Čís. 8039.

Předpis § 170 čís. 5 ex. ř. jest dán toliko pro ty třetí osoby, jichž vlastnictví nebo jiná dražbu nedopouštějící práva nejsou zapsána v pozemkové knize.
Povolil-li soud exekuci vnucenou dražbou na nemovitost, ohledně níž byl poznamenán zákaz zcizení ve prospěch určité osoby, není k rekursu oprávněn dlužník.
(Rozh. ze dne 11. května 1928, R I 132/28.)
Městská obec Č. koupila od Státního pozemkového úřadu parcelu, již prodala dlužníkům k účelům stavebním s výhradou, že pozemku bude použito výhradně k postavení rodinného domku a že se stavbou bude započato nejpozději do dvou let ode dne smlouvy a že v opačném pří- — Čís. 8039 —
703
padě připadne pozemek zpět do vlastnictví obce na útraty strany kupující. Odstavec 3. této smlouvy zněl: »Pozemek tento nelze po dobu 10 let ode dneška dále zciziti, leč se svolením Státního pozemkového úřadu a městské rady v Č.; toto obmezení vlastnictví budiž v pozemkové knize vyznačeno, a mělo býti v pozemkové knize poznamenáno obmezení podle čl. 3 této smlouvy, že k dalšímu zcizení do 10 let jest zapotřebí schválení městské rady v Č. a Státního pozemkového úřadu. Návrh vymáhajícího věřitele, by byla povolena exekuce vnucenou dražbou na řečený pozemek, byl soudem prvé stolice zamítnut, rekursní soud exekuci povolil. Důvody: Prohlásil-li Státní pozemkový úřad ve schvalovací doložce ze dne 29. září 1926, že se svolení podle § 37 zákona ze dne 30. ledna 1920, čís. 81 sb. z. a n. uděluje a že se současně dává svolení k tomu, by zcizený pozemek odepsán byl bez poznámky obmezení, že k dalšímu zcizení, zavazení а k pachtu potřebí jest souhlasu Státního pozemkového úřadu a práva jeho k výkupu podle § 51 a násl. tohoto zákona, a byla-li na základě toho v pozemkové knize zapsána poznámka, že k dalšímu zcizení do 10 let zapotřebí jest jen schválení městské rady v Č., pominul tím veřejný zájem na pozemku jako hospodářském pozemku, sluší v ustanoveních odst. 2 a 3 trhové smlouvy shledávati jen soukromý zájem obce města Č., který může býti uplatněn podle § 170 čís. 5 ex. ř., který však nemůže vaditi. tomu, by nemohla býti povolena exekuce vnucenou dražbou nemovitosti původně část rolnického nedílu tvořící.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs dlužníků.
Důvody:
Poznámka zákazu zcizení zní toliko ve prospěch městské rady v Č. a to v ten rozum, že k zcizení do 10 let potřebí jejího schválení, přichází tedy v úvahu toliko tato rada a nikoli již Státní pozemkový úřad. Co se týče městské rady, mýlí se sice rekursní soud, že tato mohla by své právo uplatňovati pouze ve smyslu § 170 čís. 5 ex. ř., neboť tento předpis dán jest toliko pro ty třetí osoby, jichž vlastnická nebo jiná dražbu nedopouštějící práva nejsou v knihách zapsána, tak na př. pro ty, kdo nemovitost nebo její část nabyli vydržením let a posud do knih nepřišli, naprosto se však nevztahuje na osoby, pro něž práva v knihách zapsána, takže je soudy ex offo při vyřizování žádosti za dražbu podle předpisu § 136 čtvrtý odstavec ex. ř. pokud jde o povolení dražby, a podle předpisů knihovního zákona § 94 čís. 1 a 2 a poslední odstavec, pokud jde o poznámku dražebního řízení, zápisů těch dbáti musí; avšak když v projednávaném případě soud rekursní to přehlédl a dražbu povolil a knihovní poznámku dražebního řízení nařídil, nebyla tím dotčena práva dlužníkova a není tedy tento k rekursu dovolacímu oprávněn, nýbrž dotčena byla toliko práva městské rady v Č., která jedině tedy jest k rekursu oprávněna.

Citace:

Čís. 8039. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 730-731.