Čís. 7787.

Soudy mohou ve sporu o oduznání služebnosti cesty řešiti předurčující otázku, zda pozemek jest lesem neb půdou věnovanou lesní kultuře (cís. patent ze dne 5. července 1853, čís. 130 ř. zák.). K vůli rozřešení otázky, zda pozemek přestal býti půdou věnovanou lesní kultuře, netřeba doplňovati řízení výslechem znalců, bylo-li již před podáním žaloby zahájeno v této příčině správní řízení. V takovém případě jest soudní řízení přerušiti až do právoplatného skončení správního řízení. Nestalo-li se tak, trpí řízení vadou podle § 503 čís. 2 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 16. února 1928, Rv I 1442/27.)
Žaloba o oduznání služebnosti cesty byla oběma nižšími soudy zamítnuta.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Otázka, zda pozemek parc. č. 464/5 jest lesem pokud se týče půdou věnovanou lesní kultuře, jest ovšem otázka veřejného práva (§§ 2 a 3 cís. pat. ze dne 3. prosince 1852, čís. 250 ř. zák.), ale z toho neplyne, že nemůže soudy býti řešena ani jako otázka předurčující, neboť předurčující otázky mohou si soudy podle § 190 prvý odstavec c. ř. s. k vůli rozhodnutí soukromoprávního sporu samy rozřešiti i tehdy, jde-li o otázky veřejnoprávní, pokud ve zvláštních předpisech není stanoveno jinak. Dovolání napadá právem předurčující výrok odvolacího soudu, že p. č. 464/5 není ani lesem, ani půdou věnovanou lesní kultuře. Skutková zjištění, z nichž nižší soudy tak usoudily, opodstatňují jenom závěr, že se této parcely ve skutečnosti jako lesní půdy již neužívá, rozřešení právní otázky, zda přestala býti půdou věnovanou lesní kultuře, nemohlo se spolehlivě státi beze slyšení znalců lesnictví. Doplňovati řízení výslechem znalců bylo by v souzeném případě zbytečným a neúčelným, neboť podle dopisu okresní politické správy ze dne 5. srpna 1926 bylo již před podáním žaloby zahájeno v této příčině správní řízení, jehož výsledek bude pro strany závazným. Bylo proto již pro uvarování se možného rozporu mezi výsledkem správního řízení a rozhodnutím sporu vhodným a účelným, by soudní řízení bylo až do právoplatného ukončení správního řízení podle § 190 prvý odstavec c. ř. s. přerušeno, a mělo se to tedy státi. Ano se tak nestalo trpí řízení vadou v § 503 čís. 2 c. ř. s. uvedenou a bylo rozhodnouti ve smyslu § 510 prvý odstavec třetí věta c. ř. s.

Citace:

č. 7787. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 277-278.