Čís. 7808.

Vyúčtování ze společenského poměru může se státi i v žalobě o zaplacení účetního výsledku.
(Rozh. ze dne 23. února 1928, Rv II 457/27.)
Žalobce koupil společně se žalovaným přístroje za účelem dalšího jich odprodeje a zaplatil sám celou kupní cenu. Ježto přístroje zůstaly neprodány, domáhal se žalobce na žalovaném zaplacení poloviny kupní ceny. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu pro tentokráte zamítl.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a uložil odvolacímu soudu, by o odvolání znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Výsledný konečný nárok ze společenského poměru vyžaduje sice nutně, jak míní napadený rozsudek, předchozí vyúčtování příjmů a výloh se skončeným a likvidovaným poměrem souvisejících. Avšak není příčiny ani předpisu, že se vyúčtování to nemůže — zejména v jednodušších případech, o jaký jde v případě souzeném, — státi v žalobě o zaplacení účetního výsledku. Nevadí tomu zejména předpis čl. 270 obch. zák., jenž stanoví jen povinnost složiti účet, ale nemá podrobnějších ustanovení o způsobu, jak má býti složen. V souzeném sporu tvrdí žalobce, že společně zakoupené přístroje jsou již po léta neprodejné. Pokládá tudíž společenský poměr za skončený. Vykazuje celková, jednotlivě uvedená vydání, prohlašuje je, ježto proti nim prý není příjmů, za ztrátu, navrhuje jako likvidaci jmění, by zakoupených 50 přístrojů bylo rozděleno na oba společníky stejným dílem, a žádá na žalovaném, by mu zaplatil polovici takto vyúčtované ztráty. Tím je v žalobě vyhověno požadavku zdůrazňovanému odvolacím rozsudkem, že vymáhání výsledného nároku je závislé na skončení, zlikvidování a vyúčtování společenského poměru. Zda skutkový přednes žalobcův, najmě jeho zúčtování, je správné, je bez významu při řešení otázky, zda bylo lze toho času podati žalobu. Možné nesprávnosti přednesu a zejména v zúčtování mohou míti význam pro otázku náhrady nákladů na spor (§ 45 c. ř. s.), ale nejsou důvodem, by žaloba byla zamítnuta, protože byla podána před vyúčtováním. Důvod, z něhož odvolací soud žalobu pro ten čas zamítl, tudíž neobstojí. Jest proto na něm, by o odvolání dále jednal a o něm rozhodl, nepřihlížeje k svému zamítacímu důvodu.

Citace:

č. 7808. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 319-320.