Čís. 8086.Každá dědická přihláška vyhovující předepsané formě musí býti přijata na soud a vzata k pozůstalostním spisům, aniž přísluší soudu zkoumati, zda v tom kterém případě bude přihlásivší se dědic snad vyloučen, ježto jest tu bližší linie.(Rozh. ze dne 31. května 1928, R I 387/28.)Pozůstalostní soud nepřijal na soud dědickou přihlášku Marie Š-ové, rekursní soud dědickou přihlášku na soud přijal. Důvody: První soud nepřijal dědickou přihlášku Marie Š-ové k pozůstalosti Marie M-ové ze zákona s výhradou inventáře proto, že podle § 736 obč. zák. jí nepřísluší dědické právo, uváží-li se, že nejde ani o sourozence ani o potomka sourozence zůstavitelky. Jest sice správným, že stěžovatelka Marie Š-ová není ani sourozencem zůstavitelky ani potomkem některého sourozence zůstavitelky, neboť podle skutkových údajů přihlášky a předloženého křestního listu jest potomkem sourozence otce zůstavitelky Matěje P-а, totiž Františka P-а a náleží tedy do třetí třídy dědiců ze zákona po zůstavitelce Marii M-ové. Než tím není řečeno, že jí dědické právo po zákonu vůbec nepřísluší, naopak toto právo jí přísluší podle § 536 obč. zák., jakmile zůstavitelka zemřela a ona ji přežila, čemuž nasvědčuje i nadpis zákonní dědicové v čele § 730 obč. zák., ovšem jest podmínkou, že tu nebude zákonných dědiců první nebo druhé třídy (§ 737 obč. zák.). Jelikož nikdo nesmí dědictví svémocně vzíti v držení (§ 797 obč. zák.), jest především věcí pozůstalostního soudu, by vzal pozůstalost ve svou péči, by uplatňované dědické nároky zkoumal a po splnění zákonných předpokladů právní držbu pozůstalosti onomu nárok činícímu odevzdal, jehož uzná za oprávněna. Aby se tak mohlo státi, jest nutným ve smyslu § 799 obč. zák., by ten, kdo chce dědictví vzíti v držbu, soudu prokázal právní důvod, zda mu — Čís. 8087 —785dědictví připadá podle posledního pořízení podle platné smlouvy dědické či podle zákona, a výslovně se vyjádřil, že dědictví přijímá, což se děje dědickou přihláškou, jejíž formu ustanovuje § 800 a násl. obč. zák. a § 121 a 122 nesp. říz. Jak se má soud zachovati к dědickým přihláškám, které svou formou vyhovují předpisu zákona, ustanovuje § 122 nesp. říz. Podle tohoto ustanovení má každá dědická přihláška vyhotovená v předepsaná formě od soudu býti přijata a ku pozůstalostním spisům vzata, soudu nepřísluší zkoumati, zda v konkrétním případě bude snad přihlásivší se dědic vyloučen, poněvadž jest tu linie bližší, vždyť tento dědic může dědické právo bližšího dědice bráti ve smyslu § 125 a 126 nesp. říz. v odpor ať již pro dědickou nezpůsobilost, ať již pro vzdání se dědictví a pod. a právo to by odmítnutím přihlášky bylo dědici odňato; pozůstalostní soud musí dědickou přihlášku přijati, vždyť domnělý dědic může svůj nárok za projednání pozůstalosti jenom přihláškou dědickou uplatniti, žalovati může teprve, když jej soud pozůstalostní na pořad práva poukázal; pozůstalostní soud může odmítnouti přijetí přihlášky dědické jenom pro formální vady, nikoliv však pro materielní vady na př. přihlásivší se není pravým dědicem. K odmítnutí přihlášky stěžovatelky nebylo důvodu, ježto bližší zákonný dědic Josef P., jenž jest zároveň testamentárním dědicem nemůže proti ustanovení § 806 obč. zák. přihlásiti se k pozůstalosti ze zákona a tím zmařiti projev poslední vůle. Když tedy stěžovatelka v dědické přihlášce uvedla, ze kterého důvodu se k pozůstalosti přihlašuje, uvedla také, zda výminečně či bezvýminečně, předložila na doklad svého poměru příbuzenského křestní list, dědickou přihlášku vlastnoručně podepsala, takže tato měla všechny náležitosti formální zákonem předepsané, neměl soud pozůstalostní přihlášku odmítnouti a, učinil-li tak, odporuje toto usnesení zákonu, takže stížnost do něho jest odůvodněnou, bylo jí proto vyhověno a usnesení soudu první stolice změněno tím, že vyhláška Marie Š-ové byla na soud přijata.Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, poukázav k důvodům rekursního soudu.