Čís. 8175.

Ujednali-li společníci veřejné obchodní společnosti, že, kdyby odpadl jeden nebo několik společníků, má býti s ostatními pokračováno ve společnosti a že dědicové zesnulého společníka jsou po jistou dobu tichými společníky, zanikl ohledně zesnulého společníka uplynutím oné doby všeliký vztah mezi společností a jeho dědici, a nevyhledává se pak, by dědici spolupodepsali opověď výmazu zesnulého společníka ze společnosti.

(Rozh. ze dne 27. června 1928, R I 346/28.)
Veřejní společníci navrhli, by byl v obchodním rejstříku proveden výmaz zesnulého společníka Pavla L-а. Rejstříkový soud usnesením ze dne 18. listopadu 1927 výmaz povolil a doručil usnesení navrhovatelům. Pozůstalá vdova po Pavlu L-ovi učinila napotom návrh, by bylo usnesení ze dne 18. listopadu 1927 zrušeno pokud se týče změněno tak, by místo výmazu zemřelého společníka Pavla L-а bylo v obchodním rejstříku jen poznamenáno, že Pavel L. zemřel. Rejstříkový soud návrhu nevyhověl. Důvody: Podle usnesení ze dne 18. listopadu 1927, doručeného dne 15. prosince 1927 společníkům Vilému Sch-ovi a Viktoru V-ovi, kteří navrhli výmaz zemřelého společníka Pavla L-а, byl v obchodním rejstříku proveden výmaz zemřelého společníka Pavla L-a a navrhovatelé o tom vyrozuměni, takže nabyli již práv z tohoto usnesení. Vzhledem k tomu nelze podle § 9 druhý odstavec cis. pat. čís. 208/1854 ř. zák., by obchodní soud, jenž ono usnesení vydal a výmaz zemřelého společníka Pavla L-а nařídil, sám ono své usnesení změnil a aby tak sám rozhodl ani k rozkladu, za který pokládá podání Margarety L-ové ze dne 2. února 1928, označené jako »vysvětlení«, ani k rekursu, k jehož rozhodnutí se proto spisy předkládají rekursnímu soudu. Re kursní soud zrušil napadené usnesení a uložil rejstříkovému soudu, by vydal, vyčkaje pravomoci, nové usnesení a zařídil po zákonu další ohledně obnovení dosavadního rejstříkového stavu. Důvody: Vystoupení veřejného společníka ze společnosti musí býti podle čl. 129 obch. zák. řádně opověděno k zápisu do obchodního rejstříku a má obchodní soud účastníky přidržovati k opovědění této skutečnosti z moci úřední i pokutami. K účastníkům, kteří musí opověď učiniti, náleží i representanti zemřelého společníka tedy v projednávaném případě Margareta L-ová ve vlastním jméně a jako opatrovnice nezl. Elly a Irmgardy L-ovýeh, neboť vykázán musí býti souhlas všech společníků (representantů) k zápisu změn firmy se týkajících, tedy zejména i výmazu zemřelého společníka (čl. 129 obch. zák.). Tomuto požadavku v projednávaném případě nebylo dosti učiněno, neboť navrhovaný výmaz byl proveden bez součinnosti Margarety L-ové ve vlastním jméně a jako opatrovnice nezl. Elly a Irmgardy L-ových. V tom však spočívá nedostatek, který dříve nutno odstraniti, než přikročeno býti může k výmazu Pavla L-а z obchodního rejstříku. I náleží proto rejstříkovému soudu, by hledě k tomu, co zde řečeno, vydal nové usnesení, ovšem po pravomoci tohoto usnesení a další po zákonu zařídil ohledně obnovení dosavadního stavu rejstříkového.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvé stolice.
Důvody:
Úmrtním listem ze dne 17. května 1927 jest prokázáno, že veřejný společník Pavel L. zemřel dne 28. ledna 1924. Podle čl. 123 čís. 2 obch. zák. má úmrtí byť i jen jediného z několika veřejných společníků v zápětí zrušení společnosti, nebylo-li smlouvou stanoveno, že má společnost trvati dále s dědici zemřelého. Jestliže však společníci před zrušením společnosti ujednali pro případ, že by odpadl jeden nebo několik společníků, že má býti mezi ostatními ve společnosti pokračováno, končí společnost jen vzhledem k onomu společníku, který odpadl (čl. 127 obch. zák.). Takové ujednání se stalo mezi společníky v odst. X. smlouvy ze dne 9. července 1923, podle něhož zrušení společenského poměru s jediným společníkem, ať k němu došlo z jakéhokoliv důvodu — tedy také úmrtím — nemá míti za následek zrušení společnosti mezi zbývajícími společníky, při čemž dědicové zemřelého jsou nadále v podniku účastni jen jako tiší společníci po dvě léta ode dne smrti zůstavitelovy. Poněvadž společník Pavel L. zemřel dne 28. ledna 1924, zanikl vztah mezi jeho dědici a společností uplynutím dvou let, tedy již před podáním opovědí výmazu společníka Pavla L-а ze dne 9. září 1927 a nebyli dědicové Pavla L-а té doby již účastníky ve smyslu čl. 129 obch. zák. a nebylo třeba, by opověď spolupodepsali. Proti dalšímu vedení firmy, v níž jest obsaženo jméno zemřelého Pavla L-а, dědicové se neohražovali a byl by odpor jejich také bezvýznamný, když podle odst. XV. smlouvy Pavel L. svolil, by firma trvala nezměněně dále, i kdyby pře stal býti společníkem (»wenn er ausscheiden sollte«), ovšem s výhradou, že ve společnosti setrvá společník Walter Sch. A tento společník opověď spolupodepsal. Tím arci nejsou nijak dotčena práva dědiců, která by snad odvozovali z bývalého společenského poměru. Rekursní soud neposoudil tudíž věc správně po právní stránce a bylo rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

č. 8175. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 964-966.