Čís. 7859.

Zajištění půdy drobným pachtýřům (zákon ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.).
Zákaz zcizení v pozemkové reformě vztahuje se i na zcizení exekuční dražbou, stíhá však jen nemovitosti, na něž se vztahuje podle obsahu příslušné listiny (knihovního zápisu), nikoliv i nemovitosti volné, s nimiž jsou nemovitosti stižené zákazem zapsány v jedné knihovní vložce.
(Rozh. ze dne 10. března 1928, R I 134/28.)
Soud prvé stolice povolil exekuci vnucenou dražbou polovice domu čp. 24, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Jak z knihovního výpisu o vložce čís. 24 zřejmo, zapsána jest na knihovním tělesu označeném jako dům čís. 24 a sestávajícím z obydleného stavení čís. 24 se stavební parcelou a zahradou č. kat. 19 a 29, jakož i z rolí č. kat. 560, 678/11 a 833/8 pod pol. 21 na listu C) sub Pres. 15. dubna 1924 č. d. 831 kromě poznámky závazku podrobiti pozemky č. kat. 560, 678/11 a 833/8 zcelovacímu řízení podle § 22 (3) zákona čís. 318/19 ve znění zákona čís. 166/21 a kromě závazku ku směně těchto pozemků podle § 22 (4) zákona čís. 318/19 ve znění zák. čís. 166/21 také poznámka omezení zcizení pozemků těch podle § 22 (2) zákona čís. 318/19 ve znění zákona čís. 311/20; poznámka posléze uvedená zapsána jest též na listu B) pod pol. 8. Z těchto poznámek jest vidno, že pozemky č. kat. 560, 678/11 a 833/8 byly přiděleny vlastníkům domu čís. 24 na základě zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. o zajištění půdy drobným pachtýřům. Z úmyslu zákonodárce — Čís. 7859 —
388
projeveného zejména v zákone čís. 311/20, jakož i z motivů k tomuto zákonu plyne, že zákon chtěl, by přidělené pozemky zůstaly v rodině drobného pachtýře aspoň po 10 let, an se příděl pozemků stal jen proto, by pachtýř pozemky ty mohl vzdělávati jako vlastní, vzdělávaje je po dlouhá léta jako pachtýř. V úvaze, že tento úmysl mohl by býti obcházen povolením exekuční dražby, dlužno za to míti, že ke zcizení zmíněných pozemků jest třeba svolení Státního pozemkového úřadu, jenž podle § 4 zákona o Státním pozemkovém úřadě povolán jest chrániti zájmy veřejné, došedší výrazu v zákonech o pozemkové reformě a v zákoně o dlouhodobých pachtech a že vnucená dražba pozemků, o níž žádáno bylo po zápisu poznámky zcizení bez předchozího svolení Státního pozemkového úřadu, které v projednávaném případě nebylo vykázáno, jest nepřípustná; při tom pokládá soud za nerozhodno, že se exekuční vklad práva zástavního pro pohledávku, k jejímuž vydobyti byla povolena vnucená dražba, stal se zápisem poznámky o omezení zcizení, neboť poznámka vzhledem ku svrchu uvedenému brání té doby realisaci zástavního práva. Za tohoto stavu věci, ana mimo to na zbývající část knihovního tělesa — obydelné stavení čís. 24 se stavební parcelou a zahradou — exekuce vnucenou dražbou není možná, jest stížnost odůvodněna.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu potud, že ohledně polovice stavebních parcel č. kat. 19 a 29 a domu čp. 24 se zahradou obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Že zákaz zcizení v pozemkové reformě vztahuje se i na zcizení exekuční dražbou, vyloženo podrobně v rozhodnutích čís. 3545, 5891, 6014, 6133, 6359 sb. n. s., na něž se odkazuje. Že však zákaz ten stihá jen nemovitosti, na něž se vztahuje dle obsahu příslušné listiny, pokud se týče knihovního zápisu, a nikoli i nemovitosti volné, s nimiž jsou tyto zákazem stižené v jedné vložce knihovní zapsány, že spojení zatížených pozemků s nezatíženými v jedné vložce, které ovšem porušuje předpis § 5 (3) zákona ze dne 5. prosince 1874, čís. 92 z. zák., nemůže dražbě volných pozemků vaditi, je na jevě. Technické rozuzlení obtíží vznikajících ze zápisu obojích pozemků v téže vložce naznačeno v rozhodnutí čís. 6106 sb. n. s. Když tedy zákaz je poznamenán jen na pozemky č. k. 560, 678/11 a 836/8, jsou ostatní nemovitosti téže vložky volny a může na ně býti vedena dražba. Posléze nevadí, že pohledávka vymáhajícího věřitele zapsána již pod 9. červencem 1923, čís. 1050, zákaz zcizení však teprve 15. dubna 1924, čís. 831, neboť sama dovolací stížnost přiznává, že pozemky zákazem stižené byly do vložky pozemků nestižených pod poslednějším datem připsány, z čehož jde, že do té doby měl věřitel zástavní právo na pozemcích nestižených, pod tímto datem nabyl ho sice i na pozemcích stižených přípisem jich do vložky, ale, poněvadž zároveň vykonána i poznámka zákazu zcizení, váže ho bez dalšího hned od nabytí zástavního práva.

Citace:

č. 7859. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 415-416.