Čís. 8069.K prokázání soukromoprávního zájmu na vyšetření pozůstalostního jmění (čl. XLII uv. zák. k с. ř. s.) stačí, že žalobce jest (zákonným) dědicem, aniž by se vyhledávalo, by se před žalobou o složení vyjevovací přísahy přihlásil k dědictví.(Rozh. ze dne 23. května 1928, Rv I 1570/27.)Bratři zůstavitelovi domáhali se na manželce zůstavitelově, by předložila seznam zůstavitelova jmění, by udala, co jí o tomto jmění, o zamlčení a o jeho zatajení jest známo, a vykonala přísahu, že její údaje jsou správné a úplné. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. — Čís. 8070 —753Důvody:Dovolání opřené pouze o dovotaci důvod čís. 4 § 503 c. ř. s. není oprávněno. Zákon stanoví přesně, proti komu může býti žaloba o vykonání vyjevovací přísahy podána a kdo k žalobě té jest oprávněn (čl. XLII. uvoz. zák. k civ. ř. s.). Žalobci prokázali soukromoprávní zájem na vyšetření pozůstalostního jmění po Rudolfu R-ovi tím, že jsou jeho zákonnými dědici, o čemž není sporu, Že by nad to bylo třeba, by se žalobci před podáním žaloby o složení vyjevovací přísahy přihlásili k dědictví, nelze ze zákona dovoditi. Nevyžaduje-li se ani při žalobě na vydání dědictví (§ 823 obč. zák.), by žalobce dříve dědictví nastoupil, lze to tím méně žádati při žalobě o složení vyjevovací přísahy, jejímž účelem jest, by bylo vyšetřeno jmění pro projednání pozůstalosti a odevzdání pozůstalostního jmění. Vždyť vyšetření to může býti směrodatným pro rozhodnutí dědiců, mají-li vůbec podati přihlášku k dědictví a po případě jakým způsobem se má tak státi, zda podmínečně či bezpodmínečně. Rovněž nelze ze zákona dovoditi, že jest vyjevovací přísaha posledním prostředkem k dosažení vědomosti o neznámém nebo zamlčeném jmění. Dědici, který prokázal soukromoprávní zájem na vyšetření pozůstalostního jmění, je ponecháno na vůli, chce-li se spokojiti s údaji, které jsou nebo budou obsaženy v inventuře, a jestliže v souzeném případě vyjednávání v pozůstalostním řízení mezi stranami zahájené nevedlo k cíli, nemělo by smyslu vyčkávati sepsání inventury, když žalobci nemají k žalované důvěry, že by při zřízení inventury i bez přísahy uvedla správně a úplně jmění do pozůstalosti náležející. Ostatně není ze spisů pozůstalostních zřejmo, že by zástupce žalované byl v řízení pozůstalostním učinil vážný pokus udati jmění do pozůstalosti Rudolfa R-a náležející a že odporoval návrhu ostatních dědiců na opětné odložení roku ku projednání pozůstalosti; vyzírá naopak z týchž spisů, že návrh ten učinili oba zástupci dědiců souhlasně. Domněnka žalobců po případě podezření jejich, že žalovaná pozůstalostní jmění zatajuje, byly pozůstalostními spisy náležitě osvědčeny.