Čís. 8024.

Bylo-li nemanželské otcovství jedním mužem uznáno, nemůže býti jiný muž žalován o uznání otcovství, dokud uznání otcovství oním mužem nebylo zvráceno. Zvrácení mohlo by se státi důkazem, že ono uznání jest podle všeobecných zásad občanského zákona neplatné, na příklad pro omyl, anebo proto, že třetí osoba nemohla dítě zploditi. Nestačí důkaz rozsudkem, v němž bylo vysloveno, že muž, uznavší otcovství, není otcem dítka a že jeho uznání neodpovídá pravdě a prohlašuje se neplatným, vyšel-li onen rozsudek na základě uznání žalobního nároku mužem, jenž byl původně uznal otcovství.
(Rozh. ze dme 4. května 1928, Rv I 2118/27.)
Žalobě proti Václavu J-ovi o uznání nemanželského otcovství a o placení výživného procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu pro tentokráte zamítl. Důvody: Prvý soudce založil svůj rozsudek žalobní prosbě vyhovující jedině na výpovědi svědkyně Boženy B-ové, jíž vzal za prokázáno, že s ní žalovaný souložil v době kritické, zejména dme 5. dubna 1925, že v době od roku 1918 až do února 1926 obcoval s ní též Vincenc š. a že svědkyně po souloži se žalovaným dne 5. dubna 1925 otěhotněla a že za tohoto stavu věci jen svědkyně jako nemanželská matka s nej větší pravděpodobností otce označiti může. V souzeném případě však, když již matkou nezl. žalobkyně bylo prokázáno, že obcovala v kritické době nejen se žalovaným, nýbrž i s Vincencem Š-em, nebylo lze spokojili se pouze s její výpovědí a ponechati jí na vůli, koho pravděpodobně pokládá za otce dítěte. Zůstalo proto řízení také neúplným, když prvý soudce sice jako důkazu použil jak poručenských spisů tak i sporných spisů, ale když ze spisů těch zjištění neučinil а k nim dále vůbec nepřihlížel. Z poručenských spisů nezl. žalobkyně zřejmo, že matka dítěte před zahájením to- hoto sporu za otce nezl. žalobkyně označila Vincence Š-a a že tento také v nesporném řízení dne 9, března uznal otcovství k nezl. Vlastě B-ové. Následkem toho dlužno Vincence Š-a podle zákonné domněnky § 163 obč. zák. považovati za nemanželského otce nezl. Vlasty B-ové po tak dlouho, pokud domněnka tato jiným důkazem nebyla zvrácena. Podáním ze dne 28. dubna 1926 domáhal se Vincenc Š. na poručenském soudě uznání, že otcem nezl. žalobkyně není on, nýbrž žalovaný Václav J. Podání toto však pro otázku otcovství k nezl. Vlastě B-ové jest o sobě právně bezvýznamné, poněvadž předchozí uznání otcovství mohlo by býti zvráceno jen ve sporu, v němž by byl Vincenc Š. stranou, a to důkazem, že Vincenc Š. žalobkyni nezplodil. Podle spisu spor takový skutečně byl zahájen a domáhala se v něm nynější žalobkyně jako žalobkyně na Vincenci Š-ovi jako žalovaném uznání, že on není otcem žalu- Čís. 8024 —
677
jící strany. Tento žalobní nárok žalovaný Vincenc Š. v plném rozsahu při ústním jednání uznal a vynesen byl na základě toho proti Vincenci Š-ovi dme 1. února 1927 rozsudek pro uznání, který nabyl moci práva. Dlužno proto uvažovati o tom, zda uvedeným rozsudkem uznání otcovství Vincence Š-a k nezl. Vlastě B-ové v nesporném řízení proti poručenskému soudu učiněné a tímto také na vědomí vzaté, pozbylo právního účinku. Odvolací soud odpovídá k tomu záporně, ježto rozsudkem pro uznání ve sporu změna žalobou touto žádaná přivodená nebyla. V řečeném sporu nebyl proveden žádný důkaz o tom, že Vincenc š. žalobkyni nezplodil, pouhá jeho submise vzhledem k jeho předchozímu doznání otcovství změnu v osobních poměrech žalobkyně co do otázky, kdo jest jejím otcem, přivoditi sama o sobě nemohla a dlužno proto vzdor tomuto rozsudku pro uznání Vincence Š-a i na dále za otce nezl. žalobkyně považovati. Tento fakt otcovství dal by se zvrátiti jedině rozsudkem vyneseným na základě důkazů svědčících tomu, že Vincenc Š. otcem žalobkyně není. Důkazy ty však dosud provedeny nebyly. Vzhledem k tomu dlužno Vincence Š-a i dosud považovati za nemanželského otce žalujícího dítěte, poněvadž, i když v kritické době s matkou dítěte více mužů souložilo, může býti otcem dítěte uznán pouze jediný a za toho také Vincenc Š. se přiznal, a není proto žaloba na Václava J-a podle dnešního stavu pro tentokráte odůvodněnou. Teprve potom, až sporem po provedených důkazech bude zjištěno, že Vincenc Š. otcem žalobkyně není, nebude překážky, by žaloba na žalovaného Václava J-a opětně nebyla vznesena.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel, prováděje dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s. dovozuje, že jest výhradným právem dítěte, pokud se týče jeho zákonného zástupce, nikoli matky dítěte, koho si chce z více souložníků vybrati za otce, a že poručník žalujícího dítka nikdy nedal na jevo souhlas s vyzváním Čeňka Š-a, by uznal otcovství, a že, učinil-li tak soud bez návrhu poručníka, který ostatně byl zřízen až po výslechu Čeňka Š-a, není to pro zjištění nemanželského otcovství rozhodné. Ale dovolatel přehlíží, že poručník dítěte byl dne 6. května 1925 slyšen před soudem o návrhu Čeňka Š-a, by změněn byl zápis o jeho uznání otcovství k žalujícímu dítku a aby jako otec dítka byl uznán žalovaný Václav J., a že poručník výslovně navrhl, by návrh Čeňka Š-a byl zamítnut, ježto nemanželský otec (Čeněk Š.) podle poručenských spisů již uznal otcovství. Odvolací soud založil své rozhodnutí na zásadách vyslovených v rozhodnutích čís. 2929, 4678 a 6210 sb. n. s. a to právem. Bylo-li otcovství Čeňkem Š-em řádně uznáno, nemůže býti někdo jiný žalován o uznání otcovství, dokud uznání otcovství Čeňkem Š-em není zvráceno, ježto dítě nemůže míti dva otce. Zvrácení toto může se státi důkazem, že uznání Čeňka Š-a jest podle všeobecných zásad občanského zákona neplatné,, na příklad pro omyl, anebo že Čeněk Š. nemohl dítě zploditi — Čís. 8025 —
678
Důkaz tento jest podle mínění žalující strany proveden rozsudkem okresního soudu ze dne 1. února 1927. Spor tento veden byl žalujícím dítkem proti Čeňku Š-ovi. Rozsudkem v tomto sporu bylo sice vysloveno, že žalovaný Čeněk Š. jest povinen uznati, že není otcem žalujícího dítka a že jeho doznání otcovství v poručenských spisech neodpovídá pravdě a prohlašuje se neplatným, ale rozsudek tento vydán byl na základě uznání žalobního návrhu se strany Čeňka Š-a, a není tudíž důkazem o tom, že Čeněk Š. nemohl žalující dítko zploditi.

Citace:

Čís. 8024. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 704-706.