Čís. 7804.

Kolektivní smlouva jeví účinky jak ve příčině zaměstnavatelů tak ve příčině zaměstnanců, kteří jsou členy organisací ujednavších smlouvu v době, kdy se uzavírá smlouva individuelní. Uzavřel-li zaměstnanec v době, kdy již nebyl členem organisace, se zaměstnavatelem individuelní smlouvu a prohlásil k zaměstnavateli, že jest členem organisace, naznačil tím, že pro něho platí předpisy kolektivní smlouvy ujednané organisací.
Stačí, že kolektivní smlouva byla v pracovně vyvěšena.
(Rozh. ze dne 23. února 1928, Rv I 1063/27.)
Žalobce, truhlářský dělník, domáhal se na žalovaném, truhlářském mistru v Děčíně, mzdy za čtrnáctidenní výpovědní lhůtu, ježto byl dne 16. října 1926 propuštěn, aniž dodržena čtrnáctidenní výpovědní lhůta. Žalovaný namítl, že pro žalobce platí ustanovení kolektivní smlouvy, podle něhož může býti pracovní poměr zrušen každou smluvní stranou kdykoliv bez předchozí výpovědi. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu. — Čís. 7804 —
284
Důvody:
Ve sporu jest řešiti otázku, zda pro žalobce platí ustanovení kolektivní smlouvy ze dne 8. května 1920, ujednané mezi sdružením zaměstnavatelů v živnostech na zpracování dřeva v severozápadních Čechách sídlem v Teplicích na straně jedné a mezi svazem dřevodělníků, soustružníků a podobných povolání sídlem v Liberci i Svazem českých dřevodělníků v Praze na straně druhé, jmenovitě ustanovení bodu 14 této smlouvy, podle něhož může pracovní poměr každou smluvní stranou kdykoli bez předchozí výpovědi býti zrušen. Soud odvolací zodpověděl tuto otázku záporně, v čemž mu však nelze přisvědčiti. Ani v nauce ani v soudnictví není o tom sporu, že kolektivní smlouva jeví účinky jak ve příčině zaměstnavatelů tak ve příčině zaměstnanců, kteří jsou členy organisací smlouvu ujednavších v době, kdy se smlouva individuální uzavírá. V souzeném případě je jisto, že žalobce byl členem svazu dřevodělníků a že byl odhlášen v dubnu 1926. To plyne z potvrzení místního odboru svazu ve Warnsdorfu ze dne 22. ledna 1927, jež žalobce sám při svém výslechu jako strana předložil. Nebyl tedy žalobce v době ujednání své individuální smlouvy se stranou žalovanou, k němuž došlo počátkem srpna 1926, již členem svazu dřevodělníků. V nauce vyskytuje se ovšem také názor, že členové organisací jsou předpisy kolektivní smlouvy vázáni po celou dobu její účinnosti i tehdy, když z organisace po ujednání kolektivní smlouvy vystoupí, kterýžto názor se odůvodňuje tím, že by jinak byla podporována snaha porušovati věrnost ke smlouvě kolektivní, leč v souzeném případě nebude nutno k tomuto názoru zaujati určité stanovisko, ježto lze dospěti k cíli postupem jiným. Byl-li žalobce do dubna 1926 členem svazu dřevodělníků, nelze pochybovali o tom, že mu byl znám obsah kolektivní smlouvy, která platí již od roku 1920, když v srpnu 1926 uzavíral svou individuální smlouvu s Františkem J-em jako zástupcem žalovaného. Podle zjištění soudu odvolacího prohlásil žalobce při této příležitosti k Františku J-ovi, že náleží ke svazu dřevodělníků. Toto prohlášení při uzavírání smlouvy nelze vykládati jinak, než že žalobce tím naznačil, že pro něho platí předpisy kolektivní smlouvy tímto svazem ujednané. Tím podrobil se žalobce mlčky (§ 863 obč. zák.) těmto předpisům a nezáleží na tom, že žalobce tehdy členem svazu dřevodělníků již nebyl. Po tomto prohlášení neměl František J. důvodné příčiny odkazovati žalobce výslovně na kolektivní smlouvu, ježto mohl předpokládati, že žalobce její obsah zná a pro sebe za závazný považuje. Ostatně byla tato smlouva v provozovně žalovaného vyvěšena, čímž bylo předpisu § 114 b) živn. ř. vyhověno. Při tom budiž poukázáno na to, že tímto předpisem, pojednávajícím o smlouvách kolektivních, je pouze nařízeno, by kolektivní smlouva byla v každé provozovně vyvěšena, kdežto předpis § 88 a) živn. ř. týkající se pracovních řádů vyžaduje způsobem velícím, že pracovní řád musí býti všem pomocným dělníkům při jejich nastoupení také oznámen. V souzeném případě nejde však o pracovní řád ve smyslu § 88 a) živn. ř., nýbrž o smlouvu kolektivní, kterou jest posuzovati podle § 114 b) živn. ř. Důsledkem toho, co uvedeno, nezáleží na tom, že František J., přijímaje žalobce do práce, neupozornil ho výslovně na kolektivní smlouvu, jmenovitě na její ustanovení bod 14, stačí, že kolektivní smlouva byla v provozovně žalovaného vyvěšena, že žalobci jako bývalému členu svazu dřevodělníků obsah její byl a musil býti znám a že se žalobce, jak již dovoženo, předpisům jejím mlčky podrobil. Jinaký výklad děje ve sporu zjištěného odporoval by předpisům § 863, druhý odstavec a § 914 obč. zák. Ježto tedy kolektivní smlouva ze dne 8. května 1920 platí i pro služební poměr mezi stranami a smlouvou touto byla zákonná výpovědní lhůta (§ 77 živn. ř.) vyloučena, nemá žalobní nárok právního základu, o který jej žalobce opírá (§ 84 živn. ř.). Zamítl-li tudíž prvý soud žalobu jako bezdůvodnou, učinil tak právem.

Citace:

č. 7804. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 311-313.