Čís. 8074.

Lhůta k námitkám proti výpovědi z nájmu jest lhůtou práva hmotného a neplatí o ní předpisy § 126 c. ř. s., § 89 zák. o organisaci soudů aniž § 903 obč. zák.
(Rozh. ze dne 24. května 1928, R 1 372/28.) — Čís. 8074 —
762
Výpověď z nájmu byla doručena dne 29. prosince 1927 vypovídané straně, jež proti ní podala námitky, které došly na soud dne 7. ledna 1928. Soud prvé stolice odmítl námitky jako opožděné. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, o námitkách dále po zákonu jednal. Důvody: Rekursní soud nesdílí názor soudu prvé stolice, že lhůta k podání námitek podle § 562 c. ř. s. jest lhůtou propadnou. O lhůtě propadné lze mluviti jen tam, kde nějaké právo jest zákonem obmezeno na určitou dobu nebo, je-li stanoveno, že do určité doby musí nastati určitá událost (na př. výtka, oznámení), by právo bylo zachováno (Tilsch-Svoboda: Občanské právo 1925/204). Lhůta propadná jest tudíž lhůtou hmotněprávní. Lhůta § 562 c. ř. s. netýká se však žádného práva v subjektivním slova smyslu, nýbrž pouze podání námitek, procesního úkonu, jest tudíž podle této své povahy lhůtou procesní, zákonnou a konečnou, kterouž podle výslovného předpisu zákona nelze prodloužiti (§ 570 c. ř. s.). Důsledkem toho platí i pro ni ustanovení § 89 org. zák., podle něhož se dny, po něž podání bylo na poště, do lhůty nevčítají, Byla-li tedy výpověď doručena vypovídané straně dne 29. prosince 1927 a námitky, jak ve stížnosti se tvrdí, podány na poštu již dne 5. ledna 1928, byla zákonná osmidenní lhůta dodržena. Než, i kdyby toho nebylo, nelze námitky teprve dne 7. ledna 1928 na soud došlé pokládá ti za opožděné, neboť v projednávaném případě vzhledem k tornu, Že dne 6. ledna 1928 byl svátek (§ 1 zákona ze dne 3. dubna 1925, čís. 65 sb. z. a n.), končila osmidenní lhůta teprve dne 7. ledna 1928, takže námitky byly ještě tohoto dne včas podány (§ 903 obč. zák., § 126 c. ř. s.).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolací soud se již dávno ustálil na právním názoru, že ustanovení o počítání lhůt podle § 126 c. ř. s. a o nezapočítávání dnů poštovní dopravy do lhůty podle § 89 org. zák. neplatí při lhůtách práva hmotného, nýbrž platí jen při lhůtách práva procesního (srov. rozh. čís. 4230 a 3089 sb. n. s.), a vyslovil v posiez uvedeném rozhodnutí dále názor, že mimo jiné i lhůta k podání námitek proti výpovědi z nájmu je lhůtou práva hmotného. Správnost tohoto názoru plyne předně z čl. LII úvoz. zák. k с. ř. s., jenž lhůtu k podání námitek staví na roveň lhůtám k podání žalob. O lhůtách těch je zajisté beze všeho jasno, že jsou lhůtami práva hmotného, neboť mají za účel ochranu soukromoprávních nároků a nikoli ochranu procesních práv aneb procesuálních zájmů strany. Správnost onoho názoru plyne mimo to také již přímo z pojmu lhůt procesních. Jimi jsou lhůty, v nichž je za zahájeného již sporu předsevzíti určitý, časově obmezený procesní úkon a které mají činnosti stran v rámci sporu vytýčiti přesné meze. Je proto předpokladem procesní lhůty, by šlo o lhůtu jdoucí za sporného řízení. Není tudíž v řízení o výpovědi z nájmu procesní lhůty před tím, než námitky proti výpovědi byly podány, neboť teprve jejich podáním se spor zahajuje, jak dovo- — Čís. 8075 —
763
lací soud dolíčil obšírně ve svém rozh. čís. 7145 sb. n. s. V důsledku toho není lhůta pro jejich podání, ježto spadá nezbytně do doby před jejich podáním, lhůtou procesní. Neplatí tudíž pro ni předpis § 126 c. ř. s. a § 89 org. zák., o něž rekursní soud opřel kladnou odpověď na otázku o včasnosti námitek. Nelze ji opříti ani o ustanovení hmotného práva, obsažené v § 903 obč. zák., neboť předpis ten se podle svého doslovu a systematického zařádění týká, jakž taktéž dolíčeno v rozhod- nutí čís. 4230 sb. n. s., jen lhůt práva obligačního a vztahuje se jen na zákonné lhůty dispositivní, nikoli na takové, které nemohou býti úmluvou stran prodlouženy. Ale právě o takovou neprodlužitelnou lhůtu v § 562 c. ř. s. jde, jakž plyne jasně z předpisu §§ 570 a 571, poslední odstavec c. ř. s. Podle toho, co uvedeno, končila osmidenní lhůta k podání námitek proti výpovědi dodané dne 29. prosince 1927 již dne 6. ledna 1928 a musely námitky nejpozději tohoto dne býti nejen pro soud podány, totiž soudu zaslány, nýbrž i jenom dodány, to bez rozdílu, zda den ten byl svátkem. Vyhověl proto druhý soud rekursu vypovídané strany neprávem, maje její až 7. ledna 1928 k soudu došlou výpověď za včasnou.

Citace:

Čís. 8074. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 789-791.