Čís. 8137.

K povolení prozatímního opatření podle § 379 ex. ř. jest mimo jiné třeba, by vydobytí nároku navrhovatele bylo ohroženo subjektivním chováním odpůrce, činícím jeho majetek pro navrhovatele nepřístupnějším. Nestačí, že pohledávku bude snad třeba vymáhati ve Francii.

(Rozh. ze dne 14. června 1928, R II 187/28.)
Ku zajištění peněžité pohledávky povolil soud prvé stolice prozatímní opatření, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Podle § 379 druhý odstavec ex. ř. lze povoliti prozatímní opatření jenom tehdy, osvědčil-li navrhovatel ohrožení svého nároku ve smyslu subjektivním, totiž že jest pravděpodobno, že dlužník podnikne úmyslné jednání, směřující k tomu, by bylo zmařeno věřitelovo uspokojení. V případě, o nějž jde, však navrhovatel takovéto jednání odpůrcovo ani netvrdí, nýbrž odůvodňuje svůj návrh pouze tím, že odpůrce má své stálé bydliště ve Francii a v tuzemsku, že nemá majetku kromě pohledávky, o jejíž zabavení se žádá. Tato okolnost však o sobě nedostačuje k osvědčení subjektivního ohrožení, jež požaduje § 379 ex. ř. Okolnost tato by dostačovala podle § 381 ex. ř. k povolení prozatímního opatření ku zajištění jiných nároků než peněžitých, avšak pro pohledávky peněžité zákon takovéhoto výjimečného ustanovení nemá. Ježto tu tedy není této zákonné podmínky, nelze povoliti prozatímní opatření.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacimu rekursu. Důvody:
Napadené usnesení zdůrazňuje správně a ve shodě s ustálenou judi katurou nejvyššího soudu, že ku povolení prozatímního opatření podle § 379 ex. ř. jest mimo jiné třeba, by vydobytí nároku navrhovatele bylo ohroženo subjektivním chováním odpůrce, činícím jeho majetek pro navrhovatele nepřístupnějším. Stěžovatel mylně spatřuje takové chování odpůrkyně v tom, že tato popírá svůj osobní závazek z ujednaného obchodu, namítajíc, že obchod neuzavřel její zástupce jménem jejím a pro ni, nýbrž pro sebe, neboť touto námitkou není ještě nikterak osvědčeno že odpůrkyně se svým majetkem nakládá tak, že se stává pro uspokojení nároků navrhovatelů nepřístupnějším, než kdyby námitky této nevznesla. Okolnost, že pohledávku bude snad navrhovatelům vymáhati ve Francii (srov. úmluvu mezi Československem a Francií čís. 46 z roku 1926 sb. z. a n.) o sobě nedoličuje subjektivní chování odpůrkyně, shora vytčené, jež se vyžaduje pro povolení prozatímního opatření k zajištění peněžité pohledávky podle § 379 čís. 3 c. ř. s.

Citace:

č. 8137. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 901-902.