Čís. 7990.Při obchodních kupech s dodáním zboží v sukcesivních partiích jest prodatel, ocitl-li se kupitel se zaplacením jedné z těchto dodávek v prodlení, oprávněn, vykonati ohledně všech ještě nevyřízených dodávek volbu podle čl. 354 obch. zák. nebo další dodávky až do zaplacení kupní ceny zadržeti, artiž by ho stihly následky prodlení s dodáním. Lhostejno, že dodání pozdějších dodávek nebylo v kupní smlouvě učiněno výslovně závislým na zaplacení dřívějších dodávek. Lhostejno též, že prodatel netrval při dřívějších dílčích dodávkách na přesném dodržení smluvené platební lhůty, leč že by byl vyřídil některou pozdější odvolanou dodávku přes to, že dřívější dodávky nebyly zaplaceny.(Rozh. ze dne 20. dubna 1928, Rv II 335/27.)Žalobu prodatele na kupitele o zaplacení 4160 Kč oba nižšísoudy zamítly.Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.Důvody:Žalobkyně napadá rozsudek odvolacího soudu z dovolacích důvodů čís. 3 a 4 § 503 c. ř. s. Žalobní nárok prýští z kupní smlouvy stran ze dne 7. srpna 1925, jež měla za předmět dodání a odebrání 10000 kg škrobu v sukcesivních partiích podle odvolání žalované strany do konce května 1926 proti zaplacení jednotlivých dílčích dodávek do 30 dnů po dodání. Žalobkyně vykonala ohledně zbytku zboží 5000 kg škrobu ve fakturované ceně 19000 Kč pro prodlení žalované strany v odebrání prodej ve smyslu čl. 343 obch. zák. a domáhá se žalobou náhrady škody z tohoto prodeje 4160 Kč. Pro posouzení žalobního nároku bylo na základě skutkového děje oběma nižšími soudy zjištěného v prvé řadě řešiti otázku, zda pro prodej na účet žalované strany byly zákonné předpoklady, zejména, zda žalovaná byla v prodlení — Čís. 7990 —617s odebráním poslední partie zboží čili nic. Odvolací soud rozřešil ve shodě se soudem prvé stolice tuto otázku ve smyslu záporném s tím odůvodněním, že žalobkyně podle obsahu kupní smlouvy nebyla oprávněna dodání odvolaného zbytku zboží činiti závislým na předchozím zaplacení předešlé vyřízené dodávky, že tedy, nedodavši zbytek1 zboží na odvolání strany žalované ve lhůtě smluvené, aniž v dodatečné lhůtě žalovanou jí poskytnuté do 28. května 1926, ocitla se v prodlení, což opravňovalo žalovanou od smlouvy ohledně dodávky zbytku zboží ustoupiti a zbavilo žalobkyni práva k prodeji zboží ve smyslu čl. 343 obch. zák. Než dovolací soud nemůže sdíleti toto právní stanovisko. Podle ustálené judikatury (rozh. nejv. soudu z 6. října 1926 Rv I 735/26 č. sb. 6342) a podle literatury (viz Staub-Pisko vydání z roku 1910 str. 341-342 a 352, 353) jest při obchodních kupech, které, jako tento kup, o nějž jde, mají za předmět dodání zboží v sukcesivních partiích, po rozumu čl. 359 obch. zák. prodatel, když se kupitel se zaplacením jedné z těchto dodávek ocitl v prodlení a když není jiného ujednání, oprávněn, výkon ad ohledně všech ještě nevyřízených dodávek volbu podle čl. 354 obch. zák. nebo další dodávky až do zaplacení kupní ceny zadržeti, aniž by ho stihly následky prodlení v dodání, poněvadž toto jeho prodlení nelze pokládati za jím zaviněné. Důsledkem toho v souzeném případě, kde žalovaná se zaplacením poslední vyřízené dodávky, nezaplativši ji ve smluvené lhůtě do 3. dubna 1926, byla v prodlení, neocitla se žalobkyně, nedodavši odvolaný zbytek zboží žalované v udělené jí dodatečné lhůtě do dne 28. května 1926 v prodlení; žalovaná nebyla oprávněna z tohoto důvodu vykonati volbu podle čl. 355 obch. zák. odstupem od smlouvy ohledně této zbytkové dodávky, naopak žalovaná strana ocitla se v prodlení s přijetím zbytkového zboží, k jehož odebrání jí žalobkyně, když kupní cenu za poslední vyřízenou dodávku zapravila teprve začátkem června 1926, vyzvala, pohrozivši jí zároveň veřejným prodejem zboží ve smyslu čl. 343 obch. zák. Nelze tvrditi, že žalovaná nebyla již povinna výzvě žalobkyně vyhověti, poněvadž se stala po 31. květnu 1926, tudíž opožděně po vypršení lhůty k vyřízení poslední dodávky mezi stranami smluvené. Když žalobkyně, jak zjištěno, již dopisem ze dne 27. května 1926 projevila ochotu k okamžitému vyřízení poslední dodávky pod podmínkou, že žalovaná ihned dlužné peníze za předešlou dodávku zašle, když pak žalované dopisem ze dne 31. května 1926 oznámila, že dodávka jest pro ni k odeslání pohotová a když žalovaná, jak nesporno, pak do 31. května 1926 dlužný peníz nezaplatila a zbožím potřebným nedisponovala, octla se žalovaná v prodlení s odebráním dodávky a toto její prodlení opravňovalo žalobkyni vyzvati ji k odebrání oné dodávky pod následky čl. 343 obch. zák. i po 31. květnu 1926. Jest lhostejno, že v kupní smlouvě dodání pozdějších dodávek nebylo výslovně učiněno závislým na zaplacení dřívějších dodávek, neboť sproštění prodatele z povinnosti k plnění dalších dodávek při prodlení kupitele se zaplacením předešlých, vyřízených dodávek plyne, jakž shora uvedeno bylo, ze samé povahy smlouvy. Bez významu jest také, že žalobkyně netrvala při dřívějších dílčích dodávkách na přesném dodržení smluvené lhůty platební, když ani tvrzeno nebylo, že žalobkyně i jen jednou pozdější odvolanou dodávku vyřídila, aniž byly dřívější do- — Čís. 7991 —618dávky zaplaceny. Tím, že žalobkyně na odvolání žalované dopisem ze dne 25. května 1926 projevila ochotu, zbytek zboží dodati do osmi dnů a že dopisem ze dne 31. května 1926 oznamuje, že zboží jest pro žalovanou k odeslání připraveno, ač tehdy poslední vyřízená dodávka ještě zaplacena nebyla, nevzdala se žalobkyně práva zboží to zadržeti až do zaplacení poslední vyřízené dodávky, neboť žalobkyně netoliko v těchto dopisech, nýbrž i v ostatních dopisech v této věci žalované zaslaných vždy žádá zároveň zaplácení poslední vyřízené dodávky a ve svém dopise ze dne 27. května 1926 výslovně prohlašuje, že zbytek zboží odešle teprve po dojití peněz za poslední dodávku. Poněvadž žalovaná, jak shora bylo dolíčeno, nebyla oprávněna dávati žalobkyni k dodání zbytku zboží dodatečnou lhůtu ve smyslu čl. 355, 356 obch. zák., netřeba obírati se otázkou, nižšími soudy řešenou, zda dodatečná lhůta byla přiměřená čili nic. Je-li zjištěno, že žalovaná s odebráním zbytku zboží byla v zaviněném prodlení, jest tím i zjištěno, že žalobkyně byla oprávněna přikročiti k prodeji neodebraného zboží po rozumu čl. 343 obch. zák. a požadovali náhradu škody z tohoto prodeje na žalované straně. Než o tomto náhradním nároku nelze dovolacímu soudu rozhodhouti, poněvadž nižší soudy důsledkem svého právního stanoviska opomenuly zjistiti, zda prodej ve smyslu čl. 343 obch. zák. proveden byl podle předpisu tohoto zákonného ustanovení, jaký čistý výtěžek při prodeji tom byl docílen, jaký rozdíl se mezi tímto čistým ziskem a mezi smluvenou kupní cenou tohoto zboží vyskytl, a v jaké výši tudíž žalobkyně takto prodlením žalované strany utrpěla škodu.