Čís. 8096.

Předpokladem závazku k náhradě škody podle § 1309 obč. zák. jest vina opomenutím povinného opatrování. Pokud nezanedbali rodiče po vinné opatrování dětí (ve stáří 8 a 9 let).
(Rozh. ze dne 1. června 1928, Rv I 1412/27.)
Žalobce byl povalen sáňkujícími dětmi a těžce poraněn. Žalobní nárok proti otcům dětí neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nesprávné právní posouzení věci vidí dovolání v tom, že odvolací soud nedospěl k závěru, že žalovaní Edvard K. a Josef K. zanedbali zákonnou povinnost k dozoru na své nedospělé děti. V § 1309 obč. zák. předepsáno, že mimo případ § 1308 obč. zák. přísluší poškozenému náhrada od osob, jimž jest přičísti škodu proto, že zanedbaly dozor svěřený jim na osoby uvedené v § 1308 obč. zák. Předpokladem závazku k náhradě škody jest vina kotvící v opomenutí povinného opatrování a nutno proto uvažovati, zda se žalovaní v souzeném případě takového zavinění dopustili. Nižšími soudy bylo zjištěno, že oba žalovaní svým hochům (ve stáří 8 a 9 let) výslovně zakázali sáňkovati, poněvadž bylo náledí, že Josef K. svému hochovi Richardovi přikázal, by přinesl mléko a pak zůstal doma a že jeho čtrnáctiletý bratr měl přikázáno, by dal na něho pozor. Nelze pochybovati, že u hochů starších sedmi let není třeba stálého a bezprostředního dozoru, jehož u dětí (do sedmi let) jest nezbytně třeba, any chodí již do školy, tudíž jsou alespoň tak vyspělí, by mohli poznati, zda jim hrozí nebezpečí nebo zda z jich chování hrozí jinému škoda, to tím spíše, ano není žalobcem ani tvrzeno, že byli duševně zaostalí tak, že by byli na stejném stupni zodpovědnosti za své činy jako děti. Pouhý zákaz hochům, že nesmí sáňkovati, bylo zajisté dostatečným opatřením se strany žalovaných, ani otcové líčí své hochy jako hochy poslušné, což se žalobcovu tvrzení nepříčí, a jest tudíž tuto skutečnost pokládati za doznanou, ježto nebyly uvedeny okol- — Čís. 8097 —
803
nosti prokazující opak tohoto přednesu. Nelze opomenutí dohledu spatřovati v tom, že otec Edvarda K-a byl doma a nestaral se o to, co hoch na ulici dělá, vždyť tento žalovaný dle svého, žalobcem nepopřeného a jeho tvrzení se neprotivícího přednesu v den úrazu musil ošetřovati nemocného koně svého zaměstnavatele, tedy byl ve svém povolání a, kdyby i bylo třeba přísného a stálého dozoru, nebylo by možno tomuto žalovanému proto opomenutí povinného dohledu vytýkati. Pokud dovolatel tvrdí, že si hoch Edvarda K. vzal sáňky s půdy, jest to novotou, jež se mimo to i přednesům stran a tudíž i spisům příčí a na niž nelze vzíti zřetel. Co se týče žalovaného Josefa K-a, jest nesporno, že v den úrazu odešel po práci do H. se svou manželkou, jež měla tam obstarali nákupy. Leč ani v tom nelze shledati zanedbání povinné péče v dozoru na Richarda K-a, vždyť měl na něho dozírati jeho starší, čtrnáctiletý bratr, a nemůže se žádati, aby rodičové své soukromé záležitosti zanedbali jen proto, by svého 9letého hocha nespustili s očí přes to, že podle výše uvedeného nebylo к tomu nejmenší příčiny. Ani v tom, že žalovaný před svým odchodem z domu neučinil opatření, by zabránil provedení hochova úmyslu sáňkovati, nelze při poslušném jinak hochu spatřovali zavinění, vždyť ani on ani žalovaný Edvard K. neměli vůbec příčiny předpokládali, tím méně předvídati, že jejich hoši budou sáňkovati a tím jiné ohrožovali. Dovolávati se ustanovení § 1313 a) obč. zák. není na místě, jelikož tohoto ustanovení nelze použiti na tento případ, kde by šlo v nejhorším případě o zanedbání povinné péče ze zákona plynoucí a nikoliv plnění, k němuž se žalovaní jinému zavázali — a totéž platí o dovolávaném §§ 1301 a 1315 obč. zák. Rovněž není na místě dovolávání se rozhodnutí čís. sb. 5656 založeného na zcela jiném skutkovém a právním základě.

Citace:

Čís. 8096. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 830-831.