Čís. 7736.

Příslušnost soudu podle § 88, prvý odstavec, j. n. Stačí, že se žaluje o splnění smlouvy u soudu místa, kde podle tvrzené úmluvy stran měla býti smlouva splněna žalovaným. Nevyžaduje se písemné úmluvy, nýbrž jen písemný důkaz úmluvy učiněné třebas i ústně. Soud, uvažuje při vyřízení žádosti o exekuci o podmínce § 80 čís. 1 ex. ř., nesmí se spokojiti s pouhým tvrzením, že došlo mezi stranami k úmluvě podle § 88, prvý odstavec, j. n., nýbrž, nebyl-li písemný důkaz vyžadovaný poslední větou prvého odstavce § 88 j. n. podán ve sporu, musí míti důkaz ten před sebou. Stačí, předložil-li vymáhající věřitel s návrhem na exekuci příkazní list, obsahující doložku o místě plnění.
(Rozh. ze dne 28. ledna 1928, R I 6/28.)
Soud prvé stolice povolil exekuci na základě rozsudku pruského úředního soudu ve Frankfurtě nad Mohanem. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody. Podle § 80 prvý odstavec ex. ř. vyžadúje rozhodnutí o exekučním návrhu zakládajícím se na cizozemském nálezu, by právní věc mohla býti zahájena v cizozemí podle norem o příslušnosti v tuzemsku platících. Na rozdíl od ustanovení § 38 německého civilního řádu soudního, jurisdikční právo zde platící stanoví, že nepostačí k odůvodnění příslušnosti soudu o sobě nepříslušného již výslovná úmluva stran, nýbrž vyžaduje v § 104 j. n., by tato úmluva byla procesnímu soudu prokázána listinně již v žalobě. V tomto případě neobsahuje rozsudek pro zmeškání pruského úředního soudu ve Frankfurtě n. M. ze dne 21. prosince 1926 tvořící exekuční titul údajů o důvodu příslušnosti a pouze ze žaloby předložené teprve v rekursním řízení jest seznati, že »byl smluven jako místo plnění Frankfurt n. M.«, jak vychází také na jevo z listu příkazního připojeného k exekučnímu návrhu, že »splništěm jest Frankfurt n. M.«. Jelikož v žalobě, která jest základem rozsudku pro zmeškání cizozemského soudu, bylo pouze uvedeno, že »Frankfurt n. M. byl smluven jako místo splnění«, aniž byla podle předpisu §§ 88 a 104 j. n. připojena písemná úmluva o tomto splništi, kterážto úmluva musí obsahovati také doložku, že určením místa plnění jest odůvodněno také oprávnění ke vznesení žaloby v tomto místě, a jiný důvod pro příslušnost dovolaného cizozemského soudu vymáhající stranou nebyl uplatňován, nebylo exekučnímu návrhu pro nedostatek hořejších zákonných požadavků vyhověti, zvláště když na list příkazní teprve dodatečně s exekučním návrhem předložený nemůže býti vzat zřetel.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud posoudil věc mylně podle § 104 j. n., kdežto příslušnost soudu bylo posouditi jedině podle § 88 prvý odstavec j. n. Předpis ten nevyžaduje písemné úmluvy, nýbrž jen písemného důkazu úmluvy učiněné třebas i ústně, tím méně vyžaduje, by již k žalobě připojena byla písemná úmluva obsahující doložku o oprávnění k podání žaloby na smluvený soud. Stačí, že žaluje se na splnění smlouvy u soudu místa, kde podle tvrzené úmluvy stran měla býti smlouva splněna žalovaným. V poslední větě § 88 prvý odstavec j. n. vyžaduje se jen listinný důkaz smlouvy, ovšem jen pro případ, že by žalovaný popřel příslušnost soudu, ne pro případ, že se žalovaný nedostaví к jednání, neboť potom platí předpis § 396 c. ř. s. Soud, uvažující při vyřízení žádosti za exekuci o podmínce § 80 čís. 1 ex. ř., nesmí se ovšem spokojiti s pouhým tvrzením, že došlo mezi stranami k úmluvě podle § 88 prvý odstavec j. n., nýbrž, nebyl-li písemný důkaz vyžadovaný poslední větou prvého odstavce § 88 j. n. podán ve sporu, musí míti důkaz ten před sebou. Požadavku tomu vyhověla vymáhající strana, předloživši s návrhem na exekuci příkazní list, obsahující doložku o místě plnění. Jde sice o dva lístky, z nichž teprve na druhém je jméno žalovaného ve formě podpisu, ale pro soud povolující exekuci nemohlo býti pochybnosti o tom, že list podepsaný stranou obsahoval ustanovení listu prvého a že oba předložené, nyní slepené lístky je pokládati za celek, tudíž za dostatečný důkaz listinný podle § 88 j. n. K dalším skutečnostem, na něž poukazuje povinná strana v rekursu proti usnesení soudu prvé stolice, nelze přihlédnouti, ježto rekursní řízení musí se omeziti na přezkum formálních náležitostí. O tom bude možno rozhodnouti teprve po projednání odporu zároveň podaného. Rekursní soud upozornil i na to, že žaloba, v níž se poukazuje na ujednání místa plnění, nebyla přiložena k návrhu exekučnímu, nýbrž byla předložena teprve v rekursním řízení. Ani tato skutečnost není dostatečným důvodem к zamítnutí žádosti, neboť postačil příkazní list, z něhož soud, povolující exekuci, poznal, že rozsudek byl vydán na základě žaloby podané u soudu místa plnění, nehledě k tomu, že proň mohl býti závazný jen písemný doklad zmíněné úmluvy, a ne pouhé tvrzení žaloby.

Citace:

č. 7736. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 162-163.