Čís. 8162.Okolnost, že nebylo podmínek pro vydání dílčího rozsudku podle § 391, třetí odstavec, c. ř. s., poněvadž prý tomu bránila právní souvislost obou uplatňovaných pohledávek, nemůže býti v dovolacím řízení vytýkána s hlediska dovolacího důvodu čís. 2 § 503 c. ř. s., nýbrž s hlediska dovolacího důvodu čís. 4 § 503 c. ř. s.Nárok na zaplacení podle vyúčtování ze společenského poměru a nárok na náhradu škody z porušení společenského poměru nejsou spolu v právní souvislosti.(Rozh. ze cíne 22. června 1928, Rv I 1883/27.)» Žalobce domáhal se na žalovaném zaplacení podle vyúčtování ze společenského poměru. Žalovaný namítl k započtení vzájemnou pohledávku z náhrady škody, ježto prý žalobce nezaplatil včas pohledávku firmy D., čímž připravil žalovaného o její zastoupení. Procesní soud prvé stolice uznal dílčím rozsudkem podle žaloby a vyhradil rozhodnutí o pohledávce namítnuté započtením konečnému rozsudku. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Vadnost řízení spatřuje odvolatel v tom, že prvý soud vynesl rozsudek částečný vyhradiv rozhodnutí o pohledávce namítané započtením dalšímu jednání a konečnému rozsudku. Podle § 391 c. ř. s. lze vydati částečný rozsudek, jestliže některé z několika v téže žalobě vznesených nároků neb jestliže část nároku výslovným uznáním se strany žalovaného přestaly býti sporné neb jsou zralé k rozhodnutí. Jest-li žalovaným uplatňována vzájemná pohledávka, může částečný rozsudek vydán býti jen tehdy, když žalobní nárok jest zralý k rozhodnutí a vzájemná pohledávka není právně souvislou se žalobní pohledávkou. Právní souvislost vyžaduje, by oba nároky vyvěraly z téhož právního jednání neb z téhož právního poměru. Tomu však v souzeném případě tak není, neboť žalovaný odvozuje svůj nárok namítaný započtením z titulu náhrady škody, tento nárok neplyne však ze smlouvy společenské mezi stranami, nýbrž teprve z jejího porušení, zakládaje se na skutečnosti po této smlouvě následující, a nelze proto mluviti o tom, že oba nároky jak zažalovaný tak namítaný započtením spočívají na společném právním poměru. Není tedy vadnosti řízení v tom, že prvý soud o pohledávce žalobní, která byla zralá k rozhodnutí, vydal částečný rozsudek.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Žalovaný napadá dovoláním rozsudek soudu druhé stolice jen proto, že nižšími soudy bylo nesprávně použito ustanovení § 391 třetí odstavec c. ř. s., že vydán byl o žalobní pohledávce podle tohoto ustanovení dílčí rozsudek, ačkoliv jím k započtení namítaná vzájemná pohledávka jest s pohledávkou v žalobě vymáhanou v právní souvislosti. Proto vytýká odvolacímu řízení vadnost a uplatňuje dovolací důvod podle čís. 2 § 503 c. ř. s. Dovolání nebylo shledáno důvodným. Okolnost, že nebylo náležitostí pro vydání dílčího rozsudku podle § 391 třetí odstavec c. ř. s., poněvadž prý tomu brání právní souvislost obou uplatňovaných pohledávek, nemůže v dovolacím řízení býti vytýkána s hlediska důvodu čís. 2 § 503 с. ř. s., nýbrž mohlo by se tak státi jedině výtkou nesprávného posouzení věci po stránce právní (čís. 4 § 503 c. ř. s.). Kdyby v uvedeném směru nebylo náležitostí pro vydání dílčího rozsudku podle § 391 třetí odstavec c. ř. s., byla by věc posouzena po právní stránce nesprávně, šlo by totiž o porušení předpisu rázu hmotněprávního. Než ani o tom nelze mluviti v tomto případě. Odvolací soud správně uvedl a odůvodnil, že mezi pohledávkou v žalobě vymáhanou a vzájemnou pohledávkou žalovaného není právní souvislosti, jež by podle § 391 třetí odstavec c. ř. s. bránila vydání dílčího rozsudku. V tomto směru stačí poukázati dovolatele na správné důvody napadeného rozsudku, jež nebyly vývody dovolání nijak vyvráceny.