Čís. 7996.

Vyjímajíc případ druhé věty § 1168 obč. zák. nemůže se podnikatel z důvodu § 1168 obč. zák. domáhati náhrady škody, nýbrž má jedině nárok na smluvenou odměnu. I v případě druhého odstavce § 1168 obč. zák. může se podnikatel domáhati jedině zrušení smlouvy za podmínek tam vytčených a důsledkem toho jen smluvní odměny ve smyslu prvého odstavce § 1168 obč. zák.
(Rozh. ze dne 21. dubna 1928, Rv I 1476/27.)
Žalobce měl obstarati pro žalovanou firmu odvozí dříví z lesů na stanice. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalované náhrady škody, ježto prý žalovaná, neučinivši zavčas disposice, znemožnila pro- — Čís. 7996 —
627
vedení smlouvy a tím způsobila žalobci škodu. Procesní soud prvé stolice uznal částečně podle žaloby, odvolací soud k odvolání žalované napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Již podle všeobecných zásad o plnění (§ 904 obč. zák., čl. 326 obch. zák.) mohl žalobce důvodně očekávati dání disposic žalovanou: firmou bez prodlení. Proto též tvrzení odvolatelky, že byla oprávněna dáti disposice kdykoliv, není odůvodněno a příčí se zásadám poctivého obchodování. Ostatně i sama žalovaná ve skutečnosti hájila jinou zásadu, neboť již dopisem ze dne 22. července 1925 pokoušela se tvrditi prodlení žalobcovo v dovozu dříví a prohlašovala zásadu, že musí bezpodmínečně na tom trvati, by se s dovozem ihned započalo. Náhled odvolatelky jest jen potud správným, pokud uznává, že žalobce mohl použiti práva podle § 1168 druhý odstavec obč. zák. a že mohla fakticky až do konce dodatečné lhůty jí žalobcem udělené dáti disposice. Nelze však sdíleti další její vývody, že si žalobce nemůže čin i ti nároky na náhradu škody. § 1168 obč. zák. v prvém odstavci v prvé větě pojednává přesně o případu, kde nedojde k provedení díla. V druhé větě podle jejího doslovu pojednává o dalším případu, kde podnikatel při provádění díla jest zkrácen ztrátou času, ve kterémž případě mu (podnikateli) náleží přiměřené odškodnění. Tím spíše v souzeném případě, kde vinou žalované firmy, nynější odvolatelky, nejen že nedošlo k provedení díla, nýbrž žalobci (podnikateli) byla víceměsíčním prodlením žalované strany v dání disposice a v poskytnutí možnosti odvozu dříví z lesa způsobena skutečná škoda. Proto prvý soud správně posoudil věc po právní stránce, když s poukazem к tomu, že žalobce, jenž neuplatňuje nárok na úplatu, domáhá se pouze náhrady skutečné škody jemu žalovanou firmou způsobené tím, že následkem diferencí Františka P-а se žalovanou firmou zakázal prvější dovoz sporného dříví ze svých lesů, vyslovil povinnost žalované firmy k náhradě škody tím žalobci povstalé podle § 1295 obč. zák. Otázku, zda by snad žalobci ze skutečného provedení odvozu nekynul užitek, nelze směšovati s otázkou povinnosti k náhradě škody způsobené žalovanou firmou její prodlením v dání disposic žalobci k odvozu, kteroužto povinnost náhradní dlužno posuzovati podle všeobecných zásad o náhradě škody. § 1168 prvý odstavec první věta obč. zák. podle svého doslovu a ve srovnání s druhou větou upravuje nárok podnikatele, když k provedení díla v pravidelnou dobu, — tedy bez dalších komplikací, — nedojde; pakliže však dojde ještě k dalšímu zavinění objednatele jeho prodlením, kterým vzejde podnikateli další škoda, vzcházejí v tomto směru další samostatné nároky náhradní podle všeobecných zásad o náhradě škody (§ 1295 obč. zák., čl. 283 obch. zák.).
Nejvyšší soud zamítl zcela žalobu.
Důvody:
Oprávněn je dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s. Nižší soudy zdůraznily, že se žalobce nedomáhá smluveného platu náležejícího mu podle smlouvy ve smyslu prvého odstavce § 1168 obč. zák. ani ušlého
40* — Čís. 7996 —
628
zisku, nýbrž náhrady skutečné škody vzniklé mu výlohami příprav k splnění původního smluvního závazku. Jedině o tomto nároku bude uváženo v dovolacím řízení. I odvolací soud má za to, že žalobce má nárok na náhradu skutečné škody. Předpis § 1168 obč. zák. však vylučuje, by žalobce požadoval úspěšně náhradu této škody podle § 1295 obč. zák. Vyjímajíc druhou větu odstavce prvého téhož §, o který případ tu nejde, nemluví zákon v § 1168 o závazku a tím i o právu k náhradě škody, nýbrž vyhradil podnikateli jedině nárok na smluvenou odměnu, tudíž nárok na splnění. (Srovnej k tomu Krainz-Ehrenzweig, Schuldverhältnisse str. 449, a Bericht der Kommision für Justizgegenstände str. 243. k § 1155 obč. zák., jenž obsahuje podobné ustanovení). Názor Sedláčkův (Oblig. II. str. 147. 5.), na který poukazuje žalobce v dovolací odpovědi, týče se ušlého zisku, t. j. náhrady škody způsobené zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí na straně objednavatelově, kterýž nárok není uplatněn. I v případě druhého odstavce § 1168 může podnikatel domáhati se jedině zrušení smlouvy za podmínek tam vytčených, a důsledkem toho jen smluvní odměny ve smyslu prvého odstavce. Jde tu o zvláštní předpis pro tento smluvní poměr, neplatí tu obecný předpis §§ 918, 920 a 921 obč. zák., jež mají výslovná] ustanovení o náhradě škody (podobně na př. i předpis § 932 prvý odstavec poslední věta) a j. V případech § 1168, vyjímajíc případ druhé věty prvého odstavce, může podnikatel požadovati jen smluvenou odměnu zmenšenou o případné úspory neb o zisk způsobem tam blíže vytčeným, a nemůže se proto s opomenutím tohoto předpisu domáhati náhrady škody z důvodu § 1295 obč. zák. Právní důsledky smlouvy jsou v § 1168 přesně vytčeny. Vyloučením nároku na náhradu škody, jak byla zažalována, není postavení žalobce jako podnikatele zhoršeno v poměru k postavení žalovaného jako objednatele. Lze předpokládati, že podnikatel, uváživ zrale risiko podniku, smluvil odměnu v takové výši, že jsou v ní zahrnuty všecky hotové výlohy k provedení díla. Jest proto v ní zahrnuta i náhrada skutečné škody vzniklé z vinyl objednatelovy anebo i z jiných skutečností na jeho straně, a není již proto příčiny, by podnikatel měl nárok na jiné nebo na více, než na smluvenou odměnu. Podnikatel bude moci snáze dokázati výši této odměny, než škody utrpěné zaviněním objednavatelovým, kdežto na tomto bude, by se bránil námitkou úspor anebo skutečného neb úmyslně opomenutého zisku, což mu zajisté bude možné jen v případech snadno prokazatelných. Po této stránce má podnikatel vždy snažší postavení než objednatel. Naproti tomu není důvodu, by postavení objednavatelovo bylo zhoršeno ve prospěch podnikatelův, t. j. by byl po případě objednatel nucen nahraditi podnikateli více, než mu přísluší jako smluvená odměna. Upíral tudíž zákon podnikateli nárok na náhradu škody, jenž by po případě mohl převýšiti nárok příslušející mu podle § 1168. Tomu nasvědčuje předpis druhé věty prvého odstavce, podle něhož se může domáhati náhrady škody, jen když bylo dílo skutečně provedeno, kde nárok jeho na smluvenou odměnu není vůbec sporný. Žalobní nárok na náhradu Škody není tudíž oprávněn co do právního důvodu, neboť odporuje § 1168 obč. zák. aniž lze říci, že by v něm byl obsažen nárok na plnění podle tohoto předpisu.

Citace:

Čís. 7996. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 654-656.