Čís. 7747.

Byl-li převodní poplatek vyměřen z prodaných movitostí jako z příslušenství nemovitostí, movitosti pak přestaly býti příslušenstvím nemovitostí, zaniklo ohledně nich přednostní zástavní právo, které je postihovalo podle § 72 popl. zák.
(Rozh. ze dne 3. února 1928, R I 1144/27.)
K rozvrhu výtěžku za exekučně prodané movitosti přihlásil berní úřad v přednostním pořadí převodní poplatek. Tento poplatek byl vyměřen měřen z trhové smlouvy ze dne 9. srpna 1926, jíž byly prodány nemovitosti za 500000 Kč a zařízení rovněž za 500000 Kč. Soud prvé stolice přiznal převodnímu poplatku přednostní pořadí, rekursní soud přikázal celý dražební výtěžek vymáhajícímu věřiteli. Důvody: Soud prvý má za to, že poplatku přísluší přednostní zákonné právo zástavní podle § 72 popl. zák., jak na nemovitosti, tak na prodaných movitostech. Než soud prvý přehlíží, že podle § 1 A. popl. zák. poplatek platí se jen z úplatného převodu nemovitosti; za nemovitosti považují se podle zákona (§ 293 obč. zák.) movité věci jen pokud jsou příslušenstvím nemovité věci. Proto pro převodní poplatek vázne přednostní právo zástavní podle § 72 popl. zák. na movitostech jen potud, pokud jsou příslušenstvím nemovitostí. Exekuce, jejíž výtěžek napadeným usnesením byl rozdělen, provedena byla na věci movité. Z výtěžku toho mohl by erár požadovati. něco z důvodů přednostního práva zástavního pro převodní poplatek jen proto, že prodané svršky tvořily příslušenství nemovitosti. K uplatnění tohoto nároku však není vhodným prostředkem přihláška k rozvrhu výtěžku mobilární dražby, nýbrž musil by býti uplatněn jen žalobou podle § 258 ex. ř. Pokud se tak nestalo, sluší rozdělovanou podstatu považovati za výtěžek z prodeje movitostí a ježto vymáhající věřitel má prvé pořadí podle, zájemního protokolu k věcem, z jejíchž výtěžků utvořena byla rozdělovaná podstata, slušelo celou tuto podstatu jemu přikázati.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle vývodů dovolacího rekursu byl převodní poplatek, jehož přikázání v přednostním pořadí se dovolací rekurentka domáhá, vyměřen z prodaných movitostí jako z příslušenství nemovitostí, domů čís. pop. 297 a 372 vl. čís. 737 a 873, které spolu s prodanými movitostmi byly předmětem trhové smlouvy ze dne 9. srpna 1922. Avšak nehledíc k tomu, že ve sporu o nepřípustnost exekuce na prodané movitosti, vedeném u okresního soudu v B. dovolací rekurentka sama tak tvrdila, bylo rozsudkem ze dne 24. února 1927 v tomto sporu vydaným, který nabyl právní moci, uznáno, že po onom prodeji prodané movitosti příslušenstvím spoluprodaných nemovitostí býti přestaly a jím nejsou. Tento rozsudek byl co do svého obsahu při rozvrhovém roku účastníkům sdělen a námitek proti němu nebylo. Mimo to dlužno uvésti, že dovolací rekurentka (pokud se týče berní úřad v B.) vedla na prodané předměty pro pohledávku z převodního poplatku movitostní exekuci a tím také uznala, že movitosti, o jejichž rozvrh výtěžku jde, příslušenstvím nemovitostí již nejsou. Tomu-li tak, tedy ježto přestaly prodané movitosti býti příslušenstvím uvedených nemovitostí, zaniklo co do nich přednostní zástavní právo, které je postihovalo podle § 72 popl. zák. pro převodní poplatek z nich, jen jako z příslušenství vyměřený. Proto nepřísluší převodnímu poplatku, pokud se týče ani poměrné části z něho nárok na přednostní uspokojení z rozvrhového výtěžku a rekursní soud, rozhodnuv takto, nepochybil.

Citace:

č. 7747. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 186-187.