích příspěvků. Žalobu o zrušení exekuce opírala žalující firma o to, že vedoucí úředník žalované pojišťovny s ní ujednal, že příspěvky jest platiti ve lhůtách a že se vzdává práva vésti exekuci, budou-li splátky dodržovány a že splátky skuteční — Čís. 8095 —
801
dodržovala. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: I kdyby se za to mělo, že skutečně bylo mezi vedoucím úředníkem žalované Františkem S-em a veřejným společníkem žalující firmy ujednáno, že žalující bude dlužnou pohledávku spláceti a žalovaná pojišťovna pro ni exekuci nepovede, dokud žalující bude splátky platiti, netýkalo se to pohledávky 16534 Kč, nýbrž pohledávky 28478 Kč, ujednáním tím nemohla žalovaná býti zavázána, poněvadž výpovědí svědka Františka S-a jest zjištěno, že se představenstvo pojišťovny na něčem takovém neusneslo a nemohlo proto k závazné smlouvě mezi žalující a žalovanou dojíti, jelikož ku zastupování žalované jest po zákonu oprávněno její představenstvo, nikoliv vedoucí úředník, jehož působnost jest v zákoně přesně vymezena, a že tento byl žalovanou zmocněn k jednání, žalující netvrdí. Že by pro styk jednotlivců s pojišťovnou nebylo rozhodným, jaký hlas má vedoucí úředník na schůzi představenstva a v dozorčím výboru nemocenské pokladny, nýbrž že každý jest oprávněn viděti v něm osobu oprávněnou jednati za pojišťovnu, odporuje vůbec útvaru právnických osob, kterým schází způsobilost, by samy jako takové jednaly, musí proto tento nedostatek jednání nahrazen býti uměle tím, že zřizují se jim zástupci; kdo jest oprávněn zastupovati právnickou osobu, stanoví zákon po případě stanovy dotyčné právnické osoby; a pouze tito zástupci mohou za právnickou osobu platně jednati a pro ni práv nabývati a závazky zakládati. Ustanovuje-li zákon, že okresní nemocenskou pojišťovnu na venek zastupuje představenstvo, jest lhostejným, jakou představu o zastupování této má strana, jež jedná s jejím vedoucím úředníkem. Jestliže tedy František S. jako vedoucí úředník nebyl oprávněn žalovanou zastupovati a nestalo se usnesení představenstva, že nebude vedena exekuce pro dlužné příspěvky, první soud právem zamítl žalobu domáhající se toho; že exekuce pro tuto pohledávku jest nepřípustnou, poněvadž se jí žalovaná vzdala.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatelka v názoru odvolacího soudu, že vedoucí úředník nemá práva s účinkem jednati za pojišťovnu o poshovění placení příspěvků. Vývody dovolání nevycházejí však ze zákonných ustanovení k věci se vztahujících, jež se vesměs, jak zákon ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. zák., tak zákon ze dne 22. prosince 1920, čís. 689 sb. z. a n., tak ze dne 29. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. shodují v tom, že představenstvu přísluší správa a zastupování nemocenské pokladny vyjímajíc věci, které zákonem nebo stanovami jsou výslovně vyhrazeny usnesením valné hromady nebo společné schůze představenstva s dozorčím výborem. Plyne tudíž z tohoto ustanovení, že veškerá správa a zastupování nemocenské pokladny přísluší jedině představenstvu jako výkonnému orgánu valné hromady, nikoliv jednotlivé osobě. Z těchto předpisů dlužno vycházeti při posuzování otázky, byl-li vedoucí úředník oprávněn za pojišťovnu jednati. Že tento není ta-
Civilní rozhodnutí X. 51 — Čís. 8096 —
802
kovým orgánem, správně odůvodnily již nižší soudy a plyne to i z citovaných zákonů a zejména z § 17 c. zák. ze dne 22. prosince 1920, čís. 689 sb. z. a n. (jednající o představenstvu) a § 70 zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. (jednající o správci nemocenské pojišťovny jako vedoucím úředníkovi). Bylo proto na žalující straně, jež má ostatně tyto předpisy znáti, by si, nebyly-li jí známy, zjednala vědomost o tom, kdo jest oprávněn závazně jménem nemocenské pojišťovny s ní jednati, a by se nespokojila domněním, že touto osobou jest vedoucí úředník nemocenské pojišťovny.

Citace:

Čís. 8095. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 828-830.