Čís. 8183.

Nahodilé poškození automobilu jde na vrub jeho majitele, třebas byl automobil u třetí osoby ve správce.
Pokud podnikatel, jemuž dán automobil k opravě, neodvedl řádně opravený automobil a objednatel opravy (opravený automobil) nepřijal, náleží důkaz o tom, že porucha nastala náhodou, podnikateli. V tom, že si objednatel přál, by řidič podnikatelův provedl s automobilem jízdu, nelze spatřovati odvedení a přijetí oprav.

(Rozh. ze dne 28. června 1928, Rv I 2138/27.)
Žalovaní dali žalobci k opravě automobil. Po provedené opravě dal žalobce žalovaným účet na 12280 Kč, který žalovaní uplatili až na 4800 Kč, jež žalobce zažaloval. Žalovaní namítli proti žalobnímu nároku jednak, že žalobce slíbil provésti opravy za 3000—4000 Kč, jednak, že automobil není způsobilý k používání, ježto utrpěl poruchu. Procesní soud prvé stolice přiznal žalobci 3336 Kč, odvolací soud k odvolání žalovaných napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by, doplně řízení, znovu rozhodl.
Důvody:
Jádrem sporu jest: 1. zda jsou žalobci povinni zaplatiti za opravu auta 12280 Kč, ač jim prý žalobce slíbil provésti opravy za 3000 až 4000 Kč kromě zaplacení nových součástek, 2. zda jsou povinni platiti přes to, že auto není způsobilé k používání, utrpěvši poruchu, a, jak žalovaní tvrdí, nebylo jim ještě opravené auto odevzdáno, 3. zda je odměna splatna již celá, ani měli žalovaní podle svého tvrzení platiti polovici po odevzdání a polovici až budou jezdit a vydělají jízdami. Zcela nerozhodno je pro tento spor, zda bylo splaceno na opravu auta méně, než sráží sám žalobce. Prvý soud vyhověl žalobě proto, že si poruchu na autu zavinili sami žalovaní tím, že auto přetížili, a nezabýval se otázkou, zda byla smluvena určitá odměna, a přisuzuje odměnu přiměřenou podle znaleckého posudku. Odvolací soud pokládá slib, že oprava bude státi 3000—4000 Kč za nevážný, pokládá poruchu na autu za náhodu, která jde na vrub žalovaných proto, že od žalobce opravené auto převzali před poruchou po generální zkoušce. Není ovšem správné, že slib žalobcův, že bude státi oprava 3000—4000 Kč kromě nových součástek, nebyl míněn vážně, pokud to odůvodňuje odvolací soud tím, že to neodpovídalo vůli žalobcově, známé i žalovaným, která se nesla za docílením přiměřeného zisku. I když měl žalobce v úmyslu docíliti přiměřený zisk a žalovaní o tom věděli, nevylučovalo by to jinak vážnost a závaznost jeho slibu, že bude oprava státi jen 3000—4000 Kč. Předpoklad přiměřeného zisku, jenž se pak ukáže následkem špatné kalkulace neb informace nesprávným, je jen pohnutkou ve smyslu § 901 obč. zák., která má pro platnost prohlášení a jeho účinnost význam jen tehdy, byla-li prohlášena výslovně za podmínku. Ale odvolací soud se svého právně mylného stanoviska, že projev žalobcův nebyl vážný, když sliboval, že provede opravu za 3000—4000 Kč kromě nových součástek, že bude státi polovic než jinde — neobíral se a nezjišťoval skutkový předpoklad v tom směru, zda šlo o nabídku ve smyslu § 861 obč. zák. (závazný slib), či o pouhý předběžný odhad nezávazně míněný, a zda žalovaní tomuto projevu žalobcovu tak mohli rozuměti (§ 914 obč. zák.). Pro případ, že šlo o závazný slib, nebyla zjištěna cena nových součástek, pro opačný případ neobíraly se nižší soudy tvrzením žalovaných, že jen na základě oněch podmínek zadali opravu, že se, ovšem mylně, spolehli (§§ 871, 872 obč. zák.) na prohlášeni žalobcovo, a zda jim z toho důvodu nepřísluší náhrada podle § 872 obč. zák. Dovolací soud nesouhlasí s právním posouzením věci, pokud odvolací soud pokládá nastavší poruchu za náhodu, jež jde na účet žalovaných. Pro povinnost žalovaných, zaplatiti odměnu za práci, nemá významu, zda auto bylo žalovaným již do držby odevzdáno. Ve smyslu zákona byli žalovaní držitely auta, i když bylo u žalobce v opravě, ježto žalobce byl pouhým jeho detentorem. Nahodilá škoda stíhá podle § 1311 obč. zák. toho, v jehož majetku se udála. Bylo-li auto majetkem žalovaných a šlo-li o škodu nahodilou při sporné poruše, jde škoda na vrub žalovaných, ať byli v držbě auta nebo nebyli. Ale jádro sporu je jinde. Pokud žalobce neodvedl řádně opravené auto a žalovaní opravy (opravené auto) jako splnění smlouvy nepřijali, náleží důkaz o tom, že porucha nastala náhodou, žalobci. Zásadně je podnikatel povinen odvésti dílo (opravy) a, tvrdí-li, že to bylo zmařeno náhodou, může žádati odměnu, nastala-li nehoda po odevzdání díla (oprav) (§ 1168 a) obč. zák.). Povinnosti k odvedení díla (oprav) jest sproštěn jen, prokáže-li zmar nastalý náhodou. Pokud tedy žalobce neodvedl opravené auto a žalovaní opravy nepřevzali, není oprávněn žádati odměnu. Ale nelze souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že odvedení a přijetí oprav (díla) nastalo již tím, že žalovaní chtěli, by šofér Ž., zaměstnaný u žalobce, jel s autem na důl pro uhlí. Tím nedali beze všech pochyb (§ 863 obč. zák.) na jevo, že opravy jako splnění smlouvy přejímají, spíše jest přisvědčiti žalovaným, že se jednalo o jízdu na zkoušku, před níž převzetí oprav nenastalo a při níž se žalovaní osobně měli přesvědčiti, zda auto jest opraveno řádně, o čemž se dříve nepřesvědčili. Nezáleží na tom, v provozu koho se odvoz uhlí dál. Odvolací soud pokládá poruchu na autu při této poslední jízdě za náhodu proto, že se žalovaným nepodařil důkaz zavinění žalobcova nebo jeho šoféra Ž-a, a míní, že jde na úkor žalovaných proto, že auto převzali. Ježto nelze mluviti o převzetí oprav jako splnění smlouvy, bylo na žalobci, by dokázal náhodu, a neopodstatňuje úsudek na náhodu, že žalovaní neprokázali vinu žalobcovu nebo jeho pomocníka Ž-a — jak míní odvolací soud. Bude proto doplniti řízení a zjištění v tom směru, zda auto, které zkušební jízdu nevydrželo, bylo před ní již tak opraveno, že k poruše mohlo dojíti jen náhodou, zejména bude na žalobci, by dokázal, že ložisko, které se zavařilo a tím poruchu způsobilo, bylo v řádném stavu (řádně opraveno a zejména i namazáno) a by znalci na základě dalšího vyjasnění věci v tom směru případně doplnili svůj posudek.

Citace:

č. 8183. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 995-997.