Čís. 7823.

Soudu rozhodujícímu o povolení odkladu exekuce na základě žaloby o nepřípustnost exekuce musí stačiti, že žaloba jest žalobou způsobu uvedeného v § 42 čís. 5 ex. Žadatel za odklad exekuce není povinen
Civilní rozhodnutí 10 21 tvrditi a osvědčiti nebezpečí újmy z provedení exekuce. Lhostejno, zda navrhovatel odkladu exekuce jest povinným.
(Rozh. ze dne 1. března 1928, R I 118/28).
Návrhu dlužníka, by byl povolen odklad exekuce, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Odklad exekuce může býti povolen jen z důvodů v § 42 ex. ř. výčetmo uvedených, k nimž také patří tuto uplatňovaný důvod, že byla vznesena žaloba podle § 37 ex. ř. Žaloba ta jest sice vznesena jako žaloba podle § 37 ex. ř. a žádá se v ní o zjištění nepřípustnosti exekuce, ale z obsahu žaloby jest patrno, že právo, žalobkyní tvrzené, není právem, jež předpokládá § 37 ex ř., které by bylo způsobilé, by učinilo exekuci nepřípustnou, a jež by mohlo býti důvodem k odložení exekuce. V tomto případě jde totiž o nucené vyklizení tedy o exekuci ku vymožení jednání podle § 346 ex. ř. a násl. Nejde tedy o předmět, jaký předpokládá § 37 ex. ř. Tím nijak rekursní soud nepředbíhá rozhodnutí sporu, neboť jde pouze o zjištění, zda se jedná o žalobu podle § 37 ex. ř., neboť návrh na odložení je pouze tehdy odůvodněn, jedná-li se o takovou žalobu. V tomto směru rozhodl již nejvyšší soud ve sb. n. s. čís. 919 a 1717. Předpokladem a podmínkou odkladu exekuce jest kromě toho podle § 44 ex. ř. dále, že dlužník musí aspoň tvrditi, že jest tu nebezpečí. Žalobkyně nejen že však nebezpečí takové netvrdí, nýbrž není v exekuční věci stranou, nýbrž další osobou, mimo exekuci nemůže jí tedy nebezpečí majetkové újmy nenahraditelné nebo těžce napravitelné vzejíti, provede-li se exekuce ta proti povinné straně.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávnění. Podle § 42 čís. 5 ex. ř. jest důvodem k odkladu exekuce nejen některá ze žalob vytčených v §§ 35, 36 a 37 ex. ř., nýbrž i žaloba o nepřípustnost exekuce z jiných důvodů (§ 39 čís. 5 ex. ř.). Zdali žaloba domáhající se nepřípustnosti exekuce jest některou ze žalob v §§ 35, 36 a 37 ex. ř. uvedených či žalobou z jiných důvodů podle § 39 čís. 5 ex. ř., nelze posouditi a rozhodovati při povolování odkladu, tedy předem a mimo spor a nutno ponechati soudu procesnímu. Soudu exekučnímu: a rekursnímu rozhodujícímu o povolení odkladu na základě žaloby o nepřípustnost exekuce musí stačiti, že podaná žaloba jest žalobou způsobu v § 42 č. 5 ex. ř. uvedeného (sb. n. s. čís. 5425). O žalobě Marie B-ové o nepřípustnost exekuce, o níž se opírá žádost za odložení exekuce, nelze předem, jak učinil rekursní soud v napadeném usnesení, říci, že jest to žaloba výlučně podle § 37 ex. ř. a nikoli žaloba o nepřípustnost exekuce z jiných důvodů podle § 39 čís. 5 ex. ř. (srovnej sb. n. s. čís. 5187, 7033), a proto z důvodu, že jde o žalobu podle § 37 ex. ř., tato však, ježto se jedná o nepřípustnost exekuce vyklizením, že jest nepřípustnou (sb. n. s. čís. 324, 1717), návrh dovolací rekurentky na odklad exekuce zamítnouti nelze. Žaloba Marie B-ové jest žalobou způsobu uvedeného v § 42 čís. 5 ex. ř. a po této stránce nebylo závady proti povolení žádaného odkladu exekuce. Rekursnímu soudu nelze také přisvědčiti, když odepřel, povoliti žádaný odklad exekuce z důvodu, že žalobkyně, žádajíc za odklad, netvrdila, že provedením exekuce hrozí nebezpečí nenahraditelné nebo těžko napravitelné majetkové újmy (§ 44 ex. ř.) a že ostatně navrhovatelce odkladu žádná újma ani nehrozí, ježto není v zahájené exekuci povinnou stranou. Zákon v § 44 ex. ř. neukládá žadateli za odklad, by tvrdil nebo osvědčil nebezpečí újmy z provedení exekuce, nýbrž stanoví jen negativně, že se odklad exekuce nemá povolovati, když ze započetí nebo z pokračování v exekuci nehrozí tomu, kdo za odklad žádá, nenahraditelná nebo těžko napravitelná majetková újma. Jest na soudě, by uváživ okolnosti, posoudil, zdali v dotyčném případě nebezpečí takové újmy hrozí (sb. n. s. čís. 1760, 3488, 4038). Nezáleží ani na tom, zdali navrhovatelka odkladu jest v exekuci stranou povinnou, neboť zákon (§ 44 ex. ř.) mluví o újmě toho, kdo za odklad žádá, a nikoli o újmě povinného. Že by Marii B-ové, žádající za odklad, z jejího vyklizení z bytu, o něž v zahájené exekuci jde, za trvajících bytových poměrů, újma uvedená v 44 ex. ř., to jest nenahraditelná nebo těžko napravitelná, nehrozila, nelze tvrditi. Důvody, pro které rekursní soud odepřel povoliti odklad exekuce, podle toho, co tuto uvedeno, neobstojí a, ježto jinak podle spisů není překážek, by nebyl odklad povolen, bylo dovolacímu rekursu vyhověti a se usnésti, jak se stalo.

Citace:

č. 7823. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 349-351.