Čís. 7811.

Jde o okolnost, bránící zrušení společenství ke společné nemovitosti (§ 830 obč. zák.), byla-li společná nemovitost stižena na ní váznoucím obmezením podle § 11 (1) a (5) zákona ze dne 7. srpna 1908, čís. 68 z. zák. pro Čechy toho obsahu, že spoluvlastník v případě dobrovolného prodeje do 10 let po zůstavitelově smrti (do roku 1929) má přenechati docílený přebytek svým spoludědicům podle poměru jich dědických podílů a že po tutéž dobu je dědicům vyhrazeno předkupní právo.
Účastenství na dražbě společné nemovitosti nelze v dražebních podmínkách obmeziti pouze na podílníky.
(Rozh. ze dne 24. února 1928, Rv I 705/27.)
Žaloba o zrušení spoluvlastnictví ku společné nemovitosti byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolací soud neshledal, že sporná věc posouzena byla v odvolacím rozsudku po právní stránce z toho důvodu nesprávně, že odvolací soud uznal, že dovolatel nemůže žádati zrušení společenství, poněvadž je to podle § 830 obč. zák. nevčas a na újmu ostatních, zjistiv, že společná nemovitost jest až do 20. května 1929 stižena na ní váznoucím obmezením podle § 11 odst. (1) a (5) zákona ze dne 7. srpna 1918, čís. 68 z. z. pro Čechy toho obsahu, že dovolatel v případě dobrovolného prodeje do 10 let po zůstavitelčině smrti má přenechati takto docílený přebytek svým spoludědicům podle poměru jejich dědických podílů, a že po tutéž dobu je dědicům vyhraženo předkupní právo. Při posuzování otázky nevčasnosti zrušení společenství nejsou rozhodný subjektivní poměry podílníků, nýbrž poměry objektivní, dotýkající se podstaty věci a jevící na ni účinek. Naproti tomu jsou pro otázku, zda navrhovaný prodej věcí není na újmu ostatních společníků, směrodatný okolnosti a zřetele subjektivní. Závaznost, jíž je stižena společná nemovitost, je právě takové objektivní, podstaty věci se dotýkající a na ni účinek jevící povahy, a je škoda z ní pro všechny podílníky plynoucí v dohledné době odstranitelná. Činí tedy prodej společné nemovitosti nevčasným. Poukazuje-li dovolatel naproti těmto skutečnostem ku poměrům rozvráceného manželství a z nich plynoucí nesvornosti obou podílníků, poukazuje-li k tomu, že žalovaná opustila společnou domácnost, čímž na něho uvalila starost a péči o celou společnou nemovitost, jakož i nutnost obtížného účtování všech příjmů a výdajů, jíž při takových usedlostech zpravidla nebývá, což vše zase může míti v zápětí řadu nových rozepří, sluší sice uznati, že tím jde ovšem o jisté, i dobrou vůlí překonatelné potíže, ale že jejich povaha je právě jenom subjektivní, neboť řečené obtížností vyvěrají výhradně z osobních poměrů stran, nikoli však z vlastností společné nemovitosti. Pokud dovolatel béře v počet možnost, že sám vydraží společnou nemovitost a že pak spoludědicové nebudou moci uplatniti proti němu svá jim na společné nemovitosti vyhrazená práva a z toho dovozuje, že jde v podstatě o subjektivní, v osobních poměrech spočívající okolnosti, jakož i, že je vůbec nejisto, zda vzejde nějaká újma, která se ostatně dá vhodnou úpravou dražebních podmínek odstraniti, přehlíží úmyslně svrchu vylíčenou podstatu celé věci, že totiž, bude-li společná nemovitost prodána před 20. květnem 1929, budou obě strany, tedy i žalovaná, povinny vydati přebytek, přesahující původně stanovenou přejímací cenu 36544 Kč spoludědicům, a že obě strany poškozeny budou tím více, čím více bude utrženo za společnou nemovitost, což nelze v poměru k žalované odvrátiti způsoby svrchu dovolatelem uváděnými, z nichž prvý byl by jenom dovolateli podle okolností ku prospěchu, žalované však byl by vždy na újmu. Obmeziti v dražebních podmínkách účastenství na dražbě pouze na oba podílníky příčí se zákonu (§ 352 ex. ř. a §§ 272—280 nesp. říz.).

Citace:

č. 7811. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 324-325.