Čís. 7995.

Vládní nařízení ze dne 8. října 1926, čís. 189 sb. z. a n. o semílání žita.
Ustoupení od smlouvy ve smyslu vládního nařízení čís. 189/1926 jest prohlásiti ihned, nejpozději jak se k tomu udá příležitosti.
(Rozh. ze dne 21. dubna 1928, Rv I 1370/27.)
Žalobě o dodání deseti pytlů jednomleté mouky procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolání nelze odepříti oprávnění. Podle souhlasných údajů obou stran prodal žalovaný žalobci 28. srpna 1926 10 pytlů žitné mouky 0I za tržní cenu platnou v den prodeje na pražské plodinové burse s dodáním do Trnovan. Podle zjištění procesního soudu prvé stolice, která v odvolání napadena nebyla, bylo ujednáno, že mouku jest dodati do osmi dnů a zaplatiti do Čtrnácti dnů po přijetí, při čemž měl býti dovolatel oprávněn sraziti si 80 Kč, příslušejících mu z dřívější dodávky. Žalovaný mouku v ujednané lhůtě nedodal. Mezitím vydáno bylo vládní nařízení ze dne 8. října 1926 čís. 189 sb. z. a n., které ustanovilo, že žito musí býti semíláno na jednotný typ mouky (jednomletou mouku). Dříve sjednané dodávkové smlouvy na jiné druhy žitné mouky jest splniti výhradně v jednomleté mouce, neustoupí-li jedna nebo druhá strana od smlouvy. Vyrovnání cenových rozdílů přenecháno dohodě stran. Nedojde-li k ní, rozhodnou soudy pořadem práva. Žaloba podaná 15. října 1926 směla by proto zníti toliko na dodání 10 pytlů mouky jednomleté a nikoliv žitné mouky 0I. Tomuto stanovisku přizpů-
Civilní rozhodnutí X. 40 — Čís. 7996 —
626
sobil se však dovolatel zrněnou žalobního žádání při roku dne 23. března 1927, které nižšími soudy bylo připuštěno a jest proto položiti za základ rozhodování toto změněné žalobní žádání na dodání 10 pytlů mouky jednomleté. Odvolací soud zamítl tuto žalobní žádost jako neodůvodněnou, poněvadž žalovaný dopisem ze dne 26. listopadu 1926 prohlásil, že od smlouvy ustupuje. Tomuto názoru nelze však přisvědčiti, poněvadž žalovaný v této době nebyl· již oprávněn od smlouvy ustoupiti. V řečeném vládním nařízení není sice pro ustoupení od smlouvy určena lhůta. Nemůže však býti pochybností, že toto ustoupení prohlásiti jest ihned, nejpozději jak se k tomu udá příležitost, poněvadž by jinak byla umožněna nekalá spekulace ke škodě druhé strany, což nemohlo býti úmyslem vládního nařízení. Žaloba byla doručena žalovanému 20. října 1926 a musil by býval žalovaný ihned prohlásí ti, že ustupuje od smlouvy. Toho však neučinil a namítal toliko při ústním jednání 19. listopadu 1926, že žitnou mouku 0I nemůže již dodati, nýbrž toliko mouku jednomletou a že bylo smluveno, že mouku jest zaplatiti při dodání. Z toho musilo býti bezpochybně vyvozováno, že nechce použiti práva к ustoupení od smlouvy. Prohlásil pak ustoupení od smlouvy teprve dne 26. listopadu 1926. Nehledě k tomu, že takovýto postup odporuje zásadě poctivosti v obchodování, nelze toto prohlášení o ustoupení považovati za právně platné, poněvadž se nestalo ihned. Tím, že žalobní žádost zněla původně na dodání žitné mouky 0I, nebylo žalovanému nikterak zabráněno, by neprohlásil ustoupení od smlouvy ihned, a byl by býval musil tak učiniti, neboť musil věděti, že dovolatel chce uplatňovali práva z této smlouvy. Z toho, že dovolatel neodpověděl na prohlášení žalovaného o ustoupení ze dne 26. listopadu 1926, může býti tím méně usuzováno na jeho souhlas s ustoupením, ana právní rozepře byla již v běhu. Dovolání musilo býti proto vyhověno a žalovaný odsouzen k dodání deseti pytlů jednomleté mouky. Kupní cenu jest zaplatiti do čtrnácti dnů po dodání, o cenovém rozdílu jest se stranám dohodnouti podle § 6 (4) vl. nař., pokud se týče jest její určení přenechati sporu.

Citace:

Čís. 7995. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 653-654.