Čís. 8001.

Obchodním zmocněncem podle čl. 47 obch. zák. jest zaměstnanec, jejž principál zmocňoval k vybírání trhových cen od zákazníků a poslal ho, by se zákazníkem vyřídil jeho požadavek, by směl dluh spláceti. Pro objem plné mocí obchodního zmocněnce není směrodatným rozsah příkazu, nýbrž rozsah plné moci, jak se jevila na venek. Překročil-li obchodní zmocněnec objem plné moci, jde to na vrub principála, když to tento v předchozích případech trpěl.
(Rozh. ze dne 26. dubna 1928, Rv I 1232/27.)
Proti žalobě o zaplacení kupní ceny za dodané zboží namítla žalovaná předčasnost žaloby, ježto jí byly povoleny žalobcovým účetním Josefem R-em měsíční splátky, které dodržuje. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc, by o odvolání dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) nelze upříti oprávnění. Odvolací soud zjistil, že žalobcův obchodní pomocník Josef R., jenž pravidelně obstarává účetnictví a korespondenci v žalobcově závodě, ku přímému žalobcovu příkazu navštěvuje zákazníky, by přinášel jich objednávky neb inkasoval u nich peníze (trhové ceny), že však není oprávněn obchody uzavírati, nýbrž, — Čís. 8001 —
639
že rozhoduje o přijetí objednávek R-em přinesených sám žalobce, jenž nevyřídil také vždy veškery objednávky R-em zprostředkované, a že není též R. oprávněn povolovati splátky. První soud zjistil kromě toho, že Josef R. sám obchod se žalovanou uzavřel а k ní docházel k inkasu. Dále zjistil odvolací soud, že Josef R. dostavil se k žalované po jejím dopisu ze dne 3. listopadu 1926, v němž žádala povolení splátek a tam s ní ujednala, že může spláceti dluh měsíčně po 500 Kč, počínajíc prosincem 1926 v kterýkoli den v měsíci, neboť prý jest přiřazeno, že dopis ten byl žalobci podnětem k jednání o splátkách, z čehož vyplývá, že i odvolací soud byl toho přesvědčení, že žalobce poslal svého obchodního pomocníka Josefa R. k žalované, by s ní jednal o žádaných splátkách. Že Josef R. mimo to byl posílán žalobcem k žalobkyni k inkasu trhových cen a splátek, vyplývá nejen ze zjištění odvolacího soudu, že ho žalobce posílal к inkasu s kvitancemi nevyplněnými, jež pak vyplňoval dle výše vybraného peníze, nýbrž i z předložených účtů, z nichž patrno, že R. svým jménem potvrzoval příjem peněz na účtech ze dne 22. dubna, 4. května, 25. června a 9. prosince 1925. Není proto správným právní názor odvolacího soudu, že Josef R. nebyl žalobcovým obchodním zmocněncem podle čl. 47 obch. zák., když jest zjištěno, že byl zaměstnán v jeho závodě a žalobce ho zmocňoval k vybírání trhových cen od zákazníků a když ho poslal, by se žalobkvní vyřídil její požadavek, by směla dluh spláceti, což oboje spadá zajisté pod pojem právních jednání, jež obyčejně s sebou přináší provozování žalobcova obchodu. Není rozhodným, zda obchodnímu pomocníku byl dán příkaz všeobecně, či toliko v jednotlivém případě, by peníze vybíral, splátkové požadavky vyřizoval, poněvadž pro objem plné moci obchodního pomocníka podle čl. 47 obch. zák. není směrodatným rozsah příkazu, nýbrž rozsah plné moci, jak se jevila na venek. Překročil-li obchodní pomocník objem plné moci, jde to na vrub principála, když to trpěl v předchozích případech, neboť zachování se principálovo při vyřízení dřívějších právních jednání obchodního zmocněnce jest směrodatné pro objem jeho plné moci. Zákazník smí, není-li zvláštních důvodů k podezření, důvěřovati údajům obchodního zmocněnce o objemu jeho plné moci ať se staly výslovně nebo toliko mlčky a zneužití plné moci jde v pochybnostech na vrub principála. Tomu nevadí v tomto případě, že na účtech byla vytištěna poznámka, že se prodává za hotové a že peníze dlužno platiti přímo, že nikdo není oprávněn peníze přijímati, když skutečné zachování se principála tomu zřejmě odporovalo. Nechtěl-li žalobce, by objem oprávnění Josefa R-a byl zákaznicí nesprávně vykládán, měl jí objem jeho plné moci oznámiti a jest na něm, by dokázal, že žalovaná znala obmezený objem plné moci a že se své strany učinil vše, co podle pravidelného obchodního styku dostačuje, by třetí osoba vědomosti té nabyla. Naproti tomu bylo věcí žalované prokázati mimořádné okolnosti, že přes opatření žalobcovo bez své viny omezení plné moci Josefa R-a neznala. Odvolací soud zabýval se sice objemem plné moci obchodního pomocníka, pokud se týká vnitřního poměru mezi principálem a pomocníkem (příkaz), nikoli však tím, jak se jevila jeho plná moc na venek, zejména proti žalované, zda tato mohla důvodně za to míti, že Josef R. jest vzhledem к zjištěním shora — Čís. 8002 —
640
uvedeným též oprávněn povoliti jí splátky, které s ní skutečně ujednal. Následkem mylného právního posouzení odvolacího soudu, že jest rozhodným pouze obsah příkazu, daného obchodnímu plnomocníku, a nikoli okolnost, jak se jeho plná moc jeví na venek, neučinil odvolací soud potřebná v tom směru zjištění, takže zůstalo řízení odvolací v tomto směru kusým a neúplným (§ 503 čís. 2, 496 čís. 3 a 513 c. ř. s.).

Citace:

Čís. 8001. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 666-668.