Čís. 8117.


Předpis § 95 j. n. má na mysli jen žaloby obligační, které, byvše spojeny podle § 91 j. n. se žalobami věcnými uvedenými v § 81 j. n., sledují co do předmětné příslušnosti sudiště žalob věcných.
(Rozh. ze dne 8. června 1928, R I 404/28.) Žalobou, podanou u okresního soudu, domáhala se žalobkyně na osobní a hypotekární dlužnici zaplacení pohledávky větší než 5000 Kč »pod exekucí na hypotéku«. Cena zástavy převyšovala 5000 Kč. Námitku věcné nepříslušnosti soud prvé stolice zamítl, rekursní soud námitce vyhověl a žalobu odmítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
První soud a s ním žalobkyně řídí se v otázce věcné příslušnosti dovolaného soudu judikátem bývalého nejvyššího soudu ve Vídni čís. 1156 Gl. U. n. ř. (čís. 260 úř. sb.), s nímž čsl. nejvyšší soud nesouhlasil již v rozhodnutí čís. 2865 sb. n. s. a nesouhlasí ani v tomto případě. Předpis § 95 j. n. nutno vyložiti v souvislostí a v souladu s předpisy §§ 91 a 81 j. n., neboť § 95 j. n. odkazuje na žaloby zmíněné v § 91 a tento zase na soud příslušný podle § 81 j. n. Základem pro řešeni sporné otázky jest tu tedy § 81 j. n., který obsahuje předpisy pro místní příslušnost a to výlučnou pro žaloby z věcného práva k nemovitému statku (věcné žaloby), tedy, pokud jde o souzený případ, pro žaloby hypotekární t. j. pro žaloby, směřující pouze k realisaci zástavního práva a domáhající se toho, by žalovaný trpěl uspokojení žalobcovo ze zástavy (§§ 461 a 464 obč. zák.). Předmětná příslušnost pro takové věcné žaloby není v § 81 j. n. upravena a řídí se zpravidla (výjimky jsou v § 49 čís. 3) a 4 j. n. hodnotou předmětu rozepře, tedy, pokud jde o hypotekární žalobu, výší pohledávky nebo nižší hodnotou zástavy (§ 57 j. n.), podle níž se určí, zda jest žalobu podati u okresního, či u sborového soudu (§§ 49 a 50 j. n.). Od žaloby hypotekární nutno rozeznávati žalobu o zaplacení zástavně zajištěné pohledávky, která se neopírá o právo zástavní, nýbrž o obligační poměr mezi žalobcem a žalovaným a která by zásadně náležela před obecné sudiště žalovaného. Předpis § 91 j. n. rozšiřuje reální sudiště § 81 j. n. také na určité obligační žaloby, zejména na žalobu o zaplacení hypotekární pohledávky, byla-li taková žaloba spojena se zástavní žalobou a směřují-li oba nároky proti témuž žalovanému. Takové spojení připouští zákon z důvodů účelnosti, by vlastník hypotéky, je-li zároveň osobním dlužníkem, nemusil býti žalován dvakrát, jednak žalobou hypotekární u soudu rei sitae, jednak žalobou o placení u soudu obecného. Pro obligační žalobu jest toto forum jen sudištěm na výběr daným, t. j. zákon ponechává žalobci, zda posléz uvedenou žalobu chce spojiti v jedno se žalobou hypotekární a podati ji u soudu reálního, či zda ji podá zvlášť zpravidla u soudu obecného. Z toho, co uvedeno, jest zjevno, že spojením žaloby o placení se žalobou zástavní nijak se nezmění výlučné sudiště podle § 81 j. n. ani co do místní, ani co do věcné příslušnosti a že v té příčině musí se žaloba o placení říditi žalobou hypotekární. Protože však by se mohlo státi, že by pro obligační žalobu byl podle všeobecných předpisů o předmětné příslušnosti příslušným soud jiného druhu nebo jiné pravomoci než ten, který je výlučně příslušným pro věcnou žalobu, ustanovuje § 95 j. n., že soud reální jest pro žalobu o placení i tehdy příslušný, kdyby jinak buď podle výše nebo podle povahy pohledávky tato žaloba před reální soud nenáležela. Hlavní omyl stěžovatelky a zastánců opačného mínění záleží v tom, že se domnívají, že § 95 j. n. má na mysli nejen obligační žaloby zmíněné v § 91 j. n., nýbrž také žaloby věcné, zmíněné v § 81 j. n. a že připouští změnu předmětné příslušnosti také pro věcné žaloby, čemuž tak není. Jde to na jevo nejen z doslovu § 95 j. n., nýbrž i z úvahy, že nelze pochopiti, proč by se stal na př. okresní soud při spojení obou žalob předmětně příslušným, ačkoliv by bez tohoto spojení nebyl předmětně příslušným ani pro tu, ani pro onu žalobu. Tvrzení dovolacího rekursu, že by pak poslední věta § 95 j. n. neměla smyslu, ano že by byla protismyslná, není správné, neboť — aby byly uvedeny jen dva příklady — jest možno, že hypotekární žaloba bude náležeti podle hodnoty zástavy (§ 57 j. n.) před okresní soud a že se s ní spojí žaloba o zaplacení hypotekární pohledávky vyšší než 5000 Kč, která by o sobě náležela před sborový soud, nebo že hypotekární žaloba náleží podle výše zajištěné pohledávky a ceny zástavy před sborový soud s obecnou pravomocí a že se s ní spojí žaloba o zaplacení obchodní pohledávky, která by o sobě náležela před obchodní soud. Jest tedy právní posouzení rekursního soudu, který odmítl žalobu pro věcnou nepříslušnost dovolaného okresního soudu, úplně správné. Za tohoto stavu věci netřeba již zkoumati otázku, zdali doložka žalobního návrhu »pod exekucí na hypotéku« činí tuto žalobu žalobou hypotekární, což rekursní soud v souhlasu se zdejším rozhodnutím čís. 2279 sb. n. s. rozhodl záporně.
Citace:
č. 8117. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 863-865.