Čís. 8050.

Návrh na povolení prozatímního opatření nelze zamítnouti již proto, že nebylo potřebné osvědčení podáno již s návrhem.
(Rozh. ze dne 18. května 1928, R 1 360/28.)
Soud prvé stolice povolil prozatímní opatření k zajištění peněžité pohledávky. Rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by znovu o věci rozhodl.
Důvody:
Žalobkyně právem vytýká, že rekursní soud zamítl návrh na prozatímní opatření z důvodu, že pokládal ohrožený nárok za neosvědčený, aniž vyzval žalobkyni k osvědčení a provedli nabízené za tím účelem důkazy obchodními knihami a listinami v žalobě uvedenými. Zákon ukládá v § 389 ex. ř. ohrožené straně, by v návrhu označila navržené opatření a dobu, pro kterou je žádá, i nárok ohrožený, a vyložila skutečnosti, které odůvodňují návrh. Nejsou-li přiložena listinná osvědčení k návrhu, má ohrožená strana osvědčiti ony skutečnosti а k žádosti soudu i nárok. Jak plyne z motivů zákona, nebylo úmyslem zákonodárce, by plné osvěd- — Čís. 8051 —
719
čení bylo podáno již s návrhem, ježto ohrožená strana pravidelně neví, v kterých bodech bude soud požadovati osvědčení, a podávala by mnohdy třeba i osvědčení zbytečná. Nad to nedostatečné osvědčení nároku lze podle § 390 ex. ř. nahraditi jistotou. Pochybil tedy rekursní soud, když nevyzvav žalobkyni, aby osvědčila nárok a předložila důkazy v žalobě nabízené, ihned zamítl návrh na prozatímní opatření, Proto bylo zrušiti rozhodnutí rekursního soudu a naříditi. jak se stalo.

Citace:

Čís. 8050. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 746-747.